Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Lukáš Hejlík: Někdy čtu s „profesionálním zájmem“, než soukromým požitkem.

autor: Z webu

„On byl vždycky takový akční...“ Tak přiblížil herce Lukáše Hejlíka jeden z jeho spolužáků na Vyšší odborné škole herecké v Michli. Po zkušenosti z angažmá v Českých Budějovicích zakotvil v Městském divadle Brno, občas si odskočí zahostovat do Opavy. Kromě divadla mu nedají spát knížky... Coby čerstvý otec dcery Klárky se kromě čtení rolí bude zřejmě věnovat četbě pohádek, říkadel a možná později pověstí.
Lukáš Hejlík stojí v čele kultovního projektu scénických čtení LiStOVáNí, který zrcadlí aktuální novinky z knižního trhu ve formě poutavého čteného divadla v několika českých městech (Praha, Brno, Č.Budějovice, Havl.Brod, Louny, Polička, Vyškov), ale i na Slovensku v Bratislavě.

Vzpomeneš si na svou první knihu, která tě zaujala?
Je to Hodváb (česky Hedvábí) od Alessandra Baricca, od kterého uvádíme v LiStOVáNí román Oceán moře. Tehdy mě ta útlá knížečka (ve slovenském překladu) oslovila tak, že jsem začal prózu číst s „novou hlavou“. Od té doby jsem narazil na stohy výborných knih, chodí nám všechny prozaické novinky a musím říct, že kniha v Čechách není vůbec v krizi. Vydává se, vydávají se knihy dobré, někdy se i dobré knihy prodávají a čtou. A proto tu také jsme s naším projektem.

Stojíš v čele celého LiStOVáNí. Nabízí se otázka, zda jen knihami listuješ nebo je opravdu čteš?
Jak říkám, je to hromada písmen, vět, odstavců a příběhů. Současně mám třeba rozečteno kolem deseti knih. Vím, na co narážíš a máš pravdu, že častokrát už knihu, když mě vyjímečně nezaujme, nedočtu v případě, že se pro LiStOVáNí nehodí. Kritéria výběru knih nejsou jednoduchá. Každý měsíc premiérujeme nový titul, fungujeme jako seriál a nechceme se lidem opakovat, ať už formou, žánrem, stylem, spisovatelem, ale i zemí, ze které pochází nebo třeba i nakladatelstvím, které jej vydává. Musíme přečíst aspoň 10 knih, abychom jednu vybrali. Takže mě to často z časových důvodů tlačí do nepříjemné pozice, kdy čtu takzvaně s profesionálním zájmem, než soukromým požitkem. Skvělé je, že někdy je kniha tak silná a dobrá, že mě chtě nechtě strhne.

Zaujalo mě, že se jedná o čtené divadlo, tedy scénické čtení?
Od začátku, a je to už pět let - 29. září slavíme v HaDivadle výročí - to nazýváme cyklem scénických čtení. V poslední době je to oblíbený žánr v každém divadle, kde uvádí nové dramatické texty, ale většinou je to čtení mdlé, za stolem, nevynalézavé. Nechci být troufalý, ale budu, protože jsme jako takto fungující projekt jediní a tudíž jsme u nás v žánru scénického čtení průkopníky. Myslím, že jsme v tom zašli docela daleko a i když za sebou máme 28 představení pořád nás napadají nové formy, které tento žánr přináší. Je to zvláštní, hrajete si jak děti s knihou v ruce, někdy pustíte uzdičku hereckému projevu, improvizaci, někdy se zase rychle očima vrátíte do knihy. Takže jakkoliv nudně termín „scénické čtení“ zní, tak rozmanitý může být a doufám, že je. Snažíme se vždy dělat to zábavně, poutavě. Používáme kostýmy, hudbu, kniha je představená stoprocentně celá, ač textu tam nikdy není víc než 10 % (představení mají kolem hodiny). Lidi, kteří, jak opakuji, se na nás vrací jako na seriál, jsou vtaženi do příběhu knihy a opravdu, jak říká náš slogan, ji prožívají více smysly. Nejde o fanzinové čtení hlubokými hlasy, jde o korektní představení se začátkem, koncem a pointou, kterou ta daná kniha má. Nikdy, a to je důležité, jakkoliv se snažíme inovativně představení obohacovat, se nepovyšujeme nad autora a jeho knihu. Tudíž je to nejlepší rozcestí pro diváky, na kterých samých pak záleží, jestli si knihu koupí či budou od autora a jeho nakladatelství sledovat další tituly.

