Scéna.cz 

Nespokojený tkadlec – Josef Čapek

Přestože se letošek nevyznačuje nějakým okrouhlým výročím Josefa Čapka, po rozsáhlé slovenské výstavě v Galerii města Bratislavy letos na jaře je tu již druhá velká přehlídky věnovaná této osobnosti. Dnešním dnem začíná vůbec největší retrospektivní výstava díla Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu.

Umělecká dvojice bratří Čapků by se svou popularitou v našich zemích dala jistě zařadit někam do blízkosti Karla IV. Přesto zůstává mnoho zajímavých okolností z jejich života známých jen zasvěcencům a odborníkům. Např. město Hronov se pyšní narozením starší sestry Heleny (28. 1. 1886) a Josefa (23. 3. 1887) ale skutečnost, že tehdy rodina Čapkových bydlela v Malých Svatoňovicích, kde otec Antonín Čapek působil jako lékař a matka Božena přijela do Hronova ke svým rodičům jen aby zde porodila, se příliš nezdůrazňuje. (Karel se narodil 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích).

Později se odstěhovali Čapkovi do vlastního domu v Úpici, která se všem třem sourozencům stala celoživotním zdrojem inspirace. Další ne příliš zmiňovanou avšak u umělců nijak nepřekvapující okolností byl Josefův špatný prospěch ve škole. I když byl zapříčiněn také různými nemocemi a nepřítomností ve škole, rozhodli nakonec rodiče, že Josef není studijní typ a nejdříve ho poslali na německou měšťanku do Žacléře, aby s naučil německy a pak na německou tkalcovskou školu do Vrchlabí, kde se mezi lety 1901 -1903 vyučil tkalcem. V 17 letech nastoupil jako dělník do tkalcovny F. M. Oberländera v Úpici, kde procházel všemi provozy – tkal, opravoval a čistil stroje, vedl účetnictví a obchodní korespondenci a připravoval se na to, aby později mohl pracovat ve vedení podniku. V této době ovšem už s jistotou věděl, že chce být malířem. Pobyt v továrně pro něj byl cennou zkušeností, ale zároveň i velkým traumatem, protože představa, že by takto měl prožít celý život, pro něj znamenala životní prohru. Rodiče nebyli samozřejmě jeho uměleckým ambicím zpočátku nakloněni, avšak s pomocí sestry Heleny a jejího manžela Františka Koželuha se je podařilo přesvědčit, aby nakonec ustoupili. Josef odchází v roce 1904 do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu studovat malířství a nachází obydlí v Říční ulici 11, kam se za ním v roce 1907 stěhuje i celá rodina. Tímto krokem vstupuje Josef nejen do nové životní etapy, ale nová etapa se začíná i pro naši kulturu, kterou sourozenci Čapkovi především v meziválečném období tolik ovlivnili.

Josef Čapek se angažoval četných oborech. Byl nejprve tkalcem, pak spisovatelem – společně se svým bratrem Karlem i v samostatné tvorbě, novinářem – redaktorem Uměleckého měsíčníku, Volných směrů, novinářem v Národních listech a Lidových novinách, filozofem, malířem – měl v oblibě kubismus a podporoval moderní umělecké styly, ilustrátorem – především dětských knížek - světoznámého Povídání o pejskovi a kočičce, fotografem, scénografem – navrhoval jevištní výpravu pro Národní divadlo, Státní divadlo v Brně, Divadlo na Vinohradech, teoretikem výtvarného umění a kritikem a své původní povolání uplatnil i v návrzích designu tkanin, jejichž ukázky jsou vystaveny v textilním muzeu v České Skalici. Čapkova nejintenzivnější angažovanost – za demokracii a proti fašismu – vedla k jeho tragickému konci. Byl zatčen už 1. září 1939, válku strávil v několika koncentračních táborech a v dubnu v roce 1945 zemřel v koncentrační táboře v Bergen- Belsenu v Dolním Sasku.

Výstava na Pražském hradě, jejíž kurátorkou je známá čapkovská odbornice Pavla Pečinková, zahrnuje na tisíc exponátů a představuje všechny oblasti Čapkovi výtvarné tvorby i vazby na jeho literární i myšlenkový odkaz. Mezi olejovými malbami, kresbami, grafikami, ilustracemi, návrhy knižních obálek, scénografickými návrhy i texty jsou nejen díla známá z muzejních nebo galerijních expozicí ale i ta, která se nachází v soukromých sbírkách a byla naposledy vystavena na posmrtné Čapkově výstavě v roce 1946 v Umělecké besedě. Vystaveny jsou i práce, které nebyly evidovány anebo se považovaly za nezvěstné.

Výstavu Josefa Čapka pořádá v Jízdárně do 17. ledna 2010 Správa Pražského hradu ve spolupráci s Východočeskou galerií v Pardubicích, kam se začátkem března celá expozice přestěhuje.