Scéna.cz 

Manželské hrátky po třiceti letech

Jak zaujmout diváka, aby v parném létě zakoupil lístky a strávil večer v přítmí divadleního sálku? To je otázka, která bezesporu trápí divadelní producenty, připravující letní program. Samozřejmě, že k tomuto účelu je vždy vhodné téma rodinných vztahů. Ty řeší koneckonců každý a stále... Tento základní recept je ale třeba okořenit herci, kteří přitáhnou pozornost a „vystřihnou“ hru tak, že divák odchází s pocitem, že si za své peníze přišel na své.
Lehký francouzský nadhled nad situacemi, které nutně nemusí být tak komické, jak to zvenku vypadá – jak se zdá, dokážou Gérald Sibleyras a Jean Dell, zkušení tvůrci na poli filmové a rozhlasové scenáristiky, slušně vybalancovat. Půldruhé hodiny zpoždění sice není text zvlášť objevný, pro letní zamyšlení nad vztahy ovšem ten pravý.
A jestliže si manželé (a jejich manželství nemusí mít ani třicet let) vyjdou v létě do divadla, možná, že v mnoha replikách, ale i v tom, co je řečeno jen mezi řádky, najdou mnohé, co jim bude - přinejmenším - něco připomínat.

Hořkosladké komedie v překladu Alexandra Jerie (Studio Dva ji uvádí v české premiéře) se ujal kmenový režisér Studia Dva Patrik Hartl a do rolí manželů obsadil česko-slovenskou dvojici Daniela Kolářovou a Milana Lasicu.
Ti dva snad ani nemusí hrát, stačí, když na scéně existují se svou hereckou (a určitě též partnerskou) zkušeností, a pak – jak se zdá - to jde samo.
Je pravda, že chvílemi nám vytane na mysli rozhlasová zkušenost obou pánů autorů, protože mnohdy bychom se bez vizuálního zážitku docela obešli. Zkrátka docela slušný ROZHLASOVÝ text. Ale na druhé straně – přišli bychom o nenapodobitelné, jemně ironické, a mile rezignovaně skeptické pohledy Milana Lasici v roli Pierra a dojímavou zatvrzelosti Laurence Daniely Kolářové, jejich lehký ping-pong nejen slov, ale i pohledů, pohybů a gest. Protože to všechno, byť v minimalistickém pojetí, hraje v příběhu svou důležitou roli. Stereotyp manželského soužití může být vražedný, a stejně tak i konverzační komedie bez vnitřního obsahu. Ti dva na jevišti ale opravdu umí. Dokážou nám velmi jemně, leč přesvědčivě, vsugerovat, že mezi tou haštěřící se dvojicí stále „něco“ je. Daří se jim ukázat, nikoli čítankovým způsobem, že křehkost vztahu se nesmazává ani dlouholetým soužitím, spíše naopak – je třeba stále živit vzájemnou důvěrnost, promíjet nedůležité, nesklouzávat do samozřejmosti, ukázat, že ten druhý mi stojí za to, abych pro naši vzájemnost vymyslel něco nového. I když každý z diváků bude nahlížet tuto poněkud idealizovanou (ale pěkně idealizovanou!) situaci dle svých životních zkušeností, třeba mu přinese inspiraci... a pokud ne, alespoň si může říci, že strávil docela příjemný večer.

Studio Dva ve Švandově divadle
Jean Dell-Gérald Sibleyras Půldruhé hodiny zpoždění
Překlad Alexandr Jerie, režie Patrik Hartl, scéna Ivo Žídek, kostýmy Laďka Prudičová, hudba Marko Ivanovič. Hrají: Daniela Kolářová a Milan Lasica.
Premiéra 14. června 2007.