Scéna.cz 

Jan Drda kontroverzní

Prozaik, dramatik, novinář, filmový scenárista, autor pohádek a knih pro mládež.
Rozporná osobnost J. Drdy v sobě spojovala výrazného autora, vybaveného lidově přístupným jazykem a schopností spontánního vypravěčství, ale též člověka, ochotného po únoru 1948 - za vidinu oficiální přízně a poct - převzít roli jakéhosi vrchního "organizátora" literárního života. Nicméně, jeho Němá barikáda (specielně povídka Vyšší princip) patří k nejlepším prozaickým dílům, nahlížejícím útrapy války z hluboce lidské stránky. A jeho čertovské pohádky ožívají dodnes na našich jevištích…

Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v Příbrami a zemřel 28. listopadu 1970. Jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou matky, která zemřela po porodu dalšího dítěte. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami začal Drda studovat na Karlově univerzitě slovanskou a klasickou filologii. Studia ale nedokončil a roku 1937 se stal členem kulturní redakce Lidových novin, kde pokračoval především v čapkovské tradici fejetonu. Jeho fejetony, črty a reportáže pak vyšly v knižním výboru s názvem Svět viděný zpomaloučka. V novinářské práci pokračoval i po osvobození, nejprve ve Svobodných novinách, později v deníku Práce. V letech 1948 - 1952 byl šéfredaktorem Lidových novin.
Jako prozaik debutoval v pětadvaceti, když v roce 1940 vydal svůj první román Městečko na dlani. Uplatnil v něm jasný lidový humor, a představil tu bohatou škálu různorodých postav: sedláků, vorařů, obchodníků, havířů, kramářů atd. Další Drdův román Živá voda začíná až v poválečných letech. Zde se autor soustředil na jedinou hlavní postavu - Jeníka Marka a jeho hledání i bloudění ve světě skutečném i vnitřním. Poslední z trojice románů, které Drda dokončil a vydal v období protektorátu bylo Putování Petra Sedmilháře (1943).
Po květnu 1945 patřil Drda k těm spisovatelům a kulturním pracovníkům, kteří se nejaktivněji podíleli na poválečné konsolidaci veřejného života. Byl přesvědčen, že Květnová revoluce způsobila ve struktuře našeho státu změny tak převratné, že donutila i umělce, aby od základu promysleli smysl svého usilování a ještě pevněji než dříve utužili svazek s tvůrčími silami lidu, který se aktivně podílel na přeměně nejenom naší vlasti, ale i celého poválečného světa. Po válce, kdy nastoupil do deníku Práce, Drda vydal soubor jedenácti povídek Němá barikáda (1946), neobyčejně populární knihu, zachycující nepatetickým způsobem okupační perzekuci i odpor proti ní. Pokus o zopakování úspěchu Němé barikády - v knize Krásná Tortiza (1952), se však nevydařil.
V roce 1948 byl Drda dosazen jako šéfredaktor Lidových novin a pod jeho vedením, když odstranil přední nekonformní redaktory, dospěl tento nejprestižnější list předválečné republiky roku 1952 ke krachu. Poté, co se stal roku 1949 předsedou Svazu čs. spisovatelů, byl Drda spolu s Václavem Řezáčem (ředitel nakladatelství Československý spisovatel) nejvýše postaveným spisovatelským funkcionářem první poloviny 50. let.
Později se Drda zabydlel na spisovatelském zámku v Dobříši, a snažil se tu napsat velký budovatelský román (měl se jmenovat Hospodáři), vzniklo však jen pár kapitol. "Úspěšnější" byl například s dětskou knihou Dětství soudruha Stalina (1953).
Srpnová okupace v roce 1968 přinesla pro Drdu těžké trauma. Zareagoval však na ni nekompromisně: Neubližujte jim, ale nepodejte jim ani hrnek vody! vyzýval v Práci. Není divu, že svůj život dožil v nepřízni normalizátorů.

To, co zůstalo z jeho díla především jsou pohádkové příběhy – včetně dramatických. Jeho Hrátky s čertem (1946) se staly jednou z nejoblíbenějších divadelních her poválečného období. V roce 1958 vydal České pohádky, knižní soubor dvanácti příběhů. Na motivy jedné z pohádek obsažených v knize vznikla druhá dramatická báchorka Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Protagonisty Drdových pohádek jsou představitelé lidových vrstev, jejichž údělem je odvěký boj se zlem. Ačkoli se pohybují v pohádkovém světě, obklopeni nadpřirozenými bytostmi, jejich konečný zápas se odehraje bez pomocí kouzel a pohádkových náhod; Drdovi hrdinové vítězí díky své dovednosti, chytrosti, životní zkušenosti i díky svému charakteru.