Scéna.cz 

Krylovy protestsongy v Zemi Lhostejnost

Švandovo divadlo na Smíchově představí ve své studiové novince písničkáře a básníka Karla Kryla jako kacíře i proroka. Inscenace ZEMĚ LHOSTEJNOST přiblíží konec disentu v Čechách i Krylovo rychlé střízlivění z polistopadové euforie.

Karel Kryl jako písničkář s výjimečným básnickým talentem, ale také jako vizionář a prorok, jehož skeptické názory publikum v porevolučním nadšení najednou nechtělo slyšet. Člověk hořce zklamaný novým vývojem a jeho lídry, člověk, kterému na konci života možná žalem puklo srdce… I tak ukáže Karla Kryla inscenace ZEMĚ LHOSTEJNOST v režii Doda Gombára, který je zároveň uměleckým ředitelem Švandova divadla v Praze.

Autory hry Země Lhostejnost Doda Gombára a Libora Vodičku inspirovaly hlavně Krylovy polistopadové eseje z let 1990-1993. Ty vyšly ve stejnojmenné sbírce nakladatelství TORST v roce 2012. Hra využívá i citací z Krylových básní, písňových textů a představí i jeho dosud nevydané eseje a úvahy. Tvůrcům je z rodinného archivu poskytla umělcova manželka Marlen Krylová - z jeviště tak veřejně zazní úplně poprvé.

„Kryl šel vždycky proti proudu. A vždycky věděl, že minulost se zazdít nedá,“ říká Dodo Gombár, který k představení zároveň vybíral hudbu. Společně s Liborem Vodičkou se ale rozhodl ukázat Karla Kryla jinak, než jak bývá obvykle vnímán. Hra Země Lhostejnost tak není oslavným medailonem nepochopeného „klasika“ ani vzpomínkovým večerem s písničkami, které v době Krylovy emigrace mezi národem zlidověly. Pomocí rytmizovaného slova, obrazu a komentáře hledají tvůrci i herci „svého“ Karla Kryla a svůj vztah k němu.

„Chtěli jsme tedy, aby bylo jasné, že jsme to MY, náš čas, náš věk, naše jednání… A že Karel Kryl ´jenom´ předběhl dobu. Hrajeme si také s tím, že je Kryl falešná modla - nemůže proto chybět Bratříček. I to jsme tam chtěli dostat. Ale hlavně jsme chtěli dostat tam nás: Čechy“ říká spoluautor hry Libor Vodička, který výsledný scénář označuje jako „politicko-poetický patchwork“, kde kousky různých látek sešité do jednoho kusu vytvoří nový, v tomto případě překvapivě aktuální vzor.
„Kryl skvěle pokračoval v české poetické tradici Havlíčka, Machara, Mahena, Dyka. Po roce 1989 to ještě chvíli zkoušel Antonín Brousek a z jiné strany Ivan M. Jirous, ale Kryl i za těch pár let, které mu byly v nových poměrech vyměřeny, došel asi nejdál. Je to poezie povětšinou časová, reagující, poezie vzteku i bolesti, víry, pokory, ale i nesmiřitelného boje. Poezie, v níž básník vždy plně ručí sám sebou a za každým slovem si stojí,“ míní Vodička.
Sám Dodo Gombár k tomu dodává: „V každé době či generaci jsou takzvaní nepohodlní lidé, lidé, od kterých něco očekáváme, většinou osobnosti z kulturně-společenského života. A jakmile odmítnou ta naše očekávání plnit, stávají se nepříjemnými či nepřijatelnými. Dokud byl Kryl jen písničkářem, tedy idolem, ke kterému lze vzhlížet, byl národ připravený se s ním ztotožnit. Karel Kryl ale podle mě - na rozdíl od mnohých jiných - nepřevlékl kabát, byl stejný před revolucí i po ní. A jeho nesmiřitelnost a zvyk říkat věci naplno se najednou staly nepohodlné. Umím se ztotožnit s pocitem člověka, který je ikonou, je obdivovaný, a najednou se ocitne na druhé straně barikády jen proto, že nehladí po srsti. Kdyby byl národ důslednější a sebekritičtější, musí uznat, že Kryl zůstal Krylem, tím samým, kým byl v šedesátých letech, byl i v devadesátých. Změnila se jen doba, hrdina zůstal.“

V inscenaci s živou hudbou a rytmickými voicebandy se představí šest herců, z nichž každý může být a také je Karlem Krylem. Ze smíchovského souboru hrají Miroslav Hruška, Patrik Děrgel, Klára Cibulková, Petra Hřebíčková, pohostinsky vystoupí Jan Holík a Týna Průchová.