Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vladimír Franz

Vladimír Franz zúročuje své vzdělání v celém okruhu aktivit. Jako malíř uspořádal řadu autorských výstav, je zastoupen v galeriích a soukromých sbírkách doma i v zahraničí.
Rovněž rozsáhlá je i jeho tvorba hudební. Zkomponoval hudbu více než k devadesáti divadelním inscenacím. Např. Královský hon na slunce -- Vinohradské divadlo; Maryša -- Národní divadlo Praha, Júdith -- Městské divadlo Zlín.
Je docentem a působí jako vedoucí kabinetu scénické hudby na pražské DAMU, v současné době zastává funkci předsedy akademického senátu.

Vladimír Franz, oceněný za hudbu k inscenaci Hamlet v Klicperově divadle v Hradci Králové.
To už je druhá. První byl za Bloudění v Národním. Tato je za Morávkova Hamleta v Klicperáku v Hradci.
Já mám každý rok nominaci, už vlastně po šesté, a buď pánbůh dá nebo nedá.

Co teď děláte za muziku?
Tak jsem si říkal, že budu maličko meditovat a že udělám něco úplně jinýho. Dělám teď s Jiřím Suchým, takovej "singspiel", abych nepracoval jen s lidmi, kteří mají vypjaté ego a potřeboval dobývat neustále jen avantgardní mety, tak je dobré udělat něco s člověkem, který je klasik.

Baví vás sbírání cen?
Já to nikomu nenařizuju. Je to příjemný, ale daleko příjemnější je, když se muzika nebo obrazy povedou. Já mám teď výstavu v Hradci Králové, otvírám ji 24. dubna - velký čtyřmetrový obrazy. Ta má druhá půlka taky ještě nespí a funguje.
Taky chystám něco se Zdeňkem Pitínským pro Národní divadlo, ale zatím nebudu říkat co. Aby pánbůh dával muziku.

Jak se vám líbil ceremoniál?
Mně se líbil naprosto moc, protože my nemůžeme bojovat jako Američani tunama čmoudů a rachejtlí a zlatých kadilaků, my to musíme vyrovnat spíše duchem, a to přesně odpovídá té hezké české tradici.

Jak vás napadly Dvě vdovy, které jste s ředitelem Srstkou zpívali na předávání?
My jsme s Jiřím Srstkou spolužáci z Právnické fakulty a měli jsme kdysi divadlo Kytka. A v tom divadle na jednom místě se toto zpívalo, teda, zpíval to on.
Tak jsme tak nějak vzpomněli na mladá léta.

Letos byla oceněna spousta Slováků, jak se díváte na to, že kulturní výměna takto funguje?
Víte, já si myslím, že Slovensko je od nás vzdáleno asi tak, jak lidé ve větších státech dojíždí do práce. Já bych to nebral jako něco vzdáleného a exotického, myslím, že je to společný úděl středoevropanství, který musíme společně nést.

Minulý rok jste dělal hudbu mj. k Pitínského Úkladům a lásce. Představení bylo přijato velice kontroverzně. Jak se líbilo vám?
Víte, já si myslím, že ne v každém představení musejí být použity reálie avantgardy. Ne v každým představení musí probíhat felace nebo nemusí někdo vykonat velkou potřebu na jevišti. Pro mě třeba kterýkoliv Valasquezův obraz je daleko soudobější než veškerá plastika Davida Černého. Ono to má ještě zobecnění... to zobecnění té doby je daleko hlubší. Teď budu strašnej kacíř, ale myslím si, že prožitý a dobře udělaný se vším všudy Strakonický dudák může hovořit o době daleko přesněji, než něco z punkáčského squattu, kde si budou každejch dvacet vteřin píchat heroin. Každá doba byla hnusná a kdyby tomu bylo takhle vždycky v dějinách umění - neříkám, že by tomu tak mělo bejt, bez toho by se to esteticky nehlo - ale kdyby v dobách Michellangelových, kdy existovaly taky recepty na jedy, chtěli lidé reflektovat dobu tímto, tak by Michellangelo napsal knížku: Jak otrávit kamaráda nebo Jak někoho zabodnout za rohem, ale asi by nevznikl David nebo Mojžíš.

12.5.2001 Lenka Nejezchlebová | rubrika - Rozhovory

TIP!