Scéna.cz 

NT Live - Jak vytunelovat Rodinný podnik

Závěr slavnostní 50. sezóny londýnského Národního divadla obstarala úspěšná komedie současného britského dramatika Alana Ayckbourna z 80.let minulého století pod názvem RODINNÝ PODNIK.
A jak se ukázalo, toto dílko je téměř po třiceti letech stále aktuální. Pětasedmdesátiletý Alan Ayckbourn je autorem více než sedmdesáti titulů, téměř výhradně komediálního typu. I u nás se několikrát hrály jeho komorní vztahové komedie (Smíšené dvouhry, Kdes byl dnes v noci, Postel pro hosty, Aby bylo jasno ad.). Je zvláštní, že právě hra Rodinný podnik zůstala stranou pozornosti dramaturgů a překladatelů.

O dobré nové komedie je nouze, a zde navíc je téma, dnes u nás zvláště aktuální. Lakonicky řečeno – je to komedie o tunelování, a snaze odstranit jeho následky. Ne již úplně mladý, ale dosud čistý Jack McCracken je povolán do rodinného podniku svého tchána, aby tu udělal pořádek – podnik totiž v poslední době nejen stagnuje, ale zdá se, že se řítí do záhuby. Čím více se Jack snaží přijít věci na kloub, tím více zjišťuje, že viníci tohoto krachu jsou všude kolem něj. Podnik totiž ve vzácné shodě tuneluje celá rodina, se zapojením zaměstnanců továrny na nábytek. Do toho se ještě Jack dozvídá od soukromého očka, že jeho šestnáctiletá dcera kradla v obchodním domě, a patrně to nebylo poprvé. Detektiv nestydatě žádá úplatek, aby na tento delikt zapomněl, který dostane nakonec ve formě příslibu práce na zkoumání problémů ve firmě. Než však může začít naplno pracovat, Jack zjistí, že zveřejnění skutečného stavu a viníků by firmu zcela položilo. A tak nezbývá, než hledat společně s rodinou italských mafiánů řešení, které má nakonec blízko k hororu. Vzhledem k tomu, že se jedná o černou komedii, je hra plná špílců a gagů, které se na scéně mění v téměř nepřerušenou sérii komických fraškovitých situací. To je umocněno scénou, která zobrazuje univerzální středostavovský dům, u něhož vidíme napřed vstupní dveře, a poté – otočením točny – vstupujeme do jeho nitra. V místnostech patrového domu se odehrává téměř paralelní děj několika domácností. Takže, zatímco dole jsme ještě v domácnosti McCrackenů, nahoře už vycházejí postavy domácnosti Ayresových. Nicméně, díky přesné hře jednotlivých postav se divák vždy správně orientuje.

Švih dodává komedii téměř filmová střihovost, ale také přiznaně divadelní, fraškovitě stylizované herectví. Pod vedením mladého režiséra Adama Penforda exceluje především Nigel Lindsay, který hraje zprvu poctivého a poněkud naivního Jacka McCrackena, ale pod vlivem okolností pozná, zač je toho loket v rodinném podnikání. Na konci dává tušit přerod v drsňáka, jenž bude nadále řídit podnik v nastoleném tunelářském duchu, ale narozdíl od poněkud přihlouplých příbuzných nebude okrádat rodinu, ale stát. Zajímavou roli vlezlého a korupci vyžadujícího detektiva Hougha si s chutí a úlisně provokující dikcí zahrál Matthew Cottle, a jednotlivé členy italského mafiánského klanu se smyslem pro detail zvládl Gerard Monaco. Temnější tón do této frašky přinesla Alice Sykesová jako mladičká Jackova dcera Sammy, která se stává delikventkou a drogově závislou, aniž by si toho rozmazlující rodiče všimli. Nejdůležitější však pro tuto inscenaci je kolektivní souhra všech protagonistů, které povyšuje bláznivou frašku nad pouhý zábavný bulvár. I když se jedná o komedii, mnozí kritici ji zároveň považují za silně kritickou, politickou hru, reflektující období thatcherismu, kdy lidé ztráceli etické zábrany a masově podléhali hamižnosti a hrabivosti na úkor ostatních. Že i po letech je hra stále aktuální nejen v Anglii, jak potvrdil sám autor, ale i u nás, je nabíledni.