Scéna.cz 

Festival m3 / Umění v prostoru: Mezi meziprostory

Umění ve veřejném prostoru je fenomén přinášející živé podněty nejen na úrovni architektonické a urbanistické, ale i občanské a politické. Může být přijato jako samozřejmá součást života daného místa, někdy vzbuzuje otázky a zajímavé debaty, může být ale i nepochopeno a radikálně odmítnuto.
Festival m3 / Umění v prostoru se již šestým rokem snaží podporovat širší vědomou reflexi uměleckého díla v každodennosti městského žití. Letošní ročník nese název Mezi meziprostory, neboť umělecké práce jsou nainstalovány na vlakových nádražích – zviditelňují specifika prostředí a jejich témat. Kurátorkami jsou Dagmar Šubrtová a Iva Mladičová.

K hlavním reflektovaným podnětům náleží průzkum specifických míst v sousedství nádraží a železnic a možností jejich urbanistické integrace.
Autorská trojice EPOS 257– ALBERT ŠTURMA – MARTIN NETOČNÝ zaměřila svůj koncept označený ⊠ na okolí nádraží PRAHA-ZLIČÍN. Připomíná reálný potenciál místa vzhledem k jeho nedávné historii, charakteru krajiny, současnému stavu přírody nebo citlivému žití, a v aktivistickém duchu vyslovuje obavu z připravované realizace developerského záměru formálně se zaštiťujícího velkolepými hesly. Také PETR STIBRAL ve své instalaci Pomník zahrádkářské kolonii Na Slatinách situované v parku před nádražím PRAHA-VRŠOVICE formuluje znepokojení nad nejistou budoucností nedalekých bývalých chudinských osad Sedmidomky a Slatiny. S odsouhlaseným developerským záměrem totiž vyvstává reálné riziko další promarněné příležitosti zakomponovat lokalitu s unikátní historicko-ekologickou hodnotou do celku velkoměsta.
Specifický charakter jednoho z ne-míst v blízkosti nádraží PRAHA-LIBEŇ upoutal pozornost ERIKY VELICKÉ. Instalací Nádraží jako osa světa vytvořila scénu pro možné děje. Umocňuje tak možnost zažít pocit prázdnosti místa, současně ale nachází inspirativní dimenzi v jeho existování mimo nadefinovaný společenský řád.
Samozřejmým námětem letošního festivalu je specifická poezie prostředí nádraží a jízdy vlakem. Ta totiž umožňuje ocitnout se mezi prostory a mezi časy – mezi meziprostory a vybízí k citlivé reflexi vizuálních i zvukových vjemů.

MICHAELA THELENOVÁ zviditelňuje osobitou atmosféru cesty vlakem prostřednictvím souboru pohlednic Z okna pozoruji tiché plynutí řeky. Inspirována charakterem vjemu, který spouští asociace příběhů a vzpomínek, evokuje pocit zachycení letmého okamžiku. Pohlednice jsou na několika vlakových nádražích v PRAZE, KLADNĚ a CHOMUTOVĚ k volnému rozebrání kolemjdoucími.

LLOYD DUNN vytvořil video-audio-koláž Locomotive II z nahrávek parních lokomotiv, dobových terénních nahrávek, inspirován principy kinematografie používanými ve starých filmech. Je promítána v prostoru bývalých pokladen na pražském MASARYKOVĚ NÁDRAŽÍ nepřetržitě ve smyčce, a otevírá tak imaginaci pozvolna se odpoutávající od reality směrem do snovosti navozené rytmem jízdy vlakem.

PAVEL HOŠEK zvolil pro svou instalaci Rám zastávku PRAHA-MODŘANY situovanou na vyvýšeném místě s velkorysým výhledem na Vltavu a okolí. Do nitra nástupiště navrhl objekt, díky kterému by kolemjdoucí mohl místo zakusit v nových vizuálních souvislostech. Zastávku zvýraznil jako pozorovací i odpočinkové místo. V současné době je možno práci vidět pouze virtuálně na webových stránkách festivalu.

Pestrou různorodost zvuků okolí nádraží PRAHA-BRANÍK zakomponoval do svých záznamů PETER CUSACK. Vytvořil dvě Branické zvukové procházky, v nichž fixuje konkrétní časové úseky a návštěvník si konkrétní místo znovu uvědomuje skrze zvukové záznamy již nepřítomného. Zdrojem se stává Branický pivovar, přítomnost řeky nebo například zvukově výrazná magistrála v kontrastu s divokým křovím jako útočištěm pro různé ptačí druhy.

Aktuálním tématem, jež ve festivalu také zaznívá, je problematika modernizace nádražních budov nebo jejich smysluplná konverze. Instalace ELIÁŠE DOLEJŠÍHO Bledě modré pokrytí nepřímo poukazuje na možnost architektonické konverze nádražní budovy v PRAZE-ŘEPORYJÍCH. Tvořena nástropními objekty- satelity nese základní význam nacházení společného průniku různých duchovních systémů, také ale odkazuje k dnešní realitě satelitů umístěných na oběžné dráze Země. Podnětným tématem je i ekonomická stránka železniční dopravy a možnost jejího velkorysejšího zakomponování do struktury MHD.

Problematiku ekonomické a ekologické roviny železniční dopravy chytře komentuje VLADIMÍR TURNER v instalaci Povoz. Vytvořil ji pro nádraží PRAHA-VELESLAVÍN s apelem na přítomnost potenciálu přirozeného lidského zdroje. Verbalizuje tak témata udržitelné mobility, fosilních paliv, mezinárodního obchodu, vztahu automobilismus vs. vlaková doprava, exodu a nomádství jako důsledků klimatických změn.

MATEJ AL-ALI zvolil pro NÁDRAŽÍ KLADNO existenciálně laděnou kinetickou instalaci Co bylo, co bude. Do vnitřku charakteristického železného stožáru zabudoval mechanismus k pomalému obrušování pískovcového bloku. Připomíná neúprosnost plynutí času, neboť každý hmotný předmět spěje k zániku/transformaci a často teprve nevyhnutelnost finálního bodu probouzí naši pozornost. Tento apel může zaznít například směrem k možnosti transformovat zóny svobodné přírody kolem tratí do smysluplné využitelnosti k cyklistickým trasám nebo i pro nejsamozřejmější prostou chůzi. Mohou být promyšleně využity, mohou být ale také nezvratně ztraceny.

Letošní ročník festivalu byl zahájen 14. 6. v Dejvické nádražce a bude probíhat do konce září. Jeho součástí je i bohatý doprovodný program, jehož průběžně aktualizovaný přehled je uveden na www.festivalm3.cz nebo na Facebooku. Festival m3 / Umění v prostoru byl založen v roce 2017 umělcem Čestmírem Suškou pod záštitou řeporyjského Studia Bubec.