Scéna.cz 

Vasil Fridrich: Mystifikace, groteska, nadsázka, černý humor, to je jako v dnešní době jediný zdroj zábavy...

Potkáváme se v zákulisí divadla Rokoko, kde se připravuje premiéra první scénické reality-show Superčlověk. Herec Vasil Fridrich bude jejím moderátorem...

Jaký je rozdíl moderátora hrát a moderátorem být?
Ale já tady budu moderátorem, nebudu nic hrát. Jediný rozdíl je v tom, že se moderování v reprízách opakuje. Ale moje „role“ zůstane stejná, jsem ten, kdo zprostředkovává. Jsem ten, kdo zná pravidla, ví víc než ostatní, ví, které discipliny tam budou, co se bude dít. A musí všechno řídit tak, aby to plynulo ke spokojenosti všech zúčastněných.

Listovala jsem si vašimi zdejšími rolemi – a vás dost často potkává taká poněkud nevděčná role moderátora či vypravěče... Superčlověk, Zlatí úhoři, Monty Pythoni...
Zadavatelé těch úkolů se asi domnívají, že to pro mě je ideální úkol. Nevím jestli to tak je, to musí posoudit divák.

Díváte se někdy v televizi na reality show?
Já jsem viděl začátek Vyvolených, což byla vlastně asi první reality-show, kterou dávali na Primě. Pak už jsem viděl jen kousky, mám pocit, že se to hodně opakuje a to není příliš zábavné. Když jsme teď zkoušeli, tak jsme si pouštěli ukázky z různých českých i světových reality show.Ta škála je obrovská. Taková nejmírnější alternativa, kde se jen lidi setkávají, je Pošta pro tebe, ale existují i takové pekelné záležitosti, kde jsou lidi opravdu pokusnými králíky. Třeba sedí v celách a trpí – a jediným prostředkem zábavy je pozorovat jejich bolest a utrpení. To je docela děsivý. Naše reality show je někde na pomezí – není to úplně light verze, ale ani ta nehorší. Tak uvidíme, jak budou diváci spokojeni.

Kdybyste dostal nabídky do televizní reality show, přijal byste?
Myslím, že v současné životní situaci ne. Mám pocit, že se tím člověk tam mimořádně znemožní, že každá cena, která byla doposud nabídnuta, je malá. Ale své meze si musí určit každý sám.

Přijde mi otřesné, co všechno jsou lidi schopni pro vidinu peněz udělat.
Nerad bych moralizoval, jsem v těchto věcech dost velký liberál, ať si každý dělá co chce. Svobodu máme i v tom, že se na to můžeme, ale nemusíme koukat. Je to otázka nabídky a poptávky. Ale blbý je, když je to zvrácený a ještě je to nuda.

Na Superčlověka se určitě přijdu podívat... Ale teď bych ráda získala pár informací o vás. Jste rodem z jižní Moravy – a hned se nabízí otázka, zda máte vztah k místním lidovým tancům a zpěvům?
Já se narodil v Uherském Hradišti, žil jsme pak v Uherském Brodě. Chodil jsem samozřejmě do folklórního kroužku Olšavěnka, který fungoval při velkém souboru Olšava jako jeho dětská odnož. Musím říct, že k tomu pořád cítím silný vztah, stejně jako k rodnému kraji.

A jak jste se vůbec dostal k divadlu?
Řekl bych, že trochu omylem. Maminka pracovala v knihovně a chodili si sem půjčovat knížky mimo jiné učitelé LŠU. Jeden z nich učil výtvarku a zároveň vedl dramatický kroužek a jednou se zmínil, že by potřeboval nějaké chlapce. Maminka měla pocit, že by bylo výhodný mě tam uplacírovat, abych neotravoval doma. Tak jsem začal chodit do dramatického kroužku.

Ještě jedna záhada mi vrtá hlavou – a to je vaše jméno. Jste z Moravy, jméno Vasil napovídá východnímu vlivu, Fridrich naopak západnímu. Víte něco o původu svého jména?
Fridrichovi podle legend jsou pruský vojáci, který válčili u Slavkova proti Napoleonovi. Od té doby je prý kolem Brna spousta německých jmen, a my bychom měli být jednou z těch větví... S křestním jménem je to ještě prozaičtější. Moje máma, když jsme se měl narodit, ležela v porodnici se svojí kamarádkou a dohodly se v rámci recese v době tuhý normalizace, že obě dvě děti pojmenují Vasil. Skutečně k tomu obě našly odvahu, takže kromě mě existuje nedaleko ještě jeden asi o týden mladší Vasil.

Zdá se, že černý humor je vaší rodině blízký. Vy jste se s ním na jevišti často potkával, ať už v CD 94, na Kladně, tak i tady – a to v souvislosti se spoluprací s Jiřím Janků a Petrem Svojtkou. Máte tenhle typ humoru rád?
Úplně nejraději. Když ten humor jemně ubližuje, tak se tetelím! Já myslím, že mystifikace, groteska, nadsázka, černý humor, to je jako v dnešní době jediný zdroj zábavy. Jistě, ty laskavé něžné humory mají mít své místo na slunci, ale mě ten drzý vyostřený humor, ten který jde jemně za hranou, baví nejvíc.

