Scéna.cz 

Návrat do pekla v Divadle pod Palmovkou

„Dnešní život vede člověka k tomu, aby uspokojoval lačné choutky a ne touhu po štěstí. Většina z nás dospívá k pocitu, že se s námi jako s lidmi už nepočítá.“ William Inge (Předmluva ke knižnímu vydání hry Natural Affection)

Světovou premiéru hry Natural Affection (Přirozená náklonnost) dramatika Williama Ingea uvedl newyorský Booth Theatre na začátku roku 1963. U nás pak mezi nejznámější patřila inscenace tehdejšího Realistického divadla v Praze z roku 1969. Pod názvem Návrat do pekla ji nastudoval režisér Jiří Dalík v hlavních rolích s Janou Dítětovou, Josefem Vinklářem a Ladislavem Potměšilem. Ředitel a režisér pražského Divadla pod Palmovkou Petr Kracik opět sáhl do fondu americké dramatiky. V loňské sezóně to byl Millerův Pohled z mostu, letos zmíněný Návrat do pekla.

V obou případech jde o silné příběhy, o promyšlené psychologické sondy do nitra hlavních hrdinů, kteří prožívají komplikované rodinné a citové vztahy.

I v novém titulu můžeme vysledovat podobný inscenační postup. Obě inscenace mají podobný gradační temporytmus. Stejně jako v Návratu do pekla - psychologizující linie dramatu, tak i v Pohledu z mostu - vážné téma, jsou odlehčovány nepovrchní humornou hrou aktérů, a přitom si obě tyto polohy nijak nepřekážejí, nepůsobí vedle sebe nepřirozeně. Střídají se jako události ve skutečném životě: od těch nejzávažnějších až po ty nejhloupější a nejsměšnější.
Děj inscenací v Kracikově režii se vyvíjí dynamicky, nicméně finále příběhu vyústí nečekaně rychle. Vyplyne sice přirozeně a věrohodně z dané situace, přesto svou strmostí a přímostí zobrazení vybočí z daného tempa a diváka téměř „zastaví v čase“.

Návrat do pekla napsal Inge, podle vlastních slov, v době, kdy chtěl „alespoň částečně vybřednout z deprese, do níž ho uvrhl život.“ Inspirací pro fabulaci příběhu a vykreslení postavy Donieho mu byla skutečná událost.
V Ingeově hře přijíždí hlavní hrdina Donie z polepšovny za svou matkou, aby spolu strávili vánoční prázdniny. Chlapec, kterému byl odepřen rodinný život (dětství trávil v sirotčinci, mládí v polepšovně) předloží matce své přání zůstat poslední rok s ní, aby se už nemusel vrátit do pekla nápravného ústavu. Matka je postavena před světy dvou mužů: vlastního syna (kterému může vynahradit absenci rodiny v jeho životě a poskytnout mu mateřský cit, který nikdy nepoznal) a svět sobeckého a nadutého milence Bernieho (k němuž ji ale váže silné citové pouto). Přes snahu obstát jako milenka i jako matka, dává nakonec Sue přednost svému milenci.
Bernie se potýká s pracovními neúspěchy, nedokáže unést prohry ve své kariéře, navíc vedle Sue, která v profesní oblasti sklízí úspěchy. Donie pak jednoznačně touží po tom, co mu minulost odepřela. Staré rány v něm však zanechaly chuť pomstít se, vrátit někomu nespravedlivé křivdy (v několika replikách mohou diváci zaznamenat Donieho záchvaty hněvu). Poté, co mu matka v afektu řekne, že nemůže zůstat s ní, zabíjí v zoufalém vzteku opilou ženu.

Trojlístek hlavních hrdinů se v pojetí, které předkládá inscenace Divadla pod Palmovkou, potýká s obavou z odsunutí na vedlejší kolej. Donie jako syn, Sue jako milenka a žena (navíc je starší než její přítel) a Bernie ve své pracovní kariéře. Hlavní postavy ztvárnili se všemi zmíněnými charakterovými nuancemi Jan Révai (Donie), Hana Seidlová (Sue) a Aleš Procházka (Bernie).

Sue Hany Seidlové svůj vnitřní svár - rozhodování mezi svědomím a ženskou vášní - nedává explicitně znát rozmáchlými dramatickými gesty, přesto vše zřetelně prosvítá ze způsobů a postupů jednání, které skýtá její interpretace.
Jan Révai v roli Donieho přichází do bytu své matky coby kluk mající manýry chovance polepšovny. Jeho upřímná snaha o začlenění do rodinného života, pravdivé úsilí, s nímž matce dokazuje svou lásku v sobě ponechávají dramatikův záměr – odkrýt duši těch, kteří klesli na společenské dno, zastavit diváka a donutit ho zamyslet se nad skutečnými motivy vraha či jiného násilníka, nad lidmi, jimiž tak často opovrhujeme.
Výprava a kostýmy stylově ladí s módou Ameriky padesátých let a věrně navozují atmosféru života středních vrstev v chicagské čtvrti.

Díky humornému nadhledu a celkovému způsobu pojetí se z inscenace nestává přehnaný morální apel s trapně zdviženým prstem. Představení může v citlivém divákovi zanechat myšlenku, která pronikla do díla skrze autorovu potřebu dobrat se pravdy o příčinách odlidštěného života ve velkoměstě, o pohnutkách mladých zločinců a o obyčejném lidském strachu z odstrčení a osamocení.

William Inge: Návrat do pekla
Režie a úprava Petr Kracik, překlad J. Z. Novák, dramaturgická spolupráce Radmila Petrmichlová. Hrají: Hana Seidlová, Aleš Procházka, Jan Révai, Miloš Kopečný, Simona Vrbická a další. Premiéry 6. a 7. února 2004 v Divadlo pod Palmovkou.