Scéna.cz 

Heda Gablerová

V únoru letošního roku zůstalo hlediště Činoherního klubu bez diváků, přestože se na jevišti hrálo Ibsenovo drama Heda Gablerová. Herecký výkon Ivany Chýlkové, Petra Nárožného, Pavla Kikinčuka, Kateřiny Frýbové, Nely Boudové, Ondřeje Sokola a Lubici Ferencové korigovali hned dva režiséři, divadelní -- Ladislav Smoček, a televizní -- Jan Brichcín. Diváky v hledišti nahradily čtyři kamery, a před divadlem parkoval přenosový vůz. České televize, která prostřednictvím tvůrčí skupiny Ondřeje Šrámka realizovala záznam divadelní hry.
Připravili jsme reportáž z průběhu tohoto natáčení. Režisér televizního záznamu prozradil zvláštnosti přístupu k divadelním hrám, o slovo jsme požádali i divadelního režiséra Ladislava Smočka. Nahlédneme do zákulisí přenosového vozu.

S nástupem televizního vysílání vznikly obavy o existenci divadla, ale divadelní divák zůstal věrný. Tajemnou atmosféru divadla, kterou umí vnímat právě jen on, nevymítilo pohodlí před televizní obrazovkou. Televizní záznam divadelní hry má svá pro a proti. Především konzervuje daný herecký výkon. Hra se zprostředkuje většímu počtu diváků. To jsou klady televizního záznamu, a proto došlo v Činoherním klubu k záměně diváků za televizní kamery.
Proč se dělá televizní záznam právě v tomto divadle? K tomu Ondřej Šrámek, vedoucí tvůrčí skupiny, dodává: "Vedlo nás k tomu hned několik důvodů. Heda Gablerová se na české scéně velmi málo hraje, neboť není mnoho ideálních představitelek pro tuto roli. Činoherní klub měl štěstí na Ivanu Chýlkovou.
Činoherní klub oslavil pětatřicáté výročí své existence, proto "malý" dárek České televize v podobě tohoto záznamu.". Prostory Činoherního klubu neumožňují realizovat záznam s diváky Právě se ocitáme uprostřed krátké pauzy na place. Divadelní režisér Ladislav Smoček dává drobné instrukce Ivaně Chýlkové (Heda Gablerová): "Můžete být více sevřenější. Atmosféra tohoto obrazu to dovoluje.". Po krátké přestávce se ozve pokyn Jana Brichcína: "Pokud můžeme, tak pokračujeme. Jede záznam. Za pět sekund start.".
Nechme štáb v klidu pracovat. Eva Hladíková, produkční televize, má nyní svoji práci za sebou, neboť vše zabezpečuje před vlastním natáčení. Dohaduje podmínky, zajišťuje natáčecí štáb, přenosový vůz. Celkově má v přípravných fázích i při vlastní realizaci na starosti kolem čtyřiceti lidí. Tolik stručně o podílu produkční.. Využíváme pozvání k návštěvě záznamového vozu. Pracuje se zde s nejmodernější technikou, pro níž digitální záznam je naprostou samozřejmostí. Vůz je rozdělen na část pro střih zvuku, kde sedí režisér s pomocnou režisérkou a střihačem. Střed vozu je určen pro zvukového mistra. Poslední část je vyhražena pro hlídání kvality záznamu.
Pro názornou ilustraci trochu zvukové kulisy z režisérské části vozu: "Dvojka, pozor, bude detail. Jednička otevřít. Polocelek...". Tyto slangové výrazy určují, která kamera bude co v jakém úhlu snímat. Pomocná režisérka čte text a jednotlivé akce. Všichni kameramani slyší co budou herci dělat. Tato metoda usnadňuje a zrychluje tvorbu záznamu. Režisér má více času navádět střihače obrazu, kterému predává pokyny o velikosti záběru nebo z jaké kamery záběr bude.
