Scéna.cz 

Dej, bože, ať jsem nehledaný, prostý ...

V pondělí 1. dubna 2002 náhle zemřel herec Ladislav Klepal. Narodil se v roce 1937 v Praze, absolvoval gymnázium v Hellichově ulici, ale po celý život zůstal věrný divadelnímu prostředí. Začínal v Divadle na Fidlovačce, od 60.let pracoval jako jevištní technik (s Václavem Havlem, Andrejem Krobem a dalšími) v Divadle Na zábradlí a později i jako příležitostný, typově obsazovaný herec, který však nikdy své postavy nezjednodušoval do karikatury (např. role Žalářníka v legendárním nastudování Krále Ubu Janem Grossmanem v roce 1964). Byl stálým členem Divadla Na tahu, které vzniklo z podnětu Andreje Kroba. Divadlo Na tahu jako jediné uvádělo hry Václava Havla za normalizace i přes policejní represe vůči souboru a po listopadu 1989 bylo zastřešeno právě Divadlem Na zábradlí.

Budova Divadla Na zábradlí se tak vedle vlastní rodiny stala Ladislavu Klepalovi až do smrti dalším středobodem života - vyjma období po roce 1969, kdy se živil jako výpravčí na dráze; vrací se v roce 1994 a 1997 se stává rovnocenným členem uměleckého hereckého souboru. Jeho věrohodný a minimalistický výraz obohatil většinu inscenací např. režisérů Petra Lébla (A.P.Čechov: Racek, 1994 a Ivanov, 1997; J.A.Pitínský: Matka, 1997), A. Kroba (V. Havel: Ztížená možnost soustředění, 1997), Jana Antonína Pitínského (T.Bernhard: Divadelník, 1999; F.Schiller: Úklady a láska), Jiřího Pokorného (D.Charms: Jelizaveta Bam, 1998; G.Tabori: Balada o vídeňském řízku, 2001). Znám je i z televizních pořadů Jiřího Ornesta a Jana Krause Dvaadvacítka, hostoval v inscenaci Vladimíra Morávka Richard III. v divadle Globe, vytvořil jednu z nezapomenutelných rolí ve filmu Ene bene režisérky A. Nellis.
Pro dům na Anenském plácku je nenahraditelný. Protože v onom sebestředném, emočně vypjatém uměleckém prostředí zůstával člověkem pokorným, jemným, hluboce odpovědným za své činy. K divadlu pociťoval vděčnost, neboť mu - dle jeho laskavě ironických slov - zpříjemňovalo cestu ke smrti. Ladislav Klepal nechtěl působit žádným nuceným, povrchně líbivým dojmem. Nezanedbával své bytí pravé. Jeho prostá lidskost byla neokázalá. A právě v ní se odrážela jeho vnitřní velikost - nikdy a za žádných okolností nestavěná na odiv. Ladislav Klepal zemřel téměř symbolicky uprostřed intenzivní přípravy na novou roli v inscenaci Happy End.