Scéna.cz 

Hrozinka v čaji

Vánoční divadelní speciály mají něco do sebe. Člověk si tak nějak přivolá pocit Vánoc, i když třeba venku nesněží, nemrzne, a vypadá to jako zcela jiné roční období… Bezpochyby jste se ale setkali (a nebo je to dokonce váš vánoční pocit) s jistou obavou z těchto svátků, ba dokonce nechutí vůči nim. Protože o Vánocích, když se rodina sejde, ať už lpí na tradičních zvycích nebo ne, dochází mnohdy k přinejmenším problematickým situacím. Místo toho, aby si všichni společně užívali klidu a pokoje, hádají se a řeší to, na co přes rok nebyl čas. To je ovšem podoba Vánoc konce 20. a začátku 21. století, kdy už se tradiční rodina víceméně rozpadla a je tak těžké „být s někým“ nastálo.

Když se takového tématu zmocní mladý tým, může z toho vzniknout zajímavý a příjemný večer. A když navíc najdou pozoruhodné místo, kde v teple můžeme přihlížet autentickému pavlačovému uspořádání domu, kde se vánoční dramata odehrávají na samotných pavlačích, pak je skoro vyhráno. Ovšem zaplnit takový dům vyžaduje poměrně dost velké obsazení – a tak je ještě potřeba sehnat dostatečné množství lidí, kteří jsou ochotni si zadarmo či za malý peníz v takové vánoční taškařici zahrát. A tohle všechno se podařilo partě mladých lidí kolem divadelního spolku Puls.
Jana Fleglová a Matouš Danzer napsali přímo pro konkrétní prostor vánoční příběh, či spíše propojili příběhy několik typických rodinných situací a různých vztahových propletenců, pod názvem Hrozinka v čaji. I když není jasné, proč je název právě takový, vypadá zajímavě (a samozřejmě ponechává na fantazii diváka, jak si jej interpretuje). Můžete ovšem očekávat site-specific v zasklené dvoraně institutu CEVRO (pozn. prostory, ještě nezasklené, kdysi využívala Československá televize a poté TV NOVA), kde měl tento kousek loni v prosinci premiéru. Puls hrál v jiném prostoru CEVRO už dříve site-specific Hotel (z)matek. V tomto případě tedy k nezbytnému scénografickému vybavení patří vánoční stromeček, pár světýlek, bar v přízemí s několika stolky, ostatní obstarají pavlače, otevřená okna do místností - „bytů“ a vhodný light design. A atmosféru dotvoří sněhová projekce na závěr. Autory výpravy jsou Vojtěch Hanyš a Martin Šimek, o hudební stránku, inspirovanou vánoční hudbou, se postaral Ivo Sedláček, a režie se ujal Jiří Hajdyla. Dílko je anoncováno jako „příběh o jednom tichém domě, o lidských snech a o tom, jak s tím vším zamotají Vánoce.“ V představení hraje na dvacet postav, z nichž většina někde v domě bydlí, ale součástí je i jakási společná choreografie hemžení. Na počátku mezi postavami procházíme do hlediště, a poté je můžeme sledovat, jak procházejí nebo pobíhají po pavlačích, případně zde tvoří malebné skupinky. V jednotlivých typech bezpochyby poznáte někoho, kdo je vám důvěrně známý… Autoři vhodně využívají typových klišé, a zároveň díky mladému obsazení tu funguje nadsázka. Dialogy jsou vtipné, a někdy i autenticky dojemné. Jsou tu staropanenské majitelky domu, sledující ostřížím zrakem veškeré nájemníky a komunikující mezi sebou zvláštním jazykem vzájemně se míjejících monologů (Lenka Vahalová a Jana Valentová), rodina vysokoškolského profesora (Petr Florian), který sice miluje svou ženu, ale právě řeší důsledky románku se svou studentkou… Všechny bezpochyby dostane typicky čecháčkovská spokojená rodinka sídlící v přízemí, kterou o Vánocích zdárně rozkládá razantní maminka a tchýně (skvělá herdekbaba Alexandra Pereira!). Ale jsou tu i další příběhy – mladí manželé, zvykající si teprve na samostatné bydlení bez dozoru maminky, holka po třicítce řešící vztah s mladším partnerem (Lucie Radimerská a Václav Hoskovec) nebo tři holky, které se tak trochu ze vzdoru rozhodly strávit Vánoce společně, bez rodin. A všechny cesty se nakonec scházejí dole v baru u sympatického barmana (Václav Werner Kraus), který všechny vyslechne, popije s nimi, ale nakonec zůstane sám jen se svým koníčkem, vymýšlením reklamních sloganů.

Pokud se rozhodnete vypravit na toto představení, které se hraje ještě 13., 14. a 17. prosince od 20 hodin v CEVRO, určitě si odsud odnesete nejen lehce nostalgický pocit, ale zároveň příchuť vánočního smířlivého happy-endu.