Scéna.cz 

Cyrano v Kašparu

Pro letošní léto se divadlo Kašpar nespokojilo s ježděním po hradech a zámcích, ale nasadilo vlastní „letní“ inscenaci, legendárního Cyrana z Bergeracu. Předem podotýkám, že nebude-li se hrát i během roku, je to opravdu škoda. Jde totiž o inscenaci, která se vymyká obvyklému trendu nepříliš náročných letních projektů, které mají účel lehce pobavit a potěšit. Ne že by kašparovské inscenaci tyto vlastnosti chyběly, ale má i něco navíc...
Režisér Jakub Špalek si působivost Cyrana vyzkoušel už na počátku 90. let, kdy do role nosatého hrdiny obsadil Radka Holuba. Inscenace se stala legendární. Vyzkoušena je i adaptace pro osm postav (úprava Lukáše Hlavici) – kromě ústředních hrdinů si herci zahrají více rolí a „nezahálejí“ v zákulisí kvůli pěti minutám ve hře. To samozřejmě vyžaduje pečlivý výběr herců. Jakub Špalek využil stálých spolupracovníků a k nim přizval – řekněme – spřízněné duše... A ono to dohromady dobře funguje.

Na variabilní jednoduché scéně toho moc není, ale je tak prakticky koncipována, že zabydlí celý prostor divadla. Je tu využito nejen samotné scény (se schodištěm a možností hrát i vysoko nad úrovní hlediště), ale hraje se také na molu tváří tvář divákům, i pod úrovní hlediště, kdy se část posunutých a přerovnaných praktikáblů použije jako stůl pod pódiem. V jedné scéně slyšíme Roxanu ze zadní lóže-balkónku, takže se musíme otočit. Kostýmy mušketýrů (o veškerou výpravu se postarala Libuše Josefy) mají tradiční prvky – klobouky, opasky, vysoké boty. Jen Cyrano jako by své svršky pořídil v second-handu. Roxaniny šaty jsou půvabné, slušivé, ale ne přezdobené. Herci, hrající několik rolí (nejvýraznější u Zuzany Onufrákové) musí změnit charakter i vzhled bleskově,a proto jsou i kostýmy poměrně snadno proměnitelné a tedy doplněné spíše symbolickými prvky.

Stejně jako u všech Špalkových režií i zde je hlavní důraz kladen na hereckou akci, vypracovanou do působivých detailů. Souzněním s herci tak vzniká zcela nový – až mrazivě dnešní výklad hlavní postavy. Existenciální pocit marnosti, zoufalá snaha po kontaktu, po porozumění, kontrast mezi image a vnitřním světem, mezi tím, co po nás chce společnost a co potřebujeme pro udržení integrity našich osobností. Cyrano jako charakterově ryzí, nepřekonatelně tvrdohlavý – a tedy mnohdy až nepříjemný, značně zakomplexovaný mladík(!). Cyrano putuje světem, který si jej „pěstuje“ pro obveselení, ale v podstatě mu vůbec nerozumí a rozumět nechce, s nadhledem a občas s hlubokou beznadějí. Martin Hofmann dokázal ztvárnit tyto proměny s pozoruhodnou dávkou kultivovanosti a zároveň fanfarónství. Dokáže vyhrát do detailů proměny Cyranovy duše – od vzteku nad povrchností světa jej obklopujícího, přes bezmoc a bolestnou nesdělitelnou osamělost po milostné rozpaky téměř puberťáckého rázu (např. jak dojemně „nenápadně“ si při rozhovoru s milovanou dívkou zakrývá svůj nos). Jeho – kupodivu sympatickým protihráčem – je De Guiche Filipa Blažka. Snad poprvé to není jen nabubřelý padouch, ale skutečný soupeř na úrovni. Má v sobě noblesu, divokost, sarkastický humor a zároveň pochopení pro svého nepřítele. Ženský element – krásnou preciózku Roxanu - si zahrála Jitka Čvančarová. Pravda, není tak výrazná jako Cyrano, ale má v sobě vše, co splňuje mužský ideál krásy. Je příjemná, půvabná, a dostatečně sebevědomá a tedy občas bezohledná (záleží na tom, jakýma očima se právě díváme). A přijmeme-li navíc definici preciózky, které je vlastní jistá umělost (jen občas proráží přirozená koketérie), splňuje tuto představu přinejmenším chvalitebně. V této sestavě nemá mladý Jan Jankovský jako Kristian příliš výhodné postavení. Samotná role hezkého, ale jinak nepříliš výrazného mladého muže mu sama o sobě nedává mnoho prostoru k vyjádření, k možnosti vyjít ze stínu Cyrana. V základní sestavě nicméně svou roli plní dobře, a například při soubojích (fyzických i slovních) má některé působivé momenty, stejně tak na konci krátce před smrtí, kdy poznává pravdu o Cyranovi. Málo výrazný je Le Bret Lukáše Jůzy, který v pravém slova smyslu jen doplňuje sestavu. Trojice herců Filip Rajmont, Zuzana Onufráková a František Kreuzmann se naopak doslova vyřádila ve dvanácti rolích + chóru, který vytvářejí ve hře. Dlužno říci, že František Kreuzmann zůstává oproti svým kolegům poněkud na chvostě. Zato Filip Rajmont doslova září v jemných psychologických nuancích postav (nejvýrazněji paštičkář Ragueneau), které ztvárňuje. Tradičně temperamentní Zuzana Onufráková dokonce v pěti rolích (rozkošný nabubřelý Montfleury) na scéně vtrhává přímo jako uragán.

Zkrátka, jak se ukazuje, osm lidí naprosto stačí, aby dokázalo vytvořit na scéně velkolepý romantický příběh tak, že se divák necítí o nic ochuzen. Naopak – komornost prostředí, blízkost jeviště a hlediště a detailně propracované výkony herců - to vše se dokáže dotknout divákovy duše až překvapivě drsně a zároveň něžně.

Edmond Rostand Cyrano
Překlad Jindřich Pokorný, úprava Lukáš Hlavica, výprava Libuše Josefy, hudba Michal Pavlíček, souboje Petr Nůsek – ARGO, režie Jakub Špalek.
Hrají: Martin Hofmann, Jitka Čvančarová, Jan Jankovský, Filip Blažek, Lukáš Jůza, František Kreuzmann, Zuzana Onufráková a Filip Rajmont.
Divadlo V Celetné, premiéra 29. června 2006.