Scéna.cz 

Letní Václav Brožík

Galerie České pojišťovny každoročně představuje v letních měsících díla ze své sbírky. Letos tomu není jinak. Poprvé pohromadě představuje všechna díla Václava Brožíka. Výstava jeho jedenácti olejomaleb potrvá do 31. srpna 2008, Galerie České pojistovny, Spálená 14, Praha 1.

Václav Brožík byl představitelem akademického realismu, patřil ke generaci Národního divadla. (Pro královskou – dnes prezidentskou – lóži vytvořil triptych maleb věnovaný panovnickým dynastiím: Přemyslovcům, Lucemburkům a Habsburkům.) Brožík byl především autorem obrovských historických pláten o rozměru šesti až sedmi metrů, s nimiž jezdil po Evropě i do zámoří. Byly to výpravné v detailech pečlivě propracované výjevy, které svou realistickou věcností a romantickým vzletem dokumentovaly zejména slavné okamžiky české historie. Pro své obrazy si nechával zhotovit dobové kostýmy a oblékal do nich své modely, podle nichž pak maloval. Byl i virtuozní portrétista a malíř zátiší. Jeho obrazy krajin a selského žánru z Čech i Francie byly blízké relismu tzv. barbizonské školy (předchůdci impresionismu, kteří malovali v plenéru ve vesnici Barbizon ve Francii kolem 1830). Později se zálibou maloval salonní motivy s dětmi.

Brožík se narodil 5. března 1851 na samotě u Třemošné nedaleko Plzně v chudé početné rodině kováře jako nejmladší ze sedmi dětí. Když mu byly tři roky, rodina se přestěhovala do Košíř u Prahy. Otec, který původně vyráběl lopaty, pracoval od roku 1854 v Ringhofferově smíchovské továrně.

Od mládí rád kreslil a po škole šel pracovat do litografické dílny. Vydělával si také jako malíř ve smíchovské porcelánce. Po studiu na pražské výtvarné akademii odešel studovat na akademii do Drážďan. I zde však vládly zastaralé akademické metody a proto od roku 1873 pokračoval dva roky ve studiu v Mnichově a pak se vrátil do Prahy. V roce 1877 se vypravil do Paříže. Z tehdy významných mistrů mu byl blízký maďarský malíř dějinných a biblických námětů Michal Munkaczy, žijící rovněž v Paříži. Zde se Brožík seznámil také s vlivným obchodníkem s obrazy Sedelmayerem, s jehož dcerou se později oženil. V roce 1878 na pařížském Salonu vystavoval obraz Svatební poselství krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII., který výzamný kritik té doby Paul Mantz označil za nejlepší historický obraz celé výstavy. Obraz získal zlatou medaili a zakoupil ho Charles Sedelmayer, který navíc nabídl Brožíkovi partnerství. Brožík se stal úspěšným a bohatým a byl ceněn v zahraničí i doma.

V Praze byl přizván k výzdobě Národního divadla a účastnil se také výzdoby reprezentačních místností Hradu. Roku 1893 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarného umění a od té doby žil mezi Prahou a Paříží. Císař František Josef I. ho v roce 1897 povýšil do šlechtického stavu. Byl nositelem rakouského řádu pro umění a kříže rytíře císařského rakouského Řádu Františka Josefa, roku 1884 byl jmenován členem Čestné legie a roku 1890 se stal jejím důstojníkem. Bavorský král mu udělil rytířský Záslužný řád sv. Michala a měl i rytířský Řád Leopolda II. belgického. Stal se také členem České akademie věd a umění a v roce 1896 byl jako jediný český malíř zvolen za člena francouzské Akademie umění "mezi čtyřicet nesmrtelných".

Brožík byl nesmírně pracovitý, maloval až 12 hodin denně. Trpěl však Meniérovou chorobou, která kvůli vysokému pracovnímu vypětí propukla poměrně brzy naplno. Zemřel 15. dubna 1901 v Paříži krátce po svých padesátých narozeninách a byl pohřben na hřbitově na Montmartru.