Co vlastně stálo na začátku projektu LiStOVáNí?
Tehdy ještě dost volného času a elánu, který jsme v prvním angažmá v Č. Budějovicích měli na rozdávání. Se spolužáky a kamarády Pavlem Oubramem a Věrou Hollou jsme na popud jedné českobudějovické knihovnice (paní Hladká, Tyché) udělali první představení (Hakliáda z díla Emila Hakla) a protože to mělo dobrý ohlas, zaútočili Brautiganovou Hawklinskou nestvůrou. Lidi se bavili, my také, nebyl důvod nepokračovat. S mým odchodem do Brna bylo stále těžší dělat nové představení, ale sházeli jsme se jak se dalo a pokračovali, i to nás vlastně udržovalo v kontaktu. Až poslední dvě sezóny, kdy se z projektu stal stabilní grantovaný seriál, který opravdu začal konkurovat těm televizním, jsme byli nuceni rozšířit tým. Z Městského divadla Brno se k nám přidaly Irena Konvalinová a Lenka Janíková, chlapskou řadu doplnil Alan Novotný a z Českých Budějovic Tomáš Drápela. Nejen že máme více času zkoušet, ale můžeme různě kombinovat obsazení (základ tvoří ve většině případech tři herci) a určitě je to příjemné i pro lidi, kterým se méně okoukáme.

Máš nějaká kritéria pro tituly, které ve svém projektu uvádíš?
Už jsem mluvil o tom, že to není vůbec jednoduché. Žánrově jsme neuvedli snad už jen kuchařku, cestopis a knihu sudoku..o:). Opravdu, sáhli jsme už po pohádce (dětské tituly nás ale baví a jezdíme s nimi po knihovnách republiky), rozpohybovali jsme komix (Roger Krowiak), dělali detektivku (Daniela Kapitáňová: Ať to zůstane v rodině). V poslední době preferujeme účast autora na představení, na celém turné. Křtili jsme s Robertem Fulghumem jeho novou knihu Co jsem to proboha udělal?, to byla pro nás velká reklama, představení dokonce vychází v září na DVD společně s dokumentem o pobytu autora v Čechách. Hráli jsme Plyš s Michalem Hvoreckým, Mrtvý holky s Milošem Urbanem a v nadcházející sezóně máme spoustu zajímavých titulů a autorů, kteří se LiStOVáNí zúčastní, ať už jako diváci nebo spoluúčinkující.

Co to bude?
Vše začne argentinský erotický thriller Žhavý měsíc – například účast Mempa Giardinelliho byla naspadnutí, ale bohužel se nezúčastní (16.9. Skleněná louka, Brno a 18.9. Obratník, Praha). Pak hřeb naší celedosavadní kariéry, sarkasticky nazvaný večer To nejlepší z LiStOVáNí aneb „Co se do Silvestra nevešlo“. Slavíme výročí, zveme fanoušky z celé republiky, stejně tak osobnosti a instituce, které s projektem „kamarádí“ a moc nám na tom večeru záleží, proto bych rád všechny do HaDivadla 29. září pozval – budete vlastně moci dohnat vše, co Vám s námi ušlo..o:). V říjnu pak pojedeme turné s Petrou Dvořákovou, která s námi bude spoluúčinkovat ve své knize Proměněné sny (byla oceněná Magnesií Literou 2007 za publicistiku). Kniha drsných rozhovorů vyvolala v církvi poměrně velký skandál (prý smrdí sírou), každopádně je velmi silná a myslím, že i pro nás to bude velká zkušenost. V listopadu bychom se měli vrátit k Emilovi Haklovi, plánujeme uvést autory jako je Dai Sijie, Iva a Lenka Procházková, Niccolo Ammaniti, Eric Schmitt, Paulo Coelho, Milena Moserová, Luciana Littizzetto a další.

