zvláštní poděkování
Magdalena Borová: Mám někdy pocit, že to mám zadarmo
autor: archiv
Magdaléna Borová - studovala herectví u Borise Rösnera a Evy Salzmannové (absolventská představení Rváč, Nestyda, Macbeth). Sotva dokončila DAMU, získala nejen titul Talent roku, ale také angažmá v Národním divadle (zahrála si tu mj. ve hrách Pygmalión, Úklady a láska, Naši furianti, Zahradníkův pes). Hostovala též v Činoherním klubu a hraje také ve Studiu Dva. Setkaly jsme se ve Švandově divadle před svátečním představením Bergmanovy Podzimní sonáty Studia Dva, kde hraje handicapovanou Helenu.
Režisér Patrik Hartl sledoval náš ročník na DAMU, a vyhlídnul si mě při klausurách – asi jsem se mu na tu roli hodila... Byla jsem ráda, když mi tu nabídku dal. A za rok pak s námi na DAMU dělal vlastní hru Hovory o štěstí mezi čtyřma očima.
Dělám si vždycky legraci, že se před představením musím “rozmluvit“. Helena je psychicky v pořádku, ale přestává jí fungovat tělo. A není jí rozumět, když mluví. Museli jsme tedy hledat klíč, jak to nazkoušet, aby to nebylo moc, aby to bylo takové komorní – a s Patrikem se to hledalo dobře, protože je citlivý vůči hercům, vůči postavám, vůči situaci.
Já jsem zpočátku měla strach, bylo pro mě nepříjemné to před nimi hrát. Po představení jsme s nimi ještě měli schůzku, a oni na mě volali: „Tys tam měla ten záchvat, viď!“ - tak přirozeně, hezky, že jsem se úplně zastyděla, když jsem viděla jejich radost. Těšilo je, že já jsem měla podobný problém jako oni...
Můj tatínek - Hanuš Bor - v tomto představení převzal roli za Pavla Kříže. A vlastně jsme takhle poprvé spolu na jevišti. Ze začátku to pro mě a i pro něj bylo neobvyklé, museli jsme se „prosmát zkouškama“.
Vzhledem k tomu, že oba moji rodiče jsou herci (maminka Milena Šajdková hraje v Liberci), byla jsem v tom prostředí vlastně pořád. Ani jsem o tom moc nepřemýšlela. Prostě jsem šla na přijímačky na DAMU, a ono to vyšlo.
Mně nebránili. Ale myslím, že jsem měla určitou výhodu, že jsem na tu školu nešla s iluzemi. Aspoň trochu jsem věděla, jaký ten herecký život je.
Měla jsem štěstí. Teď začínám dostávat pěkné příležitosti - kolegyně otěhotněla a já jsem za ní přebrala role. Tak to u divadla chodí. Ale musím říct, že obdivuju lidi, kteří si - narozdíl ode mě - to divadlo našli sami. Já jsem do toho tak nějak vplula. Možná, že jisté předpoklady jsem měla, a mám divadlo moc ráda. Ale o to víc si cením lidí, kteří po tom jdou, a nemají zázemí. Mám pocit někdy, že to mám zadarmo.
To je sranda - teď jsem to nedávno probírala s kamarády, a oni říkali, že jsem se při předávání neusmívala, vzala tu cenu tak samozřejmě a hned jsem mazala z jeviště, takže to vypadalo, že jsem nafoukaná. Ale ve skutečnosti jsem byla strašně překvapená, zaskočená, opravdu jsem to v konkurenci nominovaných nečekala.
Verše, poezii jsem měla vždycky ráda – to mám po rodičích. Samozřejmě jsem recitovávala na všech možných soutěžích, ale teď mi to už několikrát nevyšlo. Ale poezie je pro mě stále výjimečná. Třeba večer, když jsem unavená a nejsem schopná se soustředit na delší příběh, tak si přečtu nějakou básničku a je to pro mě velmi příjemné a posilující.
Pokud jde o tanec, veřejně jsem nikdy nikde netancovala, ale zpívala jsem odmalička, ve sboru Severáček, a hrála na klavír a na kytaru. Prozradím, že jsme před rokem se sestrou založily vokální těleso Sestry Borovy, já jsem krutá sbormistryně. Je nás deset – skoro všichni herci - a teď jsme měli první koncert - vánoční. Samozřejmě byly koledy. Jinak máme rádi lidovky a pak – jak říkám – máme takovou mormonskou sekci, zpíváme spirituály, jako Oh Happy Day a podobné pecky.
Téhle otázky jsem se bála. Ta spolupráce byla velmi rozporuplná. Musím říct, že pro mě to byla opravdu zásadní a asi dobrá zkušenost, i když metody paní režisérky nejsou úplně nejbližší mému cítění.
Nechci, aby to znělo jako fráze, ale mám ráda divadlo, které je založeno na hercích, na hereckých výkonech. Úplně obyčejně, v tom je podle mě největší síla. Tím ovšem nechci říct, že nemám ráda velké obrazy, to ano, ale pokud vycházejí z textu, pokud to nejsou jen samoúčelné nápady...
Já jsem vždycky chtěla hrát takové ty trpitelky jako Jenůfu, velké tragédky. Ale říkají mi, že jsem spíš dobrá jako kominda. Můj sen je zahrát si v Claudelově Saténovém střevíčku Doňu Isabelu.
To jsme dělali s lidmi z DAMU, s režisérem Štěpánem Páclem, dramaturgyní Terezou Dlaskovou, to je moje kamarádka od dětství, a se studentem herectví Miloslavem Königem. Koná se to v Pekařově na severu Moravy u Šumperka (jsou to bývalé Sudety, zbyly tu už jen dva stálí obyvatelé). Místní skauti se pokoušejí obnovit zájem o tohle opuštěné místo a opravit zdejší kapli. A každoročně se tu teď pořádá v srpnu pouť a hraje se divadlo. Loni jsme nazkoušeli Pašije a letos Everymana – středověkou moralitu. Je to takový ojedinělý zážitek – 14 dní se intenzivně zkouší v přírodě, venku, pro jediné představení - premiéru i derniéru zároveň. Je to úžasně obohacující zážitek – je to svobodné, dobrovolné. I ta témata byla pro nás taková očistná a k zamyšlení. Představte si, že ti lidé jdou desetikilometrovou pouť, a pak ještě vydrží koukat na divadlo. Měla jsem pocit ohromného souznění, vzájemného předávání energie.
Ráda chodím do přírody. Může to znít jako fráze, ale trápí mě, jak se k přírodě chováme. Snažím se žít alespoň trochu ekologicky... Ale nejvíc energie čerpám z osobního života, z lásky, protože jsem hrozně zamilovaná.
TIP!
Časopis 17 - rubriky
reklama
Časopis 17 - sekce
HUDBA
Levnější lístky na Brod 1995 jen do dubna
Za necelé čtyři měsíce 17. srpna se v Českém Brodě uskuteční v pořadí 11. ročníku hudebního festivalu Brod 199 celý článek
OPERA/ TANEC
Premiéra 24 z dílny pěti choreografů
Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy chystá nový komponovaný program. Večer nese společný n celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Svěrákova hořká komedie o válečných letech
Po strništi bos
Hořká komedie o válečných letech strávených na malém městě. Pražská rodina Součkových se mu celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno
zvláštní poděkování