Scéna.cz 

Nicholas E. Baehr: Incident

Brněnské HaDivadlo uvedlo v premiéře hru Nicholase E. Baehra Incident. Režisér Martin Huba inscenoval tuto hru na scéně Jozefa Cillera, autorem kostýmů byl Milan Čorba, hudbu komponoval Henrich Leško.
Hra Inscident lapí diváky nejsoučasnějším tématem, které nás obklopuje všude. Násilí a brutalita, statečnost a odvaha čelit mu jsou nosnými body inscenace. Na jevišti v této hře neuvidíte brutální záběry zkrvavených těl nebo jejich části, rovněž nebudete svědky jakýchkoli krvavých zápasů, jen… Může se vám stát, že usednete do hlediště a někdo si jen tak „svobodně“ zapálí cigaretu. Co s tím? Tolerovat? Ozvat se? Kdo je ten, co si zapálil? Copak neví, že se zde právem nekouří?

Podobné situaci jsme vystaveni skutečně dnes a denně, ať už ve svém blízkém okolí nebo např. při cestě do práce. Řešení je několik. Buď si nechat kálet na hlavu a mlčky trpět, nebo se občansky bít a nastolit pořádek. Jaká je vlastně svoboda? Vždyť pro ní platí jednoduché pravidlo – je to poznaná nutnost. Svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Hezky se to píše, ale jaká je skutečnost?

Režisér Martin Huba v žádném případě diváky nešetří. Dva hlavní protagonisté Joe (Hynek Chmelař) a Artie (Kryštof Rímský) si před začátkem představení v hledišti zapálí cigaretu. Zaplaťpánbu, že se najdou i diváci, kteří se tomuto nešvaru postaví. Jaký obdiv, kdy např. při repríze 31.1. 2004 to byla pani v abrahámovském věku.
Režisér se koncepčně drží drsného herectví, které umožňuje nahlédnout do niterních charakterů jednotlivých postav. Příběh celé inscenace je zasazen do prostředí vagónu a stanice. Noční jízda metrem (vlakem) se díky dvěma výrostkům, kteří začnou šikanovat jednotlivé cestující, trochu promění v rušnou jízdu. Otázkou je, zda výrostci jsou vlastně sígři?
Cestující jsou na začátku hry představeni v jednotlivých epizodních situacích. Divák má možnost odhalit jejich charaktery a způsoby jednání. Silák Tony Goya (Pavel Gajdoš) si chce „zašoustat“ s přítelkyní Alicí Keenan (Helena Plecháčková). Jasně ji dává najevo, jaký je samec, a přeci nebude dělat fórky, když se to každé s ním líbilo. Podobně bychom mohli pokračovat. Na jevišti vystupuje několik párů – manželský, mladý gay, který chce ulovit „kunčofta“ – doktora, dva vojáci, pár středního věku, kdy partner je výbušný a terorizuje svou partnerku. Až po pár, v němž naopak partnerka ponižuje a ovládá partnera. V sestavě se nachází starší pár, v němž zase pán „zatracuje“ svého syna, který mu nepomohl.

V dramatickém a strhujícím ději na prvním místě odsuzujeme oba vetřelce. Ale? Vždyť cíleně odhalili v každém jeho slabiny. Dokázali na ně šlápnout jako na kuří oko. Nestali se snad psychoterapeuty? Jednoznačně z celé hry vyplývá, že jsou násilnící, kteří omezují druhé. Jen díky dramatikovi Baehrovi si můžeme poukázat na násilí v nás a kolem nás. Zamyslet se jací jsme, kdo jsme? Agresoři???