Scéna.cz 

... zločin a trest

Prolog. Před začátkem představení. Režisér Jakub Špalek schází v kanceláři ze schodů. "Dodrý den mohl bych na chvíli vyrušit, Internetové periodikum o divadle Scena.cz..."
"Já Vám teď opravdu nic neřeknu, mě je všechno jedno... Po představení se domluvíme." odpověděl J. Špalek.

Johannes -- vrah dvanáctileté holčičky si odpykává trest. Je umístěn v rámci resocializačního programu na venkov. V průběhu vazby -- dva roky na samotce -- se o něj stará pracovnice Armády spásy Agnes a snaží se ho přivést k bohu... Venkov a příroda a práce s Johannesem udělají své a zvláště když se k tomu přidá vliv mocné čarodějky lásky. Idyla a poklidný život by mohl začít...
Hudba: Není to typická scénická hudba. Jedná se o kytarová sóla a možná improvizace Michala Pavlíčka.. Její působení dokres a doprovod poznáte sami. Nemá chybu.
Scéna: Pracuje se s podélně rozdělenou scénou. Kde blíže k hledišti je interiér (vězeňská cela, jizba vesnické chalupy, kostel), naopak k horizontu je exteriér (zápraží, pastvina, stodola). Iluze prostoru je doplňována zvukovými efekty -- rachot vězeňského katru, zvuky vesnických zvířat.
Herci a postavy: Johannes -- vrah, mentálně postižený, zdecimovaná loutka, ovládaná vírou, postupně se přerodí v muže se zodpovědností. I když dokázal zabít a znásilnit dítě, sám mám strach z moře a rybaření.
Unn -- sestra Agnes, ta ji po ztrátě matky vychovávala, je okoralá vesnickou prací. Má na starosti celé hospodářství. Postupně se obměkčuje a nachází zalíbení v Johannesovi.
Agnes -- pracovnice armády spásy, opustila náhle svoji sestru. Neuspokojená životem. Napravuje se v napravování druhých. Angažovaná. Úřednice. Černá a bílá dogmatička.
Iversen -- bachař, šikanista a nakonec otec.

Příběh: Fascinující, detailně propracovaný. Do přestávky postupný happy end. Říkáte si co může narušit tak poklidný průběh přeměny vraha. Nejsilnější moment scéna kdy Unn mu za vraždu odpouští. V ten moment se všem zatajuje dech. Odpuštění -- to je hlavní struna nástroje přežití. Odpuštění je potřeba pro toleranci.
Po přestávce nevěříte ve zvraty a nechcete je. Náhlý příjezd Agnes. Objeví lásku mezi Unn a Johannesem. Naplněná prudkou žárlivostí nad ztrátou svého pomyslného syna utíká a nachází azyl v kostele. (Mimochodem výstižná a jednoduchá scénická přeměna.). Ve strachu noci se objevuje bývalý dozorce věznice Iversen. Dozvídáte se krutou pravdu, která odhaluje počáteční násilí vůči vězňovi Johannesovi... Ten je v zápětí u černých býků ve stodole, Unn odchází někdo zavírá vrata. Johannes se bojí... Nastane klid a vše se vyřeší pro naplnění šťastného života Unn a Johannese? Možná zasáhne pádná ruka úřední moci, možná se naplní odplata a vznikne nová křivda. Nebo Unn a Johannes spolu vychovají své dítě, které nebude postiženo po svém otci. Možná -- uvidíte sami.
Po závěrečných slovech Johannese vám ztěžknou ruce. Netleskejte. Nebudete nezdvořilí, ale pochopíte, že konec této hry potřebuje klid. Je třeba vyřešit obrovské lidské dilema zločin a trest.

Julian Garner Černí býci. Překlad Luboš Trávníček; režie Jakub Špalek; dramaturgická spolupráce Ondřej Pilný; scéna Ondřej Nekvasil; kostýmy Katarína Holá; hudba: Michal Pavlíček.
Hrají: Eva Elsnerová, Petr Vobecký, Rostislav Čtvrtlík, Milena Stienmasslová.
Premiéra v Divadle v Celetné 23. dubna 1999.

Julian Garner -- současný britský dramatik
Narozen roku 1956 v Londýně. Žil určitou dobu v Norsku, proto mluví plynně norsky a překládá z norštiny do dánštiny. Je stálým autorem Hampstead Theatre v Londýně. Podílí se na mnoha divadelních projektech nejen pro Velkou Británii, ale i pro Skandinávii.
V roce 1993 získal v Anglii Julian Garner cenu svazu spisovatelů. Divadelní inscenace Černí býci, byla poprvé uvedena v Trondelag Teater v Trondhaimu. Za toto drama mu byla udělena Ibsenova cena za rok 1989.