Scéna.cz 

Kralupské návraty Jaroslava Seiferta

Letošní Kralupy jsou pořádány ve dnech 17.-19. září v rámci Dnů evropského kulturního dědictví pod záštitou Ministerstva kultury ČR.. Pořadateli festivalu jsou Město Kralupy nad Vltavou, Kaučuk a.s. a Lyra Pragensis. Budou zahájeny vernisáží výstavy Oty Janečka, kde promluví starosta města Pavel Rynt, čestný předseda festivalového výboru Miroslav Nevosad a umělecký historik Jiří Šetlík. Seifertovu báseň věnovanou malíři Janečkovi přednese Boris Rösner, skladby A. Dvořáka zahraje Pražské trio.

Podobně jako pro české krále byla Kutná Hora hned druhým městem po Praze, protože pro ně skýtala stříbrné poklady, pro básníka Jaroslava Seiferta zaujímaly toto postavení v jeho srdci Kralupy, s nimiž spojoval až do konce života vzpomínky na kouzelné a šťastné chvíle svého mládí. Kralupy miloval věrně, i když v jedné básni napsal, že nejsou krásné město. Síla jeho vztahu k nim byla v tom, že jeho niterný cit dokázal nacházet i pod padajícími sazemi tamních komínů rozkvetlou růžičku na plotě, kolem kterého chodíval za svými prvními láskami. Proto mohlo vykvést v básníkově tvorbě tolik veršů s kralupskými motivy, nejpočetněji v poslední sbírce Býti básníkem , proto tolik vzpomínek vložil do knihy Všecky krásy světa .
Upřímně a výstižně se vyznal: "Do Kralup jezdil jsem rád a na cestu jsem se nesmírně těšil. Cesta na prázdniny byla nejtouženější. Cesta na vánoční svátky plná posvátného kouzla. A na velikonoce byla cesta plná radostí. Stanice na této trati -- kdysi dlouhé, dnes kratičké -- říkával jsem si jako apostrofy loretánské litanie... A už jsem byl na kralupském nádraží a utíkal do náruče matčina otce, abych až po letech pochopil, že mi byl tím, čím Boženě Němcové byla její babička. Kéž bych mohl dát lidem tolik krásy, kolik mi jí dal on..."
Dědeček byl knihovníkem tehdy chudé kralupské knihovny i vedoucím členem okrašlovacího spolku, ještě po mnoha letech naslouchal Jaroslav Seifert šumění stříbrných topolů, které za dívčí školou pomáhal dědečkovi sázet. Při putování po okolní krajině vštěpoval dědeček chlapci lásku k přírodě a k poezii, když ho zavedl do Hálkova rodného domku v Dolínku a přibližoval mu dílo Třebízského.
Těžkým dopadem zasáhlo Seiferta zhoubné bombardování Kralup za druhé světové války, jak je vylíčil v básni Úder. To vše vedlo k jeho přání, aby se kralupský hřbitov stal místem jeho posledního odpočinku. Jeho pohřeb v lednu 1986 se stal manifestací lidské lásky k básníkovi, velkému člověku a neochvějnému hlasateli svobodných myšlenek a činů.
Kralupští si básníkova vztahu vždy vážili a když se v roce 1996 blížilo 95. výročí Seifertova narození, rozhodlo se město Kralupy a podnik Kaučuk ve spolupráci s Lyrou Pragensis a Společností přátel kultury slova založit festival poezie a přednesu nesoucí jméno Seifertovy Kralupy.
Akciová společnost Kaučuk už předtím uctila Seifertovu památku trvale tím, že finančně zajistila návrat zvonů na věž kralupského kostela, i když básník sám se už nedožil naplnění svého přání, které vyslovil v knize Všecky krásy světa : "Zazvoňte mi ještě jednou, kralupské zvony! A zněte dlouho... Sednu si na lávku, budu poslouchat a přísahám, že ani nemuknu. Ať ještě jednou doposlouchám se vašeho kovového hlasu."
Struktura festivalového dění se hned při založení osvědčila a přinesla velký zájem a ohlas. Tvoří ji literární Salon Lyry Pragensis, věnovaný Seifertovu dílu s přednesem jeho veršů, hodnocením literárních odborníků a vzpomínkami přátel. Jeho účastníci si odnášejí jako trvalou památku grafický list. jeho autorem je vždy výtvarník, jehož výstava se v rámci festivalu koná v Prezentačním domě podniku Kaučuk. Při prvním ročníku to bylo dílo Cyrila Boudy, v druhém Karla Svolinského, ve třetím Vladimíra Komárka a v letošním čtvrtém Oty Janečka.
Další pořady jsou věnovány hudebním skladbám, především písním inspirovaným Seifertovými verši, a veršům básníků, které spojoval se Seifertem přátelský vztah. Každoročně se festival vrací ke knize Všecky krásy světa četbou vybraných kapitol. Mezi interprety těchto vzpomínek je vždy Vlasta Chramostová, s jejím jménem je spojeno první provedení k básníkovým 75. narozeninám v jejím pražském bytě formou "bytového divadla".
Pietní vzpomínka na J. Seiferta se koná každoročně u básníkova hrobu přednesem vybrané básně v podání předního přednašeče a komorní skladby.
Spojení básníkova odkazu se současností představuje literární soutěž, vypisovaná podle statutu pro básníky bez rozdílu věku s výslovnou podmínkou, že jednou z předkládaných básní je sonet. Soutěž soustřeďuje velký zájem a přináší práce velmi dobré úrovně. Vítězové jsou představeni při vyhlášení výsledků, kde také zaznívají ukázky z jejich tvorby.
Festival dal podnět i k vytvoření dvou uměleckých děl, která trvale obohatila Kralupy. V roce 1997 byla péčí Městského úřadu a podniku Kralupy umístěna v Prezentačním klubu Kaučuku, kde se koná převážná část programu festivalu, plastika ak. sochaře Vladimíra Preclíka zachycující básníkovu tvář a následně byl odhalen památník básníka na náměstí nesoucím jeho jméno. Autorem je ak. sochař Stanislav Hanzík.

