Scéna.cz 

Zemřel herec sametového hlasu Miroslav Moravec

Nenajde se u nás asi člověk, který by nepoznal temně sametový hlas Miroslava Moravce. Promlouval k nám v dabingu jako inspektor Kojak, komisař Moulin či Fantomas. V roce 2002 oprávněně získal cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Za tímto mistrovstvím zůstal trochu v pozadí fakt, že byl také velmi dobrý divadelní herec...

Miroslav Moravec na Tři krále oslavil sedmdesáté narozeniny, narodil se 6. ledna 1939 v Praze. „Já jsem trochu střelenej, protože jsem chtěl bejt herec vodjakživa, snad už v kolíbce. Když se mě ptali, čím budu, tak jsme se vůbec nerozmejšlel a říkal, že hercem“ přiznal v rozhlasovém povídání ke svému jubileu. Přitom jeho cesta k herectví nebyla bez problémů. Na DAMU se hlásil třikrát, dvakrát ho nepřijali. Dnes už nám může připadat kuriózní důvod – prý nemá hlas. Ale hlas se vzápětí dostavil a stal se Moravcovým největším bohatstvím. Začala jeho pouť po regionálních scénách - Most, Cheb, Zlín (tehdy Gottwaldov). V roce 1968 dostal nabídku do souboru Divadla Za branou.

„Nikdy jsem toho nelitoval. Víte, jaké bylo stát na jevišti s těmi bardy... když jsme nehrál, stál jsem pořád v portále a koukal jim „pod sukně“, jak to dělají, jak na to jdou - Miloš Nedbal, Boháč, paní Dostálová, Věra Kubánková, Mařenka Tomášová, Honza Tříska. A taky tam byla výborná mladá parta, Krejča měl čuch na herce, byl tam Jirka Zahajský, Hanka Maciuchová, Míťa Masopust, Jirka Klem, Hanka Pastejříková. On nás cepoval, dával nám základy profese, a to byla ohromná škola. Potom, když zrušili Za branou ve dvaasedmdesátým, tak jsem měl možnost jít na Vinohrad, ale současně jsem dostal nabídku z Libně, kde se zlínský Karel Pokorný stal šéfrežisérem. Takže, jsem tam odešel za ním, protože už jsme se uměli...“

V Divadle S. K.Neumanna zůstal herec šestnáct let, koncem 80. let odešel do Divadla ABC k někdejšímu mosteckému řediteli Lubomíru Poživilovi, a odtud v polovině 90. let vykročil k vytouženému Divadlu Na Vinohradech, kde zůstal do roku 2004. Ze svých rolí rád vzpomínal na doktora Lvova z Krejčovy inscenace Ivanova, na Kreona v Králi Oidipovi, na kterém spolupracoval v libeňském divadle s Janem Grossmanem či na Athose ve Třech mušketýrech po třiceti letech, kterou v Divadle S.K.Neumanna režíroval Václav Lohniský. Různorodých rolí si užil i v Městských divadlech pražských (Nezbývá než se smát, Černí baroni, Tři mušketýři, Sklenice vody, Achterloo, Nadsamec). Na Vinohradech pak hrál například v dramatizaci Márquezova románu Sto roků samoty, jednou z jeho posledních rolí byl starý muž ve hře Furia Bordona Poslední měsíce, kterou autor napsal pro Mastroianniho.

Po odchodu z Vinohrad ale divadlo hrál dál, třeba v pražském Metru (Zkroť mě, miláčku), v Divadle u Valšů připravil vlastní benefici. A ještě na jednu scénu rád vzpomínal: "Poetická vinárna Viola je další z mých lásek, nejen pro lidi, kteří ji dělají, ale hlavně proto, že z velkého jeviště vstoupím na malé pódium a můžu si na diváka doslova sáhnout; a on na mě. Nemůžu lhát, předstírat, musím být; to je obrovská škola." Mezi jeho nejúspěšnější zdejší pořady patřilo zpracování Alchymisty či To nejlepší z Fulghuma.

Zahrál si v řadě seriálů (mj. Nemocnice na kraji města, Četnických humoresek nebo 30 případů majora Zemana) a desítkách filmů. Diváci si jej pamatují např. jako ministra z komediální série Jaroslava Soukupa Byl jednou jeden polda.

V posledních letech Miroslava Moravce pronásledovaly vleklé zdravotní problémy, i když se snažil nepodléhat pesimismu. Problémy začaly před třemi lety, kdy ho porazil couvající taxík a zlomil mu nohu v krčku. Poté prodělal šedý zákal a loni plicní embolii. Na počátku tohoto roku byl přijat na vinohradskou kardiologii kvůli vleklým problémům se srdcem, odsud ho převezli s rakovinou plic do Motola. Zde 29. března 2009 zemřel.