Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tomáš Novotný mezi muzikálem a činohrou

autor: archiv divadla

Do souboru Městkých divadel pražských v této sezóně vstoupila nová posila, herec Tomáš Novotný. Pražští diváci jej pomohou znát i z různých zdejších scén, z muzikálu Miss Saigon, či z některých her Semaforu. V ABC se nyní připravuje na roli divokého Lučkova v Rváčovi, ale zároveň jezdí do Ostravy, kde bude mít v říjnu premiéru muzikálu Josef a jeho kouzelný plášť. Kromě toho herec hraje ještě s kamarády v amatérském souboru a řídí sdružení na záchranu novorenesančního zámečku nedaleko Pardubic.

Vy jste si odbyl křest v MDP už v minulé sezóně, v Želarech.
Jsem tomu moc rád, protože jsem se tak nenápadně stačil seznámit s některými členy souboru, a ten vstup do běhu divadla tedy pro mě nebyl takový náraz. Takže ten rozjezd je plynulejší, nejdu úplně do nového. Jsou tady úžasní kolegové, kteří jsou na mě hodní. Snad jim to vydrží…

Narodil jste se ve Šternberku u Olomouce. Ten název mi připadá takový romantický…
Ano, zrovna nedávno jsem se nad tím zamýšlel. Mým velkým koníčkem je historie a různé šlechtické rody, takže to narození opravdu nemohlo být jinde.

Mě ale teď zajímá historie vaše. Jak se kluk ze Šternberka dostane k divadlu?
Ten to měl úplně jednoduché, protože oba rodiče jsou herci, takže ta cesta byla víceméně jasná. I když rodiče zprvu byli proti. Na konzervatoř mě nepustili, musel jsem vystudovat nějakou „normální školu“, kterou byla Obchodní akademie v Pardubicích. Rodiče doufali, že mě má touha za ty čtyři roky přejde, ale nepřešla. Naopak, po celou dobu jsem se připravoval na přijímačky na JAMU. Musím ale říci, že v posledních letech se jejich nevůle obrací v dobré, a naopak mi fandí.

Myslím, že není špatné, když člověk na cestě za svým cílem musí překonat nějaké překážky.
Určitě, vlastně jsem tomu dnes rád. Chtěl jsem na muzikál, ale zrovna ten rok na JAMU ročník neotvírali, tak jsem se hlásil na činohru a nevzali mě. Odešel jsem tedy do Prahy, kde jsem si zahrál v muzikálu Miss Saigon. Další rok otevírala ateliér Jana Janěková a ta mě vzala. Jsemopravdurád, že jsem mohl studovat právě u ní. Absolvoval jsem v mém snad nejoblíbenějším muzikálu - Bídníci rolí Mária.Občas si říkám, že to mohlo přijít trochu později, že jsem si to nezasloužil. Na druhé straně ta role byla splnění velkého snu,za což budu panu řediteli Stanislavu Mošovi vždycky velmi vděčný.

Vy jste pak měl možnost se s tvůrci tohoto muzikálu setkat i osobně.
To byla další zlomová věc v mém životě. Autoři Bídníků totiž připravili pro Ostravu nový původní muzikál Marguerite. Prošel jsem konkursem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, a zahrál jsem si Armanda, což byla těžká, ale krásná a pro mě velmi významná role.

Zahrál jste si už prakticky po celé republice – v Brně, Ostravě, Pardubicích, i v Praze. Hrajete i v Semaforu.
Tam vlastně hostuju od čtvrťáku na JAMU. Shodou okolností jsem tam začínal v legendárním představení Kytice a to divadlo jsem si naprosto zamiloval. Mému srdci je hodně blízké, protože díky rodičům jsem na jejich písničkách vyrůstal. Měl jsem možnost zažít tam tu úžasnou atmosféru, která tam – navzdory tvrzení některých lidí- podle mého stále je. Bylo to pro mě splnění dalšího snu a úžasná zkušenost.

Zatím máte zkušenost převážně v muzikálech, teď vás čeká především činohra.
Vystudoval jsem muzikálové herectví, protože jsem chtěl umět něco navíc, chtěl jsem umět zpívat, hýbat se, tančit. Ale vždycky jsem chtěl dělat i činohru. Své angažmá v Městských divadlech beru jako úplně novou výzvu, jsem moc zvědav, co mi tahle nová zkušenost přinese.

Role, která vás čeká v nejbližší době, Lučkov ve Rváči jistě takovou výzvou je. Je vlastně soubojem dvou mužských typů, dvou přístupů k životu. Jak tohohle záporného hrdinu vidíte?
Především jako obrovský protiúkol. Nevím, co by řekli ostatní, ale já sám se považuju za poměrně hodného člověka. (smích) Lučkov je můj pravý opak, musím hodně přemýšlet nad tím, jak se do něj vžít. Protiúkol je pro herce zajímavý, a pro mě je to po těch romantických muzikálových hrdinech první záporná role. Doufám, že se nám s panem režisérem podaří přijít na to, jak ho působivě zahrát. Je to pro mě nicméně velmi inspirativní a moc si to užívám.

Dokážete si jeho jednání ospravedlnit?
V podstatě se ho snažím ospravedlňovat v každé jeho větě. Vzhledem k prostředí, kde žije, k jeho životní zkušenosti, je – z jeho pohledu - veškeré jednání logické.

Jste v životě romantik nebo realista?
Jsem zásadně nenapravitelný romantik. Považuju to za své plus, i když se mi to mnohokrát v životě vymstilo (smích). Říkali jsme si v žertu s Martinem Písaříkem, že by bylo zajímavé si role prohodit. Nutno ale říct, že obě jsou nádherné, a mají rozhodně co nabídnout.

Ještě by mě zajímala jedna věc z vaší „temné minulosti.“ A to je Divadlo Tří, které jste před lety založil. Hrajete s ním ještě?
To není temná minulost, ale velice světlá přítomnost, a doufám, že i budoucnost. Je to divadlo čistě autorské, sami si píšeme scénáře, sami režírujeme a hrajeme. Pro kolegy (jeden je ekonom a druhý personalista) je to velký koníček, pro mě ohromné odreagování. Snažíme se hlavně o černý a absurdní humor, který baví nás, a doufám, že i diváky. Scházíme se a hrajeme čím dál tím víc, a pokud vše dobře dopadne, mohli bychom se snad časem objevit i na komorní scéně MDP.

Naznačil jste ještě jednoho koníčka kromě divadla- historii.
Zajímá mě hlavně historie spojená s Pardubicemi, městem, kde jsem vyrůstal. V současné době se s kolegy a kamarády snažíme o záchranu historicky významného novorenesančního zámečku (Zámeček Pardubice). Je to těžká práce, ale doufám, že se zadaří. S tím je spojena znalost a orientace v rodu Habsburků. Jak jsme mluvili o tom, že jsem romantický člověk, pro mě by bylo ideální žít tak před sto lety. Mám pocit, že té dnešní době jsem ještě dostatečně neporozuměl.

15.10.2012 22:10:56 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!