Scéna.cz 

Utajený návrat Lichtenštejnů – knížecí sbírky ve Valdštejnské jízdárně

Vztahy Lichtenštejnů k naší zemi mají dlouhou a v některých dobách složitou historii. Datují se od poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. udělil Jindřichovi z Lichtenštejna za věrné služby svobodné panství kolem Mikulova. Tato oblast se pro původně rakouský šlechtický rod stala základnou dalšího vzestupu, o nějž se v 17. století zasloužil především Karel z Lichtenštejna (1569 – 1627). Za pomoc císaři Matyášovi získal opavské panství a titul knížete a za podporu císaře v době stavovského povstání titul místodržícího a rozsáhlý zkonfiskovaný majetek nekatolických stavů poražených v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Postupným vývojem ale především záměrným budování bylo lichtenštejnské dominium ve valticko- lednické oblasti v 19. století přetvořeno do unikátního krajinného areálu, který nemá ve střední Evropě obdoby a od roku 1996 je zapsán na seznamu UNESCO.

Vedle moravských držav vlastnili Lichtenštejnové také města Vaduz a Schnellenberg, která byla v roce 1719 císařem jmenována říšským knížectvím pod názvem Lichtenštejn. Knížectví se prohlásilo roku 1866 za nezávislý stát a v roce 1921 za konstituční monarchii, v níž vládl kníže František Josef II. (1906 – 1989) otec současné hlavy státu knížete Hanse Adama II.
Moravští Lichtenštejnové přišli o část svého majetku už během pozemkové reforomy po roce 1918, nejvíce jim ovšem bylo zabaveno na základě Benešových dekretů v roce 1945, protože byli počítaní k německé národnosti. V důsledku toho už nebyly obnoveny diplomatické styky Československa s Lichtenštejnskem přerušené na počátku druhé světové války. Tento stav se nezměnil ani po roce 1989, kdy kníže Hans Adam II. vznesl nárok na restituce odůvodněný tím, že Lichtenštejnové měli státní příslušnost lichtenštejnskou a nikoliv německou, a tudíž se na ně Benešovy dekrety neměly vztahovat.
Průlom do takřka neřešitelné situace vnesla až jednání v minulém roce, jejichž výsledkem bylo uznání České republiky ze strany Lichtenštejnska a obnovení bilaterálních vztahů. Z této nové situace vzešlo také rozhodnutí uspořádat výstavu ve Valdštejnské jízdárně.
Výstavu organizuje Liechtenstein Museum ve Vídni ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Vídeňské muzeum uspořádalo podobnou výstavu již předtím ve Vídni a v Puškinově muzeu v Moskvě, pražská výstava byla více zaměřena na moravské období Lichtenštejnů a obohacena o 12 zápůjček ze zámků Lednice a Valtice a materiály z moravských archívů.
260 exponátů - obrazy, grafika, plastiky, nábytek a malovaný vídeňský porcelán z 19. století dokládá vysokou kulturu životního stylu moravských Lichtenštejnů a jejich podíl na kulturním dění v roli mecenášů, objednavatelů a sběratelů uměleckých děl.
Na výstavě jsou nejvíce zastoupené malířské práce – portréty, krajiny a žánrové výjevy vídeňských mistrů jako jsou Heinrich Füger, Friedrich Amerling, Peter Fendi, Ferdinand Georg Waldmüller, veduty Ferdinanda Runka, architektonické kresby apod.
Vernisáže expozice 6. května se za mediálního ticha zúčastnil lichtenštejnský kníže Hans Adam II., z jehož sbírek vystavené předměty pocházejí a který společně českým premiérem Janem Fischerem převzal patronát.
Výstava „Klasicismus a biedermeier z knížecích lichtenštejnských sbírek“ ve Valdštejnské jízdárně potrvá do 17. října 2010.