zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Pankáči kontra šampóni aneb Láska vole

Z inscenace Láska vole

autor: archiv divadla   

Tato sezóna ve studentském divadle DISK je unikátní v tom, že má nejen své herce, režiséry, dramaturgy, ale i svého autora. Jmenuje se Petr Kolečko. Jeho hru Britney goes to heaven uvedlo loni Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, v rámci DAMU se hraje původně rozhlasový titul Soumrak bodů a na počátku prosince měla premiéru další hra – Láska vole. I když sám autor popisuje své dílko jako hybrid mezi komedií a naivním romantickým příběhem s prvky sci-fi, jako mix autobiografie a úchylných nápadů, je to tvar, který vypovídá o dnešní mladé generaci velice čerstvým způsobem.

Kolečko - jako ostatně celá jeho generace - je na jedné straně fascinován komercionalizací života a osvědčenými fígly v showbyznysu, na druhou stranu je jejich tvrdým kritikem. Příběh, který vypráví, je vlastně jednoduchý – souboj dvou hudebních skupin pankáčů a šampónů na scéně i v backstagi je výpovědí o dvou pohledech na svět a přes různé propletence končí pragmatickým kompromisem obou stran, toužících po stejných věcech - penězích, slávě a sexu. Kromě členů obou skupin se celým dějem pohybují groupies, fanynky, doprovázející vždy a za každých okolností své idoly, které mění svou image podle módních trendů. Jako by v druhém plánu stojí za stylizací obou stran, i jednotlivých jejích příslušníků, velmi ostrá obžaloba jak rodinného zázemí protagonistů, tak velkých bossů pop-kultury a celého systému showbyznysu.
Výjimečný je jazyk hry. Autor má velmi dobře naposlouchané své vrstevníky a dokáže jejich hlášky stylizovat do nekončícího proudu obsahově i stylově šokujících vět. Ukazuje tak – možná nezáměrně - proces, jak se náhodně řečený blábol může stát kultovní hláškou. Pankáčská mluva plná vulgarismů stojí v kontrapunktu k sofistikované stylizaci šamponů, kteří neustále prokládají svou řeč anglicismy po vzoru reklamních šotů. Šokem je, když drsná pankáčská hrdinka zasažena láskou, samozřejmě značně kontroverzní (až tabuizovanou), začne mluvit hexametrem a vyšperkovávat svou mluvu archaismy a romanticky přeslazenými frázemi.
Vedle přesně individualizovaných postav na obou stranách do hry vnáší „božský“ prvek bílý pudl jménem Vločka, na jedné straně přešlechtěné zvíře, toužící po svobodě, na druhé straně nedobrovolný „nositel“ drogy komerčního zblbnutí. Viděno skrze optiku dějin divadla, může ovšem být také současným vtělením šklebícího se boha Dionýsa, který ač upoután na řetěz, má moc fatálně ovlivňovat všechny přítomné.
Kromě původního textu je stále přítomna i sugestivní hudba dvou skupin – Vyčůrat a spát a Nightwork, kterým se daří stejně jako v textu Kolečkovi v postmoderním propletenci prolnout punkovou hudbu s přeslazenými cajdáky do neskutečně úchylného tvaru. V režii Jana Friče si každý z herců našel ve hře své nezaměnitelné místo, každý tu má svůj nezapomenutelný moment. Bylo by tedy nespravedlivé jmenovat některého z herců na úkor druhých. Kouzlo je právě v jejich vzájemné souhře, kde to jiskří, mrazí, páchne i voní. Nepochybuju o tom, že hra samotná, stejně jako její provedení na scéně DISKU, sklidí kontroverzní reakce. A to jak u starších diváků, kteří nevstřebávají krkolomnou kombinaci kruté přímočarosti, hrubosti a křehkého sentimentu a zranitelnosti u mladých ani v civilu, natož ve zhuštěné formě na jevišti, tak i některých vrstevníků, kteří takové poselství o své generaci budou považovat za nepříliš důstojné. Naivismus a neintelektuálno v komediálním stylu je ale, jak se zdá, právě autorovým programem, návodem, jak píchnout do strnulých struktur naší depresivní přeintelektualizované dramatiky. Je to – řečeno slovy jednoho z protagonistů- skutečně „vytuněné“ představení. Pokud nevíte, co to znamená, jděte se podívat do DISKU.

Petr Kolečko Láska vole
Režie Jan Frič, dramaturgie Jan Tošovský, scéna Nikola Tempír, kostýmy Bára Pištěková, hudba Ondřej Novotný (Vyčůrat a spát), FrANTOMAS (Nightwork), choreografie Vladimíra Striežencová, pohybová spolupráce Martin Pacek.
Hrají: Pavla Beretová, Lucie Polišenská, Vojtěch Bráník Dvořák , Tomáš Dianiška, Lukáš Příkazký, Radovan Klučka, Jana Pidrmanová, Vladimíra Striežencová, Lenka Zahradnická ,Vojtěch Dyk a Vuk Čelebić j. h.

31.12.2007 13:12:17 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 20 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Recenze

Hra, která se zvrtla: grál mezi komediemi

Milan Němec a Kristýna Daňhelová (Hra, která se zvrtla)

Městské divadlo Brno uvádí inscenaci trojice autorů Heryho Lewise, Jonathana Sayera a Heryho Shieldse HRA, KTE ...celý článek


Dub: empatické přijímání zpráv

Pavel Vacek (Dub)

Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou ...celý článek


Hostina dravců: když jde o život

Hostina dravců (Slovácké divadlo)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště uvádí novou inscenaci HOSTINA DRAVCŮ autorů Vahé Katcha a Juliena Sibre. V č ...celý článek


Tři mušketýři: A nikdy nezapři sám sebe

Tři mušketýři (Městské divadlo Zlín)

Městské divadlo Zlín uvádí od dubna 2024 nadčasový romantický příběh TŘI MUŠKETÝŘI. Tento titul se na českých ...celý článek



Časopis 20 - sekce

OPERA/ TANEC

SpringTEEN Pražského jara, akční den pro náctileté

Milan Peroutka

V neděli 19. května proběhne v areálu Anežského kláštera v Praze první rodinný den v historii Mezinárodního hu celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Život je dobrá věc je název výstavy v galerii Prostora

Obraz od Josefa Bolfa

Galerie Prostora i v roce 2024 pokračuje se představováním sbírek současných výtvarných umělců. Nová výstava o celý článek

další články...