Scéna.cz 

Hyde Park ve Švandově divadle - ohlédnutí

S koncem sezóny se uzavřel ve Švandově divadle cyklus Hyde Park s podtitulem „na vlastní nebezpečí.“ V průběhu sezóny byly uvedeny ve Studiu každý měsíc vždy ve třech představeních (premiéra, repríza, derniéra) tematicky kontroverzní tituly, nějakým způsobem se dotýkající převážně záporných jevů v současné společnosti. Režijně se na nich podíleli jak kmenoví režiséři divadla Dodo Gombár a Daniel Hrbek, tak i další dva režiséři, kteří uvedli své inscenaci rovněž na velké scéně Švandova divadla – Petr Štindl a Braňo Mazúch, a několik dalších.

Při návštěvě těchto představení jsme si byla vědoma varování, že účast je „na vlastní nebezpečí“, a tak jsem byla schopna vstřebat jen některé z nich. Převážně mě oslovily ty, které měly obecnější přesah, byť v jakémkoli žánru (budiž řečeno, že většinu z nich bylo dost obtížné žárově určit). Kombinací neokázalého patosu, ba humoru s krutou tematikou válečných a poválečných osudů dvou českých osobností oslovil projekt ŠOA v režii Dana Hrbka, vyprávění o neporazitelnosti lidského ducha a zároveň neuvěřitelných náhodách, které formují lidské osudy, založené na skutečných osudech, v němž excelovali Miroslav Hruška (Miloš Dobrý) a Zuzana Onufráková (Hana Marie Pravda). Svou formou i duchem zaujala také filozofická hravá revue KDE KONČÍ PUSTINA režiséra Braňo Mazúcha, inspirovaná texty T. Roszaka, T. S. Eliota, W. Blakea, V. Bělohradského. Obrovský drive měl opus Eduarda Kudláče NAKRM HADA NA SVÉ HRUDI, čerpající inspiraci z internetových diskusí a mapující dnešní naštvaný pohled mnoha lidí na realitu, která je obklopuje. Navzdory tomu, že jazyk plný rasistických, šovinistických a obecně homofobních názorů, prezentovaných prostřednictvím proudu sprostých slov, mi rozhodně není blízký, výkony Filipa Čapky a Kláry Cibulkové byly herecky úctyhodné. Osobně jsem ocenila „dramatizaci“ internetové diskuse nad existencí Divadelních novin (Máme smysl), v níž herci mnohdy v doslova „mistrné zkratce“ dokázali zachytit charakteristické rysy jednotlivých diskutérů. Byla to ovšem spíše libůstka pro zasvěcené. Naopak, s rozpaky jsem přijala tituly ZPOVĚĎ MASOCHISTY, podivnou agitku Romana Sikory, v níž ovšem herecky zazářil Tomáš Kobr, či projekt Jiřího Honzírka JEBU.H?, který se zaměřil na skandály pedofilních kněží. Zvláštní kapitolou byly tři kousky Dodo Gombára - předvánoční ženské posezení VE VÁNOČNÍM STROMKU SEKEREČKA, velikonoční díl ANDĚL/PAŠIJE, propojující biblické téma s krutou realitou (s pozoruhodnou bratrskou dvojicí Davida Punčocháře a Filipa Čapky) a závěrečný temný horor UPÁLENÍ SATANICA 666. Specielně poslední díl upozornil na celosezónní plakátovou koncepci (na každém plakátu této sezóny byl v různých fázích zobrazen muž, který se přibližuje na „druhý břeh“), která však bezpochyby většině diváků, a to i pravidelných návštěvníků ŠD, unikla. Nicméně, projekt Hyde Park ukázal poctivou snahu o hledání nových forem ke ztvárnění současných témat, a určitě je škoda, že v příští sezóně nebude pokračovat.