Scéna.cz 

Josef Kovalčuk nejen divadelní dramatik – 60. narozeniny

Tam, kde se kolem divadla pohyboval Josef Kovalčuk, bylo vždy rušno – ať už to bylo ve spojení s jeho působení na malých scénách, v pražském Národním divadle či na brněnské JAMU. Josef Kovalčuk si vyzkoušel v praktickém divadle nejrůznější funkce – od dramaturga, přes autora až po uměleckého šéfa, ale je současně i uznávaným divadelním teoretikem a pedagogem. A v době „nadšení“ si vyzkoušel dokonce politickou kariéru, od února do června 1990 byl poslancem ČNR, člen předsednictva a místopředseda výboru pro kulturu.

Josef Kovalčuk se narodil 5.července 1948. Vystudoval obor bohemistika-historie na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci (1972) a poté dramaturgii na DAMU (1979). Do historie malých scén se zapsal především jako spoluzakladatel prostějovského HaDivadla (1974), formoval jeho profil autorského divadla i jako součást hnutí otevřeného divadla a alternativní kultury. Mimochodem – je autorem rozsáhlé publikace Bylo jich pět a půl — 30 let HaDivadla I. (1974—1989), která vyšla v nakladatelství Větrné mlýny a autor za ni obdržel cenu na festivalu Next Wave.

Na počátky HaDivadla zavzpomínal J. Kovalčuk v rozhovoru pro Lidové noviny takto:
„Je pravda, že to bylo na dlouho poslední profesionální divadlo, které se podařilo založit. V době nejtužší normalizace se zformovalo v jakýsi ostrůvek svobody, což bylo patrně možné jedině proto, že to bylo mimo centrum, ve městě s příznivou tradicí Wolkerových Prostějovů a působišti amatérů, kteří pěstovali malé jevištní formy. Ale nebylo jednoduché před prostějovskými orgány - na jedné straně sice méně informovanými, na druhé ale o to úzkostlivějšími obstát. Bylo to stálé hledání cesty a nepřetržitý zápas. Ano, u začátku byl Svatopluk Vála, první režisér divadla, já byl dramaturgem, později přišel Arnošt Goldflam - a někdy od roku sedmasedmdesátého se už HaDivadlo jevilo jako osobitá scéna, která přitahovala lidi nejprve z Moravy, později z celé republiky. Jindřich Štreit například přivezl vždycky autobus lidí ze Sovince a z okolí. Lidé cítili, že toto divadlo nevyslovuje oficiální názory, ale životní pocit tehdejších mladých lidí. Nebylo to příliš v souladu s oficiální kulturou, a tak divadlo vyhledávali jako příležitost identifikovat se s tímto alternativním proudem myšlení.“

Z jeho tehdejších autorských děl můžeme jmenovat alespoň Komedii o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L.P. 1715 aneb Ondráš (1978) nebo Brixenská elegie (1988) či původní scénáře Panoptikum (1980), Hra bez pravidel (1981), Bylo jich pět a půl (1982), Záhadné povahy (1987), na nichž se podílel společně s A. Goldflamem. A v souvislosti s HaDivadlem nemůže nevzpomenout společných projektů studiových divadel v 80. letech Cesty či scénický časopis Rozrazil. Josef Kovalčuk spolupracoval i s dalšími divadly, např. v Hradci Králové, ostravským Divadlem Petra Bezruče nebo brněnskou Mahenovou činohrou, s rozhlasem a televizí. Teoreticky reflektoval práci netradičních divadel zejména ve studiích Autorské divadlo 70. let (1982), Od tématu ke scénáři (1986), Znaky autorského divadla.

V letech 1997-2002 působil jako umělecký šéf činohry Národního divadla v Praze. I když toto jeho působení bylo hodnoceno hodně kriticky, z dnešního pohledu v této době vzniklo několik výrazných uměleckých počinů. V letech 1990-96 byl děkanem Divadelní fakulty JAMU, kdy se podílel na zformování nového oboru souvisejícího s alternativním divadlem, od října 2002 se stal děkanem znovu. Také do vedení HaDivadla (už v brněnské éře) se ještě v roce 2005 na krátkou dobu vrátil, ale pro neshody po devíti měsících působení odstoupil. Josef Kovalčuk se právě dožívá šedesátky, a jako divadelník rozhodně nekončí. Jeho osobnost patří neodmyslitelně nejen k brněnské divadelní scéně, ale také do historie českého alternativního divadla.