Máš docela zajímavý životní zeměpis – Louny, Praha, České Budějovice, Opava, Brno...
Je to šílený. Z maloměstské obchodní akademie, sledování televize a návštěv tupých diskoték jsem se dostal úplně náhodou (nebo omylem?) do Prahy na studium Vyšší odborné školy herecké a začal dělat životní kotrmelce. Vliv hereckých profesorů Hartla, Hodinové, Glancové, ale i velkého Krejči byl nekompromisní a těžím z něho v dnešní (nejen pro divadlo) těžké době dodnes. Byl jsem mezi šťastnými, kdo se z té školy dostal do divadla, se spolužáky Pavlem a Věrou jsem byl rok v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, odkud mě po inscenování Její pastorkyně odvedl režisér Zdeněk Černín do Městského divadla Brno. V Opavě je Černín uměleckým šéfem a stál jsem tam s ním u změny tamního souboru a dramaturgie a kde teď vzniká spousta dobrých inscenací. Současně bydlíme se ženou Veronikou v Říčkách u 9ti křížů, kde máme krásnou chalupu, psa, kocoura, ovečky s beranem a teď hlavně malou Kláru. Žena je Slovenka, tudíž žijeme na půli cesty do všech stran a po všech stránkách!

K tomu ještě města, kde hostujete s Listováním.
Logicky jsme začali hrát tam, kde jsme se nejvíc pohybovali – v Českých budějovicích, Brně a Praze, pak přišla přes České centrum nabídka hrát v Bratislavě a dnes tam chodí pravidelně na LiStOVáNí okolo stovky diváků. Přes knihovny a jejich akční knihovnice jsme se dostali do dalších měst, především do Havlíčkova Brodu, Poličky a nově i Loun a Vyškova. Už jsem mluvil o tom, že uvádíme i tituly pro děti (Včelí medvídci, Kouzelná baterka) díky kterým se dostáváme do dalších měst, kde bychom samozřejmě rádi představili i náš večerní repertoár. V příští sezóně vyjedeme s knihou Myši patří do nebe, která byla tento rok také oceněna Magnesií Literou. Od autorky knihy Ivy Procházkové to doprovodíme dalším jejím titulem, Soví zpěv, který bude mít jasnou cílovou skupinu – teenagery na školách, takže se máme na co těšit..o:).

Pojďme k divadlu. Role Laco, Francek, Treplev, Biff, Muž, Ariel, Felix, poručík Emil, Mortimer, Isidoro, Němý chlapec. Mají podle tebe něco společného?
No, možná, že mi je všechny dal režisér Zdeněk Černín..o:). Tak především a to je věc, ve kterém mám asi víc štěstí, než zkušeností a talentu, je to nádherný profesní a řemeslný postup. Ta role za rolí, přesně tak jak za sebou šli. Nejdůležitější je to, že na mě režisér dělá, že mi dává role, které mě rozvíjí, že mě neškatulkuje, že mi dává znova a znova šanci, i když jsem třeba některou roli nenaplnil podle jeho očekávání. Dnes je to v divadle všeobecně těžké, málokdo má to štěští (někdy je to i celý soubor), že na něm režisér pracuje, že myslí na duševní hygienu herce, na divadlo dramatu jako na tu nejtajuplnější formu umění.

