Scéna.cz 

Iliada - výrazný výkon Karla Heřmánka ml.

Divadlo Bez zábradlí uvádí v české premiéře hru amerických autorů Lisy Peterson, Denise O'Hare Iliada. Roli Básníka a vypravěče ztvárnil Karel Heřmánek ml. Homérův text je ztvárněný moderním způsobem, text dostává silný náboj. Zejména díky umocnění výpravy. Scénu tvoří univerzální vojenské opevnění s šikmou zátarasou. V popředí strohost a pravidelnost betonového zátarasu narušuje střílna chráněná pytli s pískem a přepravky pro náboje. Válečný konflikt, který může probíhat kdekoli na světě ať už ve městě nebo na válečné frontě je umocněný příchodem vojáka. Typická polní uniforma pro válku v poušti - pískově hnědé kalhoty, bundokošile, šátek kolem krku. Univerzální bojovník.

Diváci se nestačí divit. Z jeho úst se začíná linout verš ve starobylé řečtině. Homérův text. Každý voják, který projde bojem má dvě fáze posttraumatického projevu. Buď zarytě mlčí, nebo naopak se z toho potřebuje vypovídat a mluví a mluví, vypráví. Postupně s nadsázkou, zmizí krvavé detaily, ty jsou obroušené zapomněním, ztrátou paměti.
V případě Básníka se divák dozvídá detaily o válce řeků a Trojanů. O nesmiřitelném hněvu mezi dvěma tábory, jako je tomu po staletí u všech válečných konfliktů. Každý voják vidí zblízka smrt, prožije umírání nejbližších spolubojovníků. Přemýšlí zpětně proč zrovna oni? Básník dobře ví, že kdo nezažije, nepochopí. Proto neustále opakuje “Chápete?” Těžko pochopit, zejména dnešní generace mužů, kteří nezažili ani základní vojenský výcvik. Pak jeho vyprávění může být marné.

Marný není ale herecký výkon Karla Heřmánka. Je dechberoucí, je sugestivní, hypnotický - ať už při práci s rekvizitou, kdy jeho šátek se mění v batole, které je surově usmrceno v rámci vyrovnání účtů. Rytmika a intonace hlasu. Devadesát minut na scéně plyne. Nikdo z diváků se nemůže nudit a to ani při výčtu válečných konfliktů, které Básník monotónně deklamuje. Jak jinak? Jsou to historické události, které se vedli z malicherných důvodů, z nepochopení vládnoucích veličin, plné bezpráví a surovosti.
Básník se postupně mění v Achilla, Hektora, Patrokla Agamemnóna, Andromaché i Helenu. Text, který představuje nezvládnutelnou lavinu, nebo dokonce vlnu tsunami, dává herec s přehledem, úžasnou předpisovou dikcí, v plné emocí a s nadhledem. Neutápí sebe ani diváka, naopak. Ohromuje, vzbuzuje úctu a obdiv. Text a obrazy v něm obsažené předává do poslední divákovy nervové buňky, plní všechny smysly.
Další vrstvu představení tvoří Múzy: Nikol Heřmánková (zpěv) a housle Kateřina Klimánková a Fanette Ronjat. Hudební složka je nedílnou součástí, vytváří atmosféru a důrazně podtrhuje.
Režisér Guy Roberts dokázal výrazně rozklíčovat text. Spolu s Karlem Heřmánkem zvolil přesné výrazové prostředky. Inscenace Iliada je výraznou událostí zejména v kolbišti soukromých divadel. Ukazuje velmi zajímavé směřování Divadla Bez zábradlí. Zároveň je důkazem, že oba Heřmánkové (otec i syn) si umí s monodramatem poradit.

Lisa Peterson a Denis O’Hare: ILIADA
Překlad Josef Heřmánek, režie Guy Roberts, hudba Patrik Neil Doyle, scéna Markéta Fantová.
Premiéra 9. září v Divadle Bez zábradlí, Praha