Scéna.cz 

Divadelní tipy 30. týden

Lásky jedné plavovlásky, plavovlásky jedné lásky
Anekdota o dívce, která více věřila, než myslela, a metafora o třeštivém a třpytivém fenoménu 60. let. Adaptace slavného Formanova filmu napsaná pro Divadlo Husa na provázku, která se vysílala přímým přenosem ke čtvrtému výročí založení programu ČT art (2017). Hrají: T. Marečková, R. Mikluš, I. Hloužková, P. Zatloukal a další. Divadelní režie a režie tv přenosu V. Morávek. Vladimír Morávek má rád filmovou estetiku Miloše Formana i trvalou kulturní stopu šedesátých let. Se souhlasem Miloše Formana a spoluautorů scénáře Ivana Passera a Jaroslava Papouška proto sáhl po předloze ikonického filmu Lásky jedné plavovlásky a vytvořil inscenaci Lásky jedné plavovlásky, plavovlásky jedné lásky. Premiéru měla v Divadle Husa na provázku v roce 2007, v roce 2012 pak proběhla obnovená premiéra, kdy režisér inscenaci výrazně zkrátil a upravil scénograficky. Zachován byl jeho přístup – s odstupem, ale i láskou líčí příběh naivní plavovlásky. Ztráta jejích iluzí a krach její smutno-směšné lásky se mu stává metaforou jedné z největších společenských havárií v moderních českých dějinách – dotahuje totiž děj až do okupace země v roce 1968. O odstup k mytizovaným 60. letům se starají citace z eseje Pavla Švandy Mé svědectví o slavných šedesátých. Morávek jinak divadelními postupy vytváří stejnou atmosféru jako má Formanův film – na jedné straně směs naivity, něžnosti, citové opravdovosti, nezáměrné směšnosti Aničky (T. Marečková), Mildovo haurovství (R. Mikluš) a banální rodinná dramata Mildových rodičů (I. Hloužková a P. Zatloukal), na straně druhé scény mezi vojáky-záložáky a dívkami na plese, kdy herci "formanovské trapno" dovádějí ad absurdum. Nechybí samozřejmě písně Suchého a Šlitra.
Vysílání: 24.7., 20.15 hod., ČT art

Tramvaj do stanice Touha
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší. Marlon Brando a Vivien Leighová ve filmové adaptaci klasické divadelní hry z pera Tennessee Williamse. Americké psychologické drama oceněné čtyřmi Oscary (1951). Dále hrají: K. Hunterová, K. Malden, R. Bond, N. Dennis, P. Hilliasová, W. King a další. Režie Elia Kazan (V anglickém znění s titulky). Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie.
Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě.
Vysílání: 26.7., 22.25 hod., ČT art

Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna
Potoky modré krve v zábavném pořadu plném humorných scének, vtipných povídek a originálních písniček (1969). Spoluúčinkují: M. Voborníková, N. Urbánková, Z. Burianová, P. Bobek, J. Helekal a další. Scénář J. Grossmann a M. Šimek. Kamera J. Lebeda. Režie J. Roháč. Záznam legendárního divadelního představení divadla Semafor z cyklu Návštěvní den nese název Potoky modré krve. Jeho autorská dvojice Miloslav Šimek a Jiří Grossmann jej s nadsázkou nazvala dramatem, ale můžete se opět těšit na komediální pásmo doplněné populárními písněmi a improvizacemi, které vyniká především specifickým inteligentním humorem. Společně s Šimkem a Grossmannem v představení vystoupí řada výrazných tváří divadla Semafor, můžeme zmínit například Naďu Urbánkovou, Milušku Voborníkovou, Jiřího Helekala nebo Pavla Bobka.
Vysílání: 30.7., 23.00 hod., ČT art