Scéna.cz 

Irský dramatik George Bernard Shaw zemřel před 55 lety

„Přišel jsem na návštěvu. V sešeřelé hale visel můj portrét. Potěšilo mě to sice, ale říkal jsem si, že na něm nevypadám zrovna lichotivě. Šel jsem blíž, a zjistil jsem, že to není portrét, ale já sám v zrcadle.“ – tak tenhle vtip mě vždycky pobavil. Je to jen jedna ukázka břitkého humoru G.B.Shawa, který ve své době nemilosrdně kritizoval nejen společnost, ale jak je vidět, i sám sebe.
G.G.Shaw, anglický dramatik irského původu, esejista, divadelní a hudební kritik, propagátor a teoretik reformního (tzv. "fabiánského") socialismu.

Narodil se 26. července 1856 v Dublinu v protestantské rodině. Otec byl neúspěšný obchodník s obilím, dobrý vliv měla na syna matka, která se věnovala hudbě. Starší sestra se posléze stala herečkou, mladší zemřela na tuberkulózu. 1873 matka opustila manžela odstěhovala se do Londýna, kde se stala učitelkou zpěvu. V roce 1876 se za ní Bernard vydal, a zůstal u ní bydlet dalších 22 let. V 80.letech se Shaw začal prosazovat v politice, od roku 1897 působil několik let jako radní pro londýnský obvod St. Pancras. Spolu s H. G. Wellsem založil v roce 1884 Fabiánskou společnost (šířící teorii tzv. fabiánského socialismu – pomocí postupných reforem zanikne kapitalismus a vznikne socialismus). V roce 1898 po úraze nohy a dvou složitých operacích se vzdal politické činnosti. V témže roce se oženil s Charlotte Frances Payne- Townshendovou, v bezdětném, ale fungujícím manželství s ní žil až do její smrti v roce 1943 (pozn. Shaw byl velmi dlouho zapřísáhlý starý mládenec, i když měl vždy slabost pro „inteligentní krasavice“). Charlotte se stala jeho opatrovnicí, andělem strážným a jedinou manželkou, ale s jeho jménem jsou spojovány též dvě výrazné herečky - Ellen Terryová a Stella Tannerová (zachovala se rozsáhlá korespondence, kterou s nimi vedl – ze Stelliny a a Shawovy korespondence dokonce vznikla hra Drahý lhář, uváděná i u nás).

Pokud jde o literární kariéru, je zajímavé že vzdělání získal Shaw jako samouk, zejména četbou v knihovně Britského muzea. První literární pokusy nebyly příliš úspěšné. V letech 1879-83 napsal satirické romány Nezralost, Nerozvážný sňatek, Povolání Cashela Byrona, vydavatele pro ně našel ale až v době, kdy byl uznávaným autorem. Uspěl jako hudební a divadelní kritik v časopisech Star a Saturday Review. Kritice se pak věnoval celý svůj život a to i kritice výtvarné a literární. Shaw je ovšem známý především jako divadelník. V roce 1892 začal spolupracovat s malým – právě založeným – irským divadlem Independent Theatre, kde byla uvedena jeho hra Vdovcovy domy (či Domy pana Satoria). Hrálo se prý jen dvakrát,a le o hře se diskutovalo 14 dní. Jeho dílo tvoří přes 700 her, většinou satirických, kritizujících viktoriánskou morálku a morální hodnoty buržoazní společnosti. Charakteristickým rysem Shawových dramat jsou jejich rozvláčné přemluvy (někdy jsou dokonce delší, než hra samotná). Jeho hry se v základě dělí do skupiny her utěšených (Candida, Člověk nikdy neví, Muž budoucnosti, Čokoládový hrdina) a neutěšených (Domy pana Sartoria, Záletník Leonard, Živnost paní Warrenové). Těch her „mimo série“ je samozřejmě více. Především hry, kde byly krásné ženské role – Majorka Barbora, Fannina první hra, Svatá Jana, Milionářka. Za vrchol tvorby je považována komedie Pygmalion (1912), satira na viktoriánské představy společenských tříd, filantropie, romantické lásky i vědeckého pokroku, která je dnes ovšem mnohem známější ve své muzikálové verzi My Fair Lady. G. B. Shaw je považován za zakladatele moderního anglického dramatu a je nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1925).

Zemřel 2. listopadu 1950. Smrt byla důsledkem nehody, prořezával na zahradě stromy, spadl a zlomil si nohu. Bylo mu čtyřiadevadesát let.