Scéna.cz 

Opice a ženich

Divadlo v Dlouhé uvedlo 4.prosince1999 tragickou frašku od J.N.Nestroye Opice a ženich. Nestroy napsal hru pro tzv. hadího muže Klischnigga, který byl proslulý svými nevšedními fyzickými schopnostmi. Fraška sklidila velký úspěch ve vídeňském Carltheatru v roce 1836 a další rok ji mohli vidět diváci ve Stavovském divadle. Po 132 letech je tu znovu, ve zmodernizovaném nastudování. Nenáročný divák se pobaví, ale vyznavač tradičního Čechova bude jistě pobouřen (a bude odcházet z divadla zhnusen -- zanechme ho svému osudu).

Kdesi v rakouských Alpách žije zámecký pán Flachkopf (J.Wonanka) se svou dcerou Bertou (M. Zimová). Žil by si celkem spokojeně, kdyby se Berta nezamilovala do Viléma (T.Turek), který si získal u dvora pověst kouzelníka a co se týče sňatku je to osoba zcela nevhodná. Flachkopf totiž slíbil Bertu svému nejlepšímu příteli Mondkalbovi (M.Táborský), a ten právě přijíždí. Mondkalb je hloupý dobrák, ale o to má chytřejšího a vynalézavějšího sluhu (J.Vondráček). Berta nechce o ženichovi ani slyšet, takže tatínek poradí Mondkalbovi, aby si ji naklonil -- darováním opice, po které Berta velice touží. Kde vzít ovšem opici? Tak se Mondkalb musí převléknout za opici, což mu nedělá problém, protože vlastní opičí kostým a opičí gesta mu jsou vlastní. Naneštěstí se převlečený Mondkalb střetne s Vilémem, ten využije jeho důvěřivosti a "začaruje" ho. Mondkalb musí hrát opici a nesmí s nikým mluvit, čímž se šance na jeho sňatek prudce snižují. Po mnoha peripetiích a vedlejších taškařicích (sluha se snaží získat srdce Jenovefy, zahradníkovy dcery; majitel zvěřince místo uprchlé opice honí Mondkalba...) se vše samozřejmě vysvětlí a Mondkalb je vysvobozen.
Pokud se vám zdá děj fraškovitý, máte pravdu. Pokud si myslíte, že to bude švanda, máte zase pravdu. Tedy pokud zapomenete na vznešená gesta, kultivovanou dikci, intelektuální dialogy a existenciální otázky, smíříte se s tím, že herci přehrávají, potom se budete skvěle bavit. Kromě fraškovité komičnosti je zde i černý humor (který slabší povahy těžko vydýchají) a několik parodických popěvků jako ohlas na operety a muzikály (texty Jindřicha Pokorného). Nelekejte se na konci první části, kdy se herec představující skutečnou opici vrhá do publika. Většina herců podává standardní výkony. Vedle Miroslava Táborského, který se úspěšně vyrovnal s pohybovými požadavky své role, září především Jan Vondráček jako sluha Hecht. Vondráček bravurně zvládl rétorickou, hudební i pohybovou rovinu své postavy a vynutil si několikerý zasloužený potlesk. Někteří herci (Pavel Tesař, Martin Matejka, Miroslav Hanuš) hrají několik postav a pomáhá jim odlišná vizuální charakteristika. Pestrý repertoár Divadla v Dlouhé (v září premiéra těžce postmoderního Mámení mysli) se tak rozšířil o další dimenzi.
Ještě poznámku. I když je pro frašku typická zábavnost, jako satira vyjadřovala skepsi a kritiku své doby. Nestroy se stal předchůdcem moderního dramatu, inspirací pro Bertolta Brechta, Friedricha Durrenmatta nebo Maxe Frische. U nás ho oceňoval už J.K.Tyl, později inscenovali Ivan Glanz, Karel Kříž, Miroslav Krobot, Jiří Menzel a Otomar Krejča.

Johann Nepomuk Nestroy Opice a ženich Překlad Josef Balbín; úprava Hana Burešová a Štěpán Otčenášek; režie Hana Burešová; dramaturgie Štěpán Otčenášek; výprava Karel Glogr; hudba Jan Vondráček; pohybová spolupráce Martin Pacek a Jiří Reidinger
Hrají: Miroslav Táborský, Jan Vondráček, Jiří Wohanka, Magdalena Zimová, Tomáš Turek, Miroslav Hanuš, Klára Sedláčková, Ivana Lokajová, Martin Matejka, Pavel Tesař, Jan Pikl, Lukáš Kletečka, Jan Leimann, Jiří Bilbo Reidinger / Martin Páca Pacek.