Režisér Jan Brichcín má sladěný tým, na nějž se může vždy spolehnout. Sám natáčel již přes deset divadelních her. Do jaké míry zachovává televizní záznam rukopis divadelního režiséra? K tomu Jan Brichcín: "Před natáčením vždy konzultujeme s divadelním režisérem jakou měl představu o inscenaci, co je pro něj podstatné v celku i v detailech. Rozdíl mezi divadlem a televizním záznamem je pochopitelný. Divadelní divák vnímá představení panoramaticky a sám si vybírá, co a koho bude sledovat. Při realizaci záznamu hry nahrazujeme diváka kamerou, a v podstatě televiznímu divákovi vnutíme jednotlivé druhy záběrů.
Záběry určujeme dle toho, jak je cítíme, a v neposlední řadě musíme respektovat zvláštnosti televizní techniky. Máme jiný způsob svícení, pro televizi se musí uzpůsobit jasová kvalita světla. Vše ovšem s citem.".
Obdobné korigování se může vyskytnout i v případě hereckých výkonů. To se zejména projevuje při detailních záběrech. V případě divadla musí herec hovořit nahlas, ale při natáčení záběru zblízka toto není možné, je třeba hlas ztlumit. Totéž platí i při hraní pro "sebe", například šeptání, to zase někdy potřebuje mikrofon zvýraznit. Toto jsou zásahy do hereckých výkonů. Vše v zájmu kvality. "V některých situacích v divadle stačí pouhý úklon nebo "chladný" obličej, pro kameru je dobré třeba polknutí nebo zčervenání tváře," dodává J. Brichcín, "Takovéto maličkosti pomohou televiznímu divákovi se lépe vcítit do charakteru postavy.". Druhý natáčecí den pomalu končí. Herci i celý realizační štáb odvedli profesionální výkon, jenž budeme moci posoudit při vysílání na obrazovce. Po skončení záznamu úzký štáb v čele s režisérem čeká zejména střih záznamu.
Využíváme chvilky a s divadelním režisérem Ladislavem Smočkem si povídáme o tom, jaký vztah má k Hedě Gablerové a jak se staví k vytváření televizního záznamu?
"Při tvorbě tohoto záznamu je úžasná výhoda, že tu nejsou diváci. Inscenace sama nevyvolává hlasité reakce diváků, i když během normálního divadelního představení se místy vyskytnou.
Hra se zabírá kamerami z několika pohledů, a záběry jsou velice citlivé. Co vidím na kontrolním monitoru, s tím jsem spokojen.".
Henrik Ibsen je považován za stěžejního soudobého autora, vy jste se spolu hledali dlouho...
"Věru ano. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych Ibsena dělal. Mám na mysli první roky u divadla.
Člověk musí Ibsenovi dorůst a být dostatečně stár, aby po přečtení pochopil, co měl autor ve své drtivé většině na mysli. Což není jednoduchá věc. Určitě za to stojí předložit divákovi hry, které jsou krásné, hluboké a dokonalé, v takovém duchu, jak to autor myslel.".
Myslíte si, že hloubka Ibsena vychází z drsných klimatických podmínek?
"Ne, vůbec a považuji to za záhadu. U Ibsena nemá příroda rozhodující vliv na psychiku lidí. Vše spočívá v samotném Ibsenovi, ve velkém a chápajícím muži, který vidí gró ženy, jež nepojmenovává. Ibsen značně předběhl dobu." Záznam tohoto představení uvede Česká televize 13. května 2000 ve20:00 na ČT2. Scena.cz děkuje Činohernímu klubu Praha, dále Ondřejovi Šrámkovi, Evě Hladíkové a Janu Brichcínovi. Heda Gablerová, Henrik Ibsen. Režie Ladislav Smoček, překlad František Fröhlich, scéna Karel Glogr, kostýmy Šárka Hejmová, dramaturgie Vladimír Procházka.
Osoby a obsazení: Jorgen Tesman (Pavel Kikinčuk), Heda Tesmanová (Ivana Chýlková), slečna Tesmanová (Kateřina Frýbová), paní Elvstudová (Nela Boudová), doktor Brach (Petr Nárožný), Eilert Lovborg (Ondřej Sokol), Berta (Lubica Ferencová).
Premiéra 16.12.1996. Za Českou televizi: režie Jan Brichcín, hlavní kameraman Josef Špelda, zvuk Jan Štěpánek, střich Ondřej Pechar, vedoucí přenosového vozu Otakar David, světla Petr Pauer a produkce Eva Hladíková.