Prošel jste pražským CD 94, zahrál jste si na Kladně, v Plzni. Ale já si vás zrovna pamatuju z titulů, které jsem ve vašem profesním životopise nenašla. Jedním jsou Gorkého Na dně, které jsem viděla v Celetné, druhým Brechtův Baal.
Gorkého Na dně jsme dávali v Disku, byla to krásná práce s Otou Ševčíkem, pro mě první setkání s Gorkým a nádherná role Vasky Popela. Myslím, že jsme v těch dvaadvaceti ještě nebyli schopni pojmout všechny ty situace, ale že jsme to udělali slušně. Aspoň já jsem to představení miloval. Baala jsem dělal s Dušanem Pařízkem, což je můj spolužák z ročníku. Nejprve jsme dělali v Disku Brechtovu Žebráckou operu, a pak mě oslovil na tuhle mimoškolní věc. Hráli jsme to v Dejvicích a pak v Činoheráku. Mělo to trochu nešťastný osud, nemohli jsme se sejít, takže se to hrálo je párkrát. Byl to pro mě dost protiúkol, protože Baal je rozervanec básník, provokatér, bytostný prase, zneužívá ženy a všechno kolem sebe. Já jsem poměrně konformní člověk, tak to bylo proti srsti ve vztahu ke mně, ale byla to pro mě velice zajímavá zkušenost. Dušanova práce je minimalistická, bylo to ořezané na samé torzo toho, aby bylo přijatelné. Takové opravdu antiiluzivní divadlo.

Momentálně hrajete na obou scénách MDP, právě teď jste získali cenu za Hráče na festivalu v Pardubicích. Vy sám jste byl oceněn v anketě internetového časopisu za roli vypravěče v Zlatých úhořích. Takové alespoň drobné ocenění práce jistě potěší. Jakou roli máte nejraději?
Já nemám žádné mimořádné libosti. Nestává se mi, že bych snil o nějakých figurách, textech. Nemám ani oblíbence, které hraju. Vždycky, když přicházím v šest hodin do divadla, tak se mi vůbec nechce. A když to v sedm začne, tak se to buď samo začne hezky odvíjet, je to příjemné a mě to začne bavit. Nebo to nefunguje, lidé nereagují, nedaří se nám, a pak mě to nebaví. Záleží na atmosféře, na energii, která na tom jevišti je.

Víte, co vás teď v divadle čeká za novou roli?
Bude to v eposu Mahábhárata, a jak mi pan ředitel Zajíc, který to režíruje, říkal, hraju tam největší svini, největší zlo, které zničí svět. Tak už se těším, jak budu od dubna do září ničit svět...

Ve filmu jste se objevil ve Vaterlandu, který režíroval divadelní režisér David Jařab...
S Davidem pracuju rád. Byl dramaturgem Baala a teď s ním dělám mimořádně rád tzv. večery Analogonu. To je takový surrealistický čtvrtletník, který vychází nepravidelně a my k němu v divadle Komedie děláme vždy takový večer, kde jsou dva stálí čteci – Honza Kraus a a Jiří Ornest, a my k tomu hrajeme takové krátké divadýlko, většinou 4-5 stránkové texty. Začínali jsme v Dejvicích, teď to bývá v Komedii – dříve byly součástí ještě přednášky lidí, kteří to vydávají. Mám to rád, protože se sejdeme v 11 hodin, je čtená zkouška, ve dvanáct jdeme na oběd, v jednu hodinu máme aranžovací, pak nás oblíknou do nějakých kostýmů, v šest je generálka a v půl osmé hrajeme. Je to na první dobrou, a je tam přítomná velká energie. Má to speciální atmosféru, a celý proces je tak rychlý, že vás to za tu dobu nemůže otrávit. Není čas přemýšlet nad tím, jestli nás to baví nebo nebaví....

Vaší partnerkou je Bára Lukešová, která je taky herečka. Určitě jste se seznámili v divadle...
Ano, v Celetné. Já hrál v Cédéčku, ona v Kašparu (stále tady hraje jednu roli) a tam jsem se potkali.

Máte dvě děti. Jak staré?
Šimon bude mít devět a Jeníkovi jsou čtyři roky.

Takže to je ještě brzo předvídat, jestli se „potatí a pomamí.“
Pevně věříme, že nikoliv.

Vasil Fridrich (1976)
Už během ZŠ chodil na Dramatický obor do LŠU v Uherském Brodě u Jaroslava Kovandy. V Uherském Brodě vystudoval přírodovědnou větev na gymnáziu J. A. Komenského, 1995-2000 studoval DAMU ( prof. J. Hlaváčová a S. Skopal). Od 1995 byl členem CD94 v divadle v Celetné ( mj. ve hře Tři mušketýři hrál krále Ludvíka XIII., v Bouři Ferdinanda). Hostování v divadelním spolku Kašpar a v divadle J. K. Tyla v Plzni. Angažmá ve Švandově divadle( dva roky), zahrál si tu mj. v Poručíkovi z Inishmoru nebo Ženitbě. 2002 – 2005 ve Středočeském divadle v Kladně (Chlestakov v Revizorovi). Od 2006 členem MDP (hrál tu mj, Scapina ve Scapinových šibalstvích, nyní jej můžeme vidět ve hrách Superčlověk, Zlatí úhoři, Hráči, Postřižiny, V jámě lvové, Monty Pythonův létající kabaret, Lakomá Barka a Peer Gynt).