Scéna.cz 

Martin Hilský: Macbeth - největší divadelní sonda geneze zla

Vzácné dámy, vážení pánové, dobrý večer,
je pro mě nesmírnou radostí i ctí, že mohu otevřít další pokračování Shakespearových letních slavností a to premiérou MACBETH.
Poslední tragédie z posledních velkých Shakespearových tragédií. Po HAMLETOVI, OTHELLOVI a KRÁLI LEAROVI, je to čtvrtá tzv. vrcholová tragédie z roku 1606. Není to hra alžbětinská, ale stuartovská. To signalizuje divadelní změnu, která v té hře je. Výjimečná hra, má mnoho společného s jinými tragédiemi, podobá se RICHARDOVI III.

Macbeth coby historická postava není tak zlý, jak ho zpodobnil Shakespeare. Slovo Macbeth znamená Král života. Byl to dobrý skotský král, velmi silný. Zatímco Duncan byl slabý král. Macbeth ho nezabil. Porazil ho v bitvě, ale nezavraždil. Vše se událo v polovině 11. století. To je reálný Macbeth.
To, že ho Shakespeare zachytil jako největšího zločince a padoucha, bylo způsobeno historickými prameny, které tu hru postupně posouvali tam, kde ji našel Shakespeare. Není to jeho chyba.
Pro mě je nesmírně důležitá věc. Stejně jako RICHARD III. nevypovídá pravdivě o skutečném králi, totéž platí o Macbethovi. Shakespeare nepsal historickou hru, ale psal tragédii. Pravda tragédie je něco jiného než pravda historické hry. Pokud jde o tu pravdu tragédie, tak ta je prověřena čtyřmi sty staletími. Je to největší divadelní sonda geneze zla, kterou Shakespeare napsal.

Často se říká, že Macbeth je Hamlet viděný prizmatem Claudia, královraha. Něco na tom je, ale tyto příměry někdy kulhají. Pro mě je důležité, že Hamlet je hra, kdy se obracíme do minulosti. Hamlet trestá zločiny spáchané v minulosti. Královražda se stane před začátkem hry. Macbeth plyne úplně opačně. Je to hra o vrahovi. Ten vrah je zpočátku velmi slušný člověk, dokonce hrdina. O to je to zajímavější a pozoruhodnější.
Musím upozornit na dva detaily. Někdy vypoví víc než dlouhé povídání o celku. Představte si, když v Juliu Caesarovi probíhá královražda za podobných okolností, tak Brutus, jeden z republikánských spiklenců, když se k nim přidá a podílí se na přípravě toho zločinu, tak říká, že nespí. Macbeth je v podobné situaci a řekne: “Vraždím spánek.” Vidím mezi tím obrovský rozdíl. Když nemůžete spát, tak si můžete vzít nějaké prášky na spaní. Když zavraždíte spánek, tak už vám žádné pilulky ani bylinky nepomohou. Ta metafora pro mě znamená hodně. Bez spánku není života. Macbeth zavraždí vlastně sám sebe.
V hlavních tragédiích je vraždícím nástrojem dýka. Ta je v Hamletovi, kdy v monologu Být nebo nebýt je doslova zmíněná. Samozřejmě v Juliu Caesarovi je jich moc. Všichni ti poddaní bijí zběsile do těla, ve kterém do sebe dýky narážejí. I v Macbethovi jsou a ve hře je uvidíte. Je tam ještě jedna dýka, a v těch ostatních tragédiích ji nenajdete. A to je dýka, která se zjeví jako vize obrácená jílcem k Macbethovi, je to vlastně jakoby ta dýka plnila funkci Ducha v Hamletovi. “Pomsti hnusnou vraždu,” řekne Hamletovi. Tady je ta dýka plodem imaginace Macbetha.

Tato hra má imaginaci naprosto určující. Dokonce je vizionářská, napsaná, podle mého, metaforickým těsnopisem. Nesmírně krátká inscenace. Nakonec vypovídá o temnotách lidského srdce, a to je myslím velmi důležitá výpověď.
Budete si o představení myslet, co budete chtít. Domnívám se, že jde o naprosto skvělou inscenaci. Uvidíme nesmírně zajímavé divadlo. Řeč bude důležitá, určitě porozumíme každému verši. Hlavně ta řeč je promyšlená do nejmenšího detailu. To je velká zásluha režiséra Jakuba Krofty, ale i všech herců, nejen těch dvou vynikajících v titulních rolích - Marka Němce a Lenky Krobotové, ale opravdu herecké výkony jsou vynikající. Totéž platí o hudbě, scéně a kostýmech. Je to divadlo velmi zajímavé a pozoruhodné. Vnáší jiný pohled na Macbetha než jsme zvyklí. Jako překladatel jsem ocenil práci s řečí. Ta se stává další hlavní postavou té hry, protože je bytostně divadelní, zároveň vás získá. Každý verš je takové drama uvnitř dramatu.


www.shakespeare.cz