Scéna.cz 

Drahomír Josef Růžička

Osmá výstava fotografií z pravidelného cyklu výstav prezentující sbírku fotografií PPF se koná v Galerii Fotografie Louvre, Národní 22, Praha. Tentokrát je věnovaná dílu Drahomíra Josefa Růžičky. Výstava se koná díky podpoře finanční skupiny PPF a potrvá do 8. listopadu 2009.

Drahomír Josef Růžička se narodil 8. února 1870 v Trhové Kamenici a zemřel 30. září 1960 na Long Islandu. Jeho rodiče s pěti dětmi emigrovali do Nebrasky v USA v roce 1876. Později vystudoval medicínu ve Vídni, kde poznal svou ženu pocházející z Bratislavy. Vrátil se zpět do USA, kde provozoval lékařskou praxi (pediatr a porodník).

Od roku 1909 se intenzivně věnoval fotografii a navázal kontakty s představiteli progresivní americké fotografie. Zaměřil se na fotografování prostých každodenních věcí, krajinných motivů a New Yorku s jeho architekturou. Fotografoval v jižní části Manhattanu a v docích, v Centrálním parku, na dnes již neexistujícím Pensylvánském nádraží, na Páté avenue, Wall Street, u kostela Nejsvětější Trojice a na Brooklynském mostě. Fascinován byl i jednotlivými mrakodrapy (Empire State Building, Chrysler Building, Woolsworth Building ad.), Jiří Jeníček později psal o autorově „hymnické chvále“ mrakodrapů. V roce 1916 se podílel na založení sdružení Pictorial Photographers of America.

V roce 1921 navštívil D. J. Růžička Prahu a uspořádal zde výstavu svých fotografií, kde zaujal puristickými idejemi (puristický piktorialismus) členů skupiny Fotosecese (Gertrude Käsebierová, Edward Steichen, Alfred Stieglitz, Clarence Hudson White a další), kteří odmítali zásahy do negativů i pozitivů a prosazovali čistou fotografii. D. J. Růžička ovlivnil celou řadu českých fotografů, např. Jaromíra Funkeho, Jiřího Jeníčka, Jana Lauschmanna (přes manželky s Růžičkou spřízněn), Josefa Sudka, Adolfa Schneebergera, Aloise Zycha a další.

Ve dvacátých letech Růžička v Čechách propagoval při zhotovování fotografií měkce kreslící objektivy (při exponování nebo při práci na zvětšenině) a bromostříbrné papíry. Překvapivě progresivně se ale šestašedesátiletý autor zachoval roku 1936 při návratu z poslední návštěvy Čech, kdy si zakoupil nový kinofilmový aparát Kodak a roku 1939 ho zaujala plnobarevná novinka - kinofilm Kodachrome. Na něj později exponoval řadu snímků, které jeho dílo znovu aktualizovaly. Průběžně se vracíval do Evropy a poměrně hodně času trávil ve staré vlasti (naposledy v létě 1936). Salony obesílal do roku 1941. Vystavoval i samostatně (1946 putovala jeho kolekce po amerických klubech). Ve 20. a 30. letech rád promítal velké tónované diapozitivy (8,3 x 10,2 cm). Ve sbírce fotografií PPF je zastoupen souborem čítajícím celkem 48 děl.