Která role je ti nejbližší a proč?
Každá byla jiná, každá měla svoje krásný a těžký místa, každá mě dala pěkně zabrat a s některými jsem se do poslední reprízy nevyrovnal (Mortimer v Marii Stuartovně nebo Muž v Pomoci), každá mě něco naučila (Treplev v Rackovi, Ariel v Bouři nebo Emil ve Slaměném klobouku, který byl, ač se to třeba nezdá, vůbec nejtěžší), některé jsem si naopak užíval já (soudce Isidiro v Poprasku na laguně, Francek v Maryši, Felix v Ze života Hmyzu nebo Němý chlapec v nádherné hře Sbohem lásko) a Laco v Pastorkyni je můj začátek, který bych nikdy nevyměnil a zůstává pro mě rolí číslo jedna. Moc doufám, že se k němu budu mít šanci ještě někdy někde vrátit. Byla to moje nejhezčí práce a myslím, že jsem ji také nejlépe odvedl.

Ještě zpíváš hymnu?
Copak hymna, tu jsem v Pomoci alespoň nějak odzpíval, horší pro mne jako nekuřáka bylo těch třináct cigaret za jedno představení..o:) Hra Pomoc byla krásná práce s Petrem Mankoveckým, kterého ale bohužel v Opavě soubor a zákonitě i pak diváci celé představení, nějak nepřijali. Je to škoda, byla to výborná šance nad dobrým textem s dobrým režisérem. Představení, ve kterém byla skvělá Veronika Senciová v roli Ženy. Vůbec jsem jí nestačil..o:).

Hodně spolupracuješ s režisérem Zdeňkem Černínem...
Je to šílený, ale dělal jsem s ním čtrnáct krát v řadě. Ptal jsem se Zdeňka Junáka, jeho celoživotního přítele a herce a ten s ním jako s režisérem dělal „jen“ šestnáct krát. Myslím, že si rozumíme, přitom si zachováváme profesionální odstup. Objevil mě jako „pařeza“ v Českých Budějovicích a má se mnou taky někdy perný chvilky, ale i s ním, známým temperamentním režisérem, z kterého jde v okruhu sto metrů strach, je také někdy těžké vyjít. V naší práci to však převyšuje společný úkol, a to je vždy moje role a jeho inscenace. A asi nám to docela jde, doufám.

Lukáš Hejlík se narodil v roku 1980 v Mostě. Studium Vyšší odborné školy herecké v Praze Michli (pedag.vedení: Jan Hartl, Eva Hodinová, rež.vedení: Otomar Krejča, Helena Glancová) ukončil v roce 2002 a ještě v tom roce nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od 3.5. 2004 je v angažmá Městského divadla Brno. Po spolupráci s režisérem Zdenkem Černínem hostuje také v Opavě.
Role: Lips (J.N.Nestroy–PROVAZ O JEDNOM KONCI), Jack (O.Wilde–JAK JE DŮLEŽITÉ MÍT FILIPA), Anselm/Král jezerní říše (J.Giraudaux–ONDINA), Aleš (P.Zelenka-PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ), Zbojník vtipálek (E.Bryll-MALOVÁNO NA SKLE), Laca (G.Preissová-JEJÍ PASTORKYNĚ), Francek (bří Mrštíkové-MARYŠA), Treplev (A.P.Čechov-RACEK), Biff (A.Miller-SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO), Muž (G.Swajda-POMOC), Felix (K.Čapek-ZE ŽIVOTA HMYZU), Ariel (W.Shakespeare-BOUŘE), Pan Lawson (VYDRŽ, MILÁČKU!); Emil, poručík na dovolené (SLAMĚNÝ KLOBOUK); Mortimer (MARIE STUARTOVNA); Isidoro, mladý soudce (POPRASK NA LAGUNĚ); Propertium (CIKÁNI JDOU DO NEBE); Němý chlapec a mladík a soupeř (SBOHEM, LÁSKO).
Vede projekt scénických čtení, LiStOVáNí, ve kterém s dalšími profesionálními herci z celé ČR představuje každý měsíc nový knižní titul v poutavné dramatizované formě. Diváci sledují LiStOVáNí jako svůj oblíbený seriál v Praze, Brně, Č.Budějovicích, H.Brodě či Bratislavě. S projektem funguje souběžně knižní portál www.listovani.cz .

3.9.2007 18:09:39 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama