Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Století zázraků

autor: archiv divadla

Poetická vinárna Viola láká herce divadel všech velikostí. Už tradičně si sem „odskakují“ například z protější zlaté kapličky. Zařadila se mezi ně také Magdalena Borová, a to jako autorka a interpretka zároveň. Tak jsem se zeptala..

Století zázraků – ten titul zní lákavě. Můžete o něm prozradit více?
Je to původně povídka novináře Jaromíra Štětiny, která dala název celé sbírce povídek. Znám tu povídku z doby, kdy vyšla knížka. Líbila se mi, ale téma povídky mě tehdy příliš neoslovilo. Teď nás společně s Miloslavem Königem oslovila paní Viklická z Violy, že by chtěla dva mladé zamilované lidi, aby pro Violu něco udělali. A já jsem si vzpomněla na tuhle povídku – přečetla jsem si ji znova a najednou mi přišlo, že se do toho prostředí ohromně hodí. Je to neobyčejně silný příběh, a já jsem měla touhu podělit se o něj s ostatními. Takže jsme jej zdramatizovali...

Jste herečka Národního divadla, ale jako o autorce jsem o vás ještě neslyšela...
Je to moje velká premiéra. Mám radost, že se to povedlo, i když práce na scénáři byla obtížná. Je to totiž vyprávění ve třetí osobě, příběh, který je střídavě viděný ženou a mužem. My jsme z toho udělali divadlo. Jsme zároveň vypravěči a zároveň hrdinové toto příběhu. Je to velice osobní věc, i paní režisérka Lucie Bělohradská se snažila dělat nám jen zrcadlo, nabídnout určité aranžmá, ale nechat to především na nás. To proto, abychom se v tom cítili dobře, aby to byla taková naše generační výpověď.

O čem ten příběh vypráví?
Je to povídka o dvou hercích v Arménii v době, kdy tu bylo zemětřesení. Příběh velké lásky, která dovoluje sebeobětování. Ale také příběh o lásce k divadlu a o síle přírody, která to všechno spojuje. Kromě vyprávění a dialogů mezi postavami jsme to proložili ještě úryvky z Goethova Fausta (protože v povídce je zmínka, že spolu hráli Mistra a Markétku). Tím se to celé odlehčilo, a propojilo realitu s poetickým snovým světem divadla.

Mluvili jste o tom s panem Štětinou? Zajímalo by mě, jestli se jedná o fikci nebo o skutečný příběh.
To bylo velmi zajímavé.. Pan Štětina byl velmi potěšený, že se o to zajímáme a dal nám volnou ruku, pokud se týká dramatizace. My jsme si mysleli, že to je absolutně vymyšlený příběh, ale pak jsme se dozvěděli, že to tak není. Asi to byl nějaký osud napsaný ve hvězdách, že jsme si tenhle příběh vybrali ve chvíli, kdy se panu Štětinovi po mnoha letech ozval člověk z Arménie, který byl prý inspirací, arménský divadelní ředitel Artašes, který měl za ženu herečku Lydii. Takže postavy jsou inspirovány skutečnými lidmi, ale příběh je vymyšlený. Když jsme mluvili s Armény, kteří žijí tady v Praze, říkali, že podobně silných příběhů tam bylo více, jenom o nich nikdo neví.

Objeví se ve hře také nějaké arménské reálie?
Je to komorní příběh dvou lidí, ale přesto se v něm ozývá arménská kultura a historie. Divák, který o této zemi nic neví, bude překvapený, jak pohnutý osud má arménský národ. Součástí představení budou také arménské lidové písničky, které zpíváme v originále.

Století zázraků
Scénář M. Borová a M. König , režie Lucie Bělohradská, hudba Marek Doubrava; výtvarná spolupráce Katarína Hollá. Hrají M. Borová a M. König

5.11.2007 17:11:55 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!