zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Twist & Shout v Akropoli

Twist & Shout - Heli Väätäinen

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Finská performerka a klaunka Heli Väätäinen už potřetí vystoupila v Čechách se svým autorským představením Twist & Shout. Poprvé se představila v rámci festivalu My Mime v Poličce, poté ji hostila scéna pražského paláce Akropolis, kde vystoupila před pár dny znovu. Jedná se o velmi neobvyklé představení, kde se spojují prvky dokumentární s vysokou nadsázkou tzv. finské burlesky. Při vstupu do foyeru před divadelním sálem jsme konfrontováni s rentgenovými snímky s finskými popisky, takže příliš netušíme, o co jde. Je to vlastně velmi zvláštní záležitost, o níž se teprve postupně dozvídáme více. Heli Väätäinen se v pubertě potýkala se skoliózou páteře, a jak dokládají autentické rentgeny, podstoupila operaci, a má v páteři „železo“. Jak ovšem sama poukazuje, naučila se s tímto handicapem nejen žít, ale zároveň nějakým způsobem zužitkovat své zkušenosti, s nimiž byla konfrontována.

Ve one-woman show pod názvem Twist & Shout doslova dává všanc sebe sama divákovi, nabízí chvílemi velmi razantní kreace nejen pohybové, ale i pěvecké, klaunské, a odívá sebe samu do velmi odvážných (chvílemi až s trapností hraničících) kostýmech, v nichž odhaluje své, ne zcela ideální tělo. Dává nám nahlédnout do duše člověka, který se zmítá mezi bolestí a radostí, a nakonec uzavírá příběh jásavě optimistickou písní. Pocity, provázející toto představení, jsou ze strany diváka dosti ambivalentní. Ne vše je pro každého přijatelné, ale právě ona rozporuplnost pocitů k tomuto představení patří. Heli prolíná osobní výpověď s blyštivostí show businessové scény a šokujících burleskních kostýmů, v nichž je obsažena i částečná nahota, a také s vyprávěním pohádky o princezně na hrášku… Můžeme v této groteskní výpovědi najít jak komentář k absurditě světa, tak i jisté náznaky autoterapie performerky, která se nám snaží říci – každý z nás může být tím, kým chce. I princeznou, i herečkou, i klaunem. Hranice si klademe jen my sami… Je to zkrátka svérázné vyrovnávání se s handicapem i ženskostí, tedy téma přesahující hranice. V každém případě tedy zajímavá ukázka práce zahraniční performerky, pro níž je to vlastně první sólové představení. Jinak se věnuje spíše režii, v současné době připravuje v Čechách jako režisérka absolventské představení jednoho ze studentů HAMU.

7.3.2016 16:03:08 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Bratři Karamazovi - Studený dříví

Přebal alba

Bratři Karamazovi, jedinečná kapela, která dokázala podivuhodně skloubit víru, mystiku, bigbít, underground a celý článek

další články...

OPERA/ TANEC

Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby

Přebal alba

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Svatá Zdislava a Cesty víry

Světci a svědci: Svatá Zdislava

Znovuotevření baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí
Přímý přenos slavnostní mše, kt celý článek

další články...