Scéna.cz 

Sławomir Mrożek: KOUZELNÁ NOC / LETNÍ DEN

Národní divadlo v Brně uvedlo v premiéře 2. října 2011 v Divadle Reduta inscenaci Sławomir Mrożek: KOUZELNÁ NOC / LETNÍ DEN. Překlad Helena Stachová (Kouzelná noc) a Roman Mecnarowski (Letní den), režie Zdeněk Kaloč, výprava Marta Roszkopfová a hudba David Rotter. Hrají: Igor Bareš; Zdeněk Černín a Henrieta Hornáčková. Inscenace vznikla v koprodukci Divadla Reduta s T. A. Agency. Nejbližší reprízy: 3., 13. a 14. 10., 2. a 30. 11., 17. a 18. 12. 2011.

Sławomir Mrożek je významný polský spisovatel, dramatik, publicista a kreslíř. Narodil se 29. června 1930 v Borzęcině u Krakova, po ukončení gymnázia v Krakově začal studovat výtvarné umění, architekturu a orientalistiku. Počátkem padesátých let opustil „nudnou akademickou výuku" a stal se novinářem a karikaturistou. Krátce koketoval s komunistickým režimem, kdy jako dvacetiletý mladík, který přežil válku, napsal oslavné texty na Stalina a kolektivizaci vesnice. Později se zaměřil na krátké satirické povídky. První výbor Mrożkových satirických próz „Praktické kyrysy" vyšel v roce 1953. První divadelní hru „Policajti" napsal v roce 1958.
V roce 1959 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval pro časopis Nowa Kultura. Nové zaměstnání mu umožnilo cestovat (mj. do Sovětského svazu, Jugoslávie či do Francie a Velké Británie) a konfrontace s cizinou i osobní zkušenosti ze života v totalitní diktatuře vedly k jeho rychlému vystřízlivění z původního komunistického přesvědčení, o čemž svědčí i jeho první literární díla publikovaná na konci 50. let. Na uměleckou scénu vstoupil podobně jako další velcí polští tvůrci jeho generace (mj. Andrzej Wajda, Stanislaw Lem) v období dočasného politického a kulturního uvolnění („tání") ve druhé polovině 50. let. Tehdy, v roce 1957, vyšla jeho povídková sbírka „Slon", považovaná za první vyzrálé dílo rodícího se velikána světové absurdní literatury. Následovaly další sbírky groteskních povídek „Svatba v Atomicích" (1959) a „Déšť" (1962) a především Mrożkovy první divadelní jednoaktovky „Policajti" (1958), „Mučednictví Petra Oheye" (1959) nebo „Na širém moři" a „Striptýz" (obě 1961), které po okamžitém uvedení na prknech polských ale i zahraničních divadel („Policajti" byli uvedeni v New Yorku již v roce 1961) vyvolaly obrovský ohlas a zájem o další tvorbu polského dramatického talentu.
Již v exilu vydal Mrożek svou první celovečerní tříaktovou hru „Tango“ (1964), která se na motivu generačního střetu vyrovnává s dědictvím stalinismu v Polsku. V dalších letech píše hry „Emigranti“ (1974) a „Velvyslanec“ (1982), tematicky rovněž těžící z politického a společenského dění za železnou oponou. Po pádu komunismu začíná nová fáze Mrożkovy dramatické tvorby, do níž vstupují nová témata, inspirovaná složitým vývojem transformujícího se východu Evropy. „Láska na Krymu“ (1993) reflektuje zánik Ruského impéria, „Krásná vyhlídka“ (2000) vypráví příběh turistů, kterým náhle vypuknuvší válka na Balkáně zkazila dovolenou.
Již v roce 1963 Mrożek s manželkou Marií Obrembovou-Mrożkovou emigrovali z Polska do Itálie, několik let cestovali po USA a Jižní Americe, až se nakonec usadili ve Francii, jejíž občanství získal v roce 1978 (v roce 2003 byl vyznamenán řádem Čestné legie). Ráno 21. srpna 1968 se Mrożek dozvěděl ze zpravodajství francouzského rozhlasu o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do té doby striktně apolitický Mrożek mění svůj postoj a sepisuje známé politické prohlášení odsuzující agresi, které hned další den otiskly mnohé významné světové deníky a některé exilové časopisy. Hned poté je jeho dílo v zemích socialistického bloku zakázáno. Dnes žije v Krakově a jeho články a karikatury se objevují v novinách Gazeta Wyborcza.Díla Sławomira Mrożka se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absurdního a odporujícího zdravému rozumu: „Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek“ (Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił). Mrożkovy absurdně laděné prózy a dramata v tragikomické rovině zpracovávají téma manipulace jedince nějakou „vyšší“ mocí či ideou.