Scéna.cz 

Celník Rousseau - Malířův ztracený ráj

Palác Kinských a Národní galerie v Praze se staly po Benátkách a Paříži třetí zastávkou výstavy díla francouzského malíře Henriho Rousseaua (1844- 1910).
Vstupujícího návštěvníka nevítá překvapivě logo výstavy a chef- d´ouvre Národní galerie malířův kultovní autoportrét zakoupený československým státem v roce 1923 ale jedno z jeho prvních děl - holčička sedící na černém koni letícím přes krajinu plnou mrtvých těl a černých havranů, které patrně vzniklo pod vlivem prusko- francouzské války. V jeho sousedství je umístěna malba Rousseaova učitele a expozice tak hned na úvod boří jeden z mýtů, které se o Henri Rousseauovi tradovaly - že byl samoukem a neměl žádné umělecké vzdělání. Ukázalo se, že se učil malovat u F.A. Clémenta, kopíroval obrazy v galeriích a byl vlastně profesionálem. Malířství se ale začal plně věnovat až poté, co odešel do důchodu z úřadu potravinové daně. Nebyl tedy celníkem, jak se traduje, tak jej ze žertu nazval Alfred Jarry.

Na „celníka“ narazíme ve druhé ze šesti místností, které výstava ve druhém patře Paláce Kinských na Staroměstském náměstí zabírá. Je jedním z několika desítek exponátů, z nichž polovina byla zapůjčena z předchozích výstav a u nás ještě vystavena nebyla. Zahraniční zápůjčky jsou doplněny z místních zdrojů převážně o díla českých i cizích umělců ovlivněných Rousseauem . Architektonické řešení poskytuje dostatek prostoru a dává vyniknout zářivým barvám magického Rousseauova světa. Obrazy jsou členěny do několika tématických okruhů, každý je uveden vysvětl ujícím komentářem a citáty slavných osobností. Jádrem jsou díla Rousseaova, s nimiž jsou konfrontovány a porovnávány malby ostatních poznamenané působením jeho vlivu.
Ve třetí místnosti, kde jsou portréty inspirované fotografií, vyhlíží vstříc příchozím velká a statná žena v černém – možná Clémence Boitardová, malířova první manželka, určitě ne aristokratka, protože ta by neměla v ruce deštník a kolem krku šálu. Žena je obklopena květinami a v prstech drží macešku. Ta se nachází i na dalších obrazech a je zřejmě nějakým symbolem. Také druhá žena má černé šaty a fotografický ateliér tu připomíná stažená drapérie, ale něco tu nehraje. V pozadí je město a žena se opírá místo o stoleček o obrácený kořen. Do třetice je zde sedící žena v bílých šatech se stejně upřeným pohledem, Její autorkou je ale mexická malířka Frida Kahlo, která nebyla Rousseauem přímo ovlivněna ale určitě jeho malby znala.
Podobně úporně jako všechny tři dospělé ženy se dívá na pozorovatele také malá holčička v červených šatech sedící na rozkvetlé louce a svírající v ruce panenku. Ruší představu o bezstarostném dětství a dokazuje, že i děti mají svá tajemství, obavy a starosti. Obraz inspiroval Pabla Picassa k namalování „Mayy s panenkou“ , kterou můžeme vidět ve stejné tématické sekci „Kruté dětství“.

Rousseau kreslil také zátiší a krajiny a byl fascinován moderní technikou. Už v autoportrétu nazvaném „Já-krajina“ se objevuje právě postavená Eifelovka, litinový most nebo balón, na dalších letadla, tovární komíny, mlýny.
V závěru a jako vrchol jsou vystaveny proslavené džungle – „Džungle s opicemi“, „Boj tygra s buvolem“ a v centrální pozici „Zaklínačka hadů“, kterou si nechala na zakázku namalovat matka malíře Roberta Delaunayho jako připomínku své cesty do Indie. I tu pozbylo platnosti tvrzení, které sám Rousseau rozšiřoval, že navštívil Mexiko. Rousseau nikdy necestoval do exotických krajů a možná ani vícekrát neopustil Paříž. Hledal předlohy v Národním přírodovědném muzeu v Paříži nebo v Botanické zahradě a měl k dispozici album fotografií divokých zvířat a jiné pomůcky. Využil je dokonala a zmátl generace kunsthistor iků.
Rousseaovy obrazy byly zpočátku přijímány veřejnost stejně nedůvěřivě jako jiných modernistů ale postupně si získal uznání jak mezi laiky tak mezi svými kolegy a stal se rovněž objevem pro naši avantgardu.
Výstavu doprovází bohatý program – ke komentovaným prohlídkám a přednáškám se řadí výtvarné dílny pro děti a dospělé, v kreativním studiu si mohou malí i velcí návštěvníci číst o Rouseauovi nebo si vytvořit vlastní dílo. Na samý závěr výstavy na 12. ledna 2017 je naplánován večírek - Soirée v duchu legendárního večírku, který uspořádal jako poctu Rousseauovi Pablo Picasso a další umělci v Paříži v roce 1908. Pražský večírek bude v režii současných umělců a uskuteční se ve sklepeních Paláce Kinských.

Výstava Henryho Rousseaua, která se do Prahy přesunula z pařížského Musée d´Orsay, potrvá v Paláci Kinských do 15. ledna 2016.