Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jago Oldřicha Navrátila

autor: archiv divadla

V poslední době nemáte o práci nouzi, nezkřížila vám nabídka role Jaga v Kracikově inscenaci plány?
Měl jsem hodně intenzivní rok, jako už mnoho let po sobě, takže jsem se těšil na odpočinek, pak ale přišla tato nabídka, kterou nelze odmítnout, a to zrovna když jsem dělal s Arnoštem Goldflamem Ostrov pokladů v Divadle Minor, takže jsem paralelně zkoušel na dvou frontách a bylo to náročné, když jsem si nemohl ani jediný den odfouknout, a bylo po odpočinku. Kromě toho se hraje ještě Večer tříkrálový a celkem tedy odehraju za léto 63 představení, což je celkem slušný průměr. S agenturou Schok ale spolupracuji rád, jejich serióznost je dnes v branži spíše výjimkou.
Sotva tady končím, mám další práci pro televizi a film. Moc se těším na zkoušení zájezdové verze vynikající inscenace bratří Formanů Klapzubova jedenáctka v Divadle Minor.

Kamera nebo jeviště?
Mám radši kameru. Protože tam se člověk může soustředit na tu rozhodující vteřinu, udělat svou práci a nazdar, kdežto divadlo je mnohem větší dřina, protože se musí zopakovat, protože divák si zaslouží, když si zaplatí pět set za lístek, tak se na to člověk nemůže vyfláknout a teď to zopakujte padesát krát – někdy se vám opravdu nechce a pak je to velká dřina.

Ačkoliv je Jago frekventovaná postava klasické dramatické literatury, řekl bych, že to není typ role, se kterým se běžně setkáváte – ať už v divadle či ve filmu.
Nemyslím, že bych klasiku vůbec nedělal, ale je pravda, že Jaga hraji poprvé.

Zvažoval jste tuto nabídku?
Ne, vůbec ne. Když jsem zjistil, že na to budu mít čas, tak jsem to samozřejmě okamžitě přijal, přestože zase nebudu mít žádné léto. Minulý rok jsem na hradě hrál každý den Večer tříkrálový, teď zase Othella, což je nicméně báječný úkol, po kterém mnoho herců touží. Kdyby se o mně rozneslo, že jsem odmítl Jaga, tak by mě asi celá divadelní veřejnost zavrhla a právem, protože to je role, která se neodmítá. Je to prostě krásně napsané, určitě je to nejvýraznější figura celé hry – Othello je vlastně trouba, kdežto Jago je nejmazanější a taky největší svině.

Museli jste během zkoušení s režisérem Kracikem nějak korigovat svoji představu o Jagovi, kterou jste měl?
Ne, já jsem zvyklý poslouchat režiséra a nemám rád moc velké diskuse, protože si myslím, že to je ta nejlepší cesta. Ozval bych se jedině kdyby mi něco bylo moc proti srsti, to taky umím – tady jsem ale cítil, že jsme si s Petrem Kracikem padli do oka. Nebylo jediného sebemenšího problému za celou dobu zkoušení a já jsem tomu hrozně rád, protože mám rád klid a pohodu. Když ji při práci nemám, paralyzuje mě to a nemůžu pracovat.

A jak to teda vidí režisér?
Mě se líbilo, že pan režisér moc neteoretizoval, že to vedl svým tempem a svou cestou, tak jak měl svou představu a podle mě to vedl dobře, aniž by dělal nějaké hluboké filozofické rozklady, protože to já taky nemám moc rád. Sám jsem zastáncem toho, aby se Shakespeare hrál co nejcivilněji, co nejopravdověji; patos a velká gesta, to není můj obor. Já mám rád drobnokresbu. Můj nejoblíbenější herec je Jan Pivec, to byl mistr nad mistry, ať hrál co hrál – jestli to byl Molière anebo nějaká současnost. Jak se nám to ale povedlo a jak nakonec Jago na jevišti vypadá, to by měli posoudit druzí.

Vyhovuje vám hraní tady na Hradě, je to nějak specifické?
Já myslím, že v plenéru je to velká výhoda, protože i špatné představení může působit dobře. Podívejte se na ty stromy, na ten kaštan, na tu románskou zeď, kterou máme za zády. Nebe nad námi nenahradí nic, ani kdyby bylo Národní divadlo sebezlatější – je to jednoznačně výhoda.

Nemluvil jste o počasí…
Inu, to je jak pánbůh dá. Ale pokud si vzpomínám, tak loni jsme rušili jenom jedno představení z padesáti, to zas jde.

Děkuji za rozhovor a přeji co nejméně deštivých dnů!

Oldřich Navrátil vystudoval JAMU, obor herectví v letech 1972 - 1976. Nastoupil do angažmá Divadla na provázku v Brně, kde setrval dva roky a vytvořil několik výrazných rolí pod vedením režiséra Petra Scherhaufera. Po přestěhování do Prahy hostoval několik let v souboru divadla Ta Fantastika, kde hrál v představení Zahrada rajských potěšení roli Hieronyma Bosche. Od skončení této spolupráce je na volné noze, hraje stále v několika divadelních představení např. Portugálie či Správce v Činoherním klubu aj. Největší díl své herecké práce odvedl v České televizi, kde hrál v mnoha inscenacích a seriálech (např. Pánská jízda, Kocourkov, Baron Prášil, Bylo nás pět, Zdivočelá země a další.)

3.7.2006 23:07:35 Rudo Leška | rubrika - Rozhovory

TIP!