Scéna.cz 

AUTOPORTRÉT v českém umění 20. a 21. století

Na letošní sezónu připravila Alšova jihočeská galerie výstavu, jejíž téma nebylo u nás dosud v takovém rozsahu zpracováno a představeno. Jedná se o Autoportrét v českém umění 20. a 21. století. Ve výstavních prostorách Hlavního sálu Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou se prezentuje v rámci tohoto tématického okruhu na osm desítek výtvarníků, a to jak klasiků české malby, tak i současných umělců. Kromě klasických výrazových podob – obraz, kresba, grafika, plastika – jsou zde zastoupeny různé formy fotografického zpracování, videoinstalace apod.

Expozice není pojednána v důsledném chronologickém řazení; uplatňuje se zde členění, kde je důraz kladen na rozdílnost pojetí formy a obsahu. Autoportrét jako ústřední téma, je pojednán jako sociální, místním klimatem určený a specifikovaný typ. V několika rovinách se tak odvíjí vztah personifikovaného symbolu (portrétu) jak k vlastní realitě, tak i k vnímateli, který má o této realitě vlastní představy.

Návštěvník výstavy se tak setká se Záměrnou manipulací s vlastní podobou (A. Lamr, M. Knížák), Příběhy skrytých tajemství (E. Kmentová, A. Šimotová. F. Borecká. M. Medek), Dekonstrukcí vlastní podoby (V. Zykmund, P. Šimková, V. Merta), Meditativně symbolickou podobou (F. Kupka, J. Váchal, K. Hlaváček, V. Němcová), Existenciálním autoportrétem (V. Chad, V. Bartovský, K. Černý), Pluralitou vlastní identity (D. Pepe, M. Preslová, J. David, V. Stratil, M. Cais, V. Bromová, B. Bálková), Genealogií pojmu autoportrét (F. Muzika, P. Malina, M. Pěchouček), Vizualizací osobních příběhů (J. Křivánek, K. Balcar, V. Drahotová, A. Neborová), Modernou v autoportrétu (E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, V. Špála, J. Prucha, J. Čapek, O. Gutfreund), Vícejazyčností současných expresivních trendů (F. Hodonský, G. Egerová, J. Severa), Skrytým autoportrétem (A. Růžička, A. Nádvorníková). Cílem této výstavy (i poměrně obsáhlého katalogu) bylo prozkoumat okolnosti, za nichž se artefaktům tohoto tématického okruhu připisují jisté vlastnosti, souvislosti a jednoty formy a obsahu. Autoportrét je prezentován jako „replika“ vizuální zkušenosti, propagující iluzi hmotné, fyzické přítomnosti portrétované osoby (autora). Zpřítomňuje cosi v zobrazené individualitě umělce; zpřítomňuje umělecké sebepoznání, které je často překryto závojem sebestylizace. Odhalenou podobu autora uvidíme se všemi důsledky a v celé jeho úplnosti, když zkombinujeme dva pohledy; jeden je ten, co všechno vidí, s pohledem jedinečnosti tvůrce, druhý má ve své moci divák, který si autobiografickou zpověď zasazuje do společensko-sociálního vyznívání. Kolem dvou stovek exponátů bylo zapůjčeno jak ze státních institucí (galerií a muzeí) a soukromých sbírek, tak i žijících autorů. K výstavě byl vydán i rozsáhlý katalog, s více než dvěma stovkami reprodukcí a texty, která se vztahují přímo k jednotlivým vystavovaným a reprodukovaným dílům. Výstava potrvá do 2. listopadu 2008.