Scéna.cz 

Odhalení bust v Národním divadle

Dnes ve středu 2. prosince 2009 se uskuteční ve foyeru na 1. galerii historické budovy Národního divadla slavnostní odhalení nových bust. Mezi dalšími umělci budou odhalené busty profesora Radovana Lukavského a Borise Rösnera. Autor busty Radovana Lukavského je Jiří Vodrážka, bustu Borise Rösnera vytvořila Věra Růžičková.

Radovan Lukavský (1919–2007), herec, pedagog
Herec Radovan Lukavský se narodil 1. 11. 1919 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Českém Brodě (1938) studoval češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval u železnice jako telegrafista. Na podzim roku 1941 vstoupil na dramatické oddělení pražské konzervatoře, ale už ve druhém ročníku byl nasazen do Německa na práci ve válečném průmyslu – tam se také vyučil strojním zámečníkem. V létě 1944 byl vyreklamován a 1. 7. nastoupil angažmá do Divadla Vlasty Buriana. Roku 1945 se vrátil na filozofickou fakultu (obory dějiny umění a estetika) i na konzervatoř, o rok později byl angažován Jiřím Frejkou do Divadla na Vinohradech, odkud přešel v roce 1950 do Městských divadel pražských. Od 1. 11. 1957 byl až do své smrti členem činohry ND. Lukavského herectví bylo založeno na neokázalosti,ale také na maximální úspornosti a sdělnosti projevu. Začínal v komických rolích, stále častěji se však dostával k rolím mladých současných hrdinů (Bill Starbuck v Nashově Obchodníkovi s deštěm). Jeho mužné herectví vycházelo z hluboké znalosti metody Stanislavského, ke které se hlásil i jako teoretik a pedagog. Záhy po vstupu na jeviště ND zazářil jako Hamlet v Shakespearově tragédii. Také jeho další role zejména v šedesátých letech 20. století patří do zlatého fondu českého divadelního herectví (Poštmistr v Hrubínově Srpnové neděli, Pantaleon Vocilka v Tylově Strakonickém dudákovi, Jan Proctor v Millerově Zkoušce ohněm). Ale i Lukavského role v dalších letech, poznamenaných ideologickým přístupem k repertoáru, znamenaly pro diváky vždy jistotu kvalitní herecké tvorby. Radovan Lukavský se rovněž věnoval uměleckému přednesu (Viola, Lyra Pragensis), filmové, televizní a rozhlasové tvorbě. Významná byla jeho činnost pedagogická – desítky let učil na DAMU, FAMU i Konzervatoři. Zemřel 10. 3. 2008 v Praze.

Boris Rösner (1951–2006), herec, pedagog,
Herec Boris Rösner se narodil 25. 1. 1951 v Opavě v umělecké rodině. Základní a střední školu vystudoval v Chebu, studium herectví na DAMU ukončil v roce 1973. Získal angažmá do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, po pěti letech odešel do Městských divadel pražských a od roku 1987 byl až do své smrti členem činohry ND. Rösnerovo mužné a noblesní herectví, obohacené příjemnou tváří, vysokou postavou a podmanivým hlasem, ho předurčovalo pro postavy osamělých hrdinů (Arbenin v Lermontovově Maškarádě, Salieri v Shafferově Amadeovi, Biron v Shakespearově hře Marná lásky snaha). Do ND vstoupila s Borisem Rösnerem zcela mimořádná herecká osobnost vše podřizující divadelní tvorbě. Rozpětí jeho rolí bylo udivující – od komedií (Herkules v Dürrenmattově hře Herkules a Augiášův chlív, Egeon a Malvolio v Shakespearově Komedii omylů) po tragédie (Saint-Just v Büchnerově Dantonově smrti, Edmund v Shakespearově Králi Learovi, Albrecht Valdštejn v Durychově Bloudění, Othello v Shakespearově Othellovi), od klasiky (Jean ve Strindberově Slečně Julii, Ivan v Klicperově Zlém jelenovi, Mefisto v Goethově Faustovi) po současné hry (Ferda Plzák v Havlově Zahradní slavnosti, Albury v Koltesově Boji černocha se psy). Ve své generaci byl ojedinělý především tím, že na scénu dokázal vrátit monumentalitu, dramatický patos a étos. Za svého Harpagona v Molierově Lakomci získal v roce 2004 tři divadelní ceny. Jeho podmanivý hlas se uplatnil při uměleckém přednesu, v rozhlasové tvorbě a v dabingu. Stejně vášnivě jako hrál divadlo, vyučoval od roku 1989 studenty herectví na DAMU. Boris Rösner zemřel předčasně 31. 5. 2006 v Kladně.