Salon Lyry Pragensis, jehož hostitelem bude Jiří Kutina, má jako ústřední téma slavnou Seifertovou básnickou skladbu Světlem oděná v přednesu Táni Fischerové a Borise Rösnera, komorní skladby Bohuslava Martinů zahraje Pražské trio, nad Seifertovým dílem se budou zamýšlet literární vědec Alexandr Stich, básník Jiří Žáček a ak. malíř a grafik Oldřich Kulhánek, který je i autorem grafických listů k tomuto salonu.

Začátek druhého dne festivalu bude vyhražen nejmladším účinkujícím, v sále Městského muzea se představí nejlepší účastníci regionální recitační soutěže pro děti a mládež.
Pietní zastavení u básníkova hrobu má intimní charakter v básni J. Seiferta Vlastní životopis v podání Ilji Racka a klarinetové hře Jiřího Hlaváče.
Další pořad Ty, lásko, pozdravena buď zve na setkání s milostnými verši Jaroslava Seiferta s hudbou Luboše Fišera, které připravil Milan Friedl. Přednes Věry Galatíkové a Ladislava Freje umocní hudba v interpretaci Ivana Štrause, Františka Maxiána a Vladimíra Vlasáka.
Druhý den festivalu zakončí slavnostní koncert Komorního orchestru Dvořákova kraje a Dvořákova komorního sboru na počest básníka Jaroslava Seiferta. Pořad nastudovali dirigent Václav Mazáček a sbormistr Roman Michálek, průvodní slovo bude mít Jiří Pilka.
Nedělní program začne opět poeticky. Malý portrét básníka Františka Halase, kterého spojovalo se Seifertem celoživotní přátelství, pod názvem Chvění připravil z milostné poezie Jiří Kutina. Svět nejniternějších citů otevřou s hudbou Petra Ebena Milan Friedl a Petr Štěpánek.
Slovo pak dostane při odpoledním vyhlášení výsledků literární soutěže Seifertovy Kralupy 1999 předseda poroty básník Jiří Žáček. Přednes ukázek z vítězných prací byl svěřen Mileně Steinmasslové.

Závěr festivalu bude tradičně tvořit četba z knihy Všecky krásy světa , letos nás pozvou k Seifertovu setkávání s přáteli a vzpomínání, jak život šel, spolu s Vlastou Chramostovou, věrnou tlumočitelkou básníkových myšlenek, Rudolf Pellar. Atmosféru podvečera bude vytvářet hudba Zdeňka Fibicha ve výběru Radoslava Kvapila.