Scéna.cz 

Zpověd(nice) Daniela Pitína

Na černých už poněkud omšelých zpovědnicích v kostele Nejsvětějšího Salvatora u mostu se od doby, kdy před více než čtvrtstoletím přestaly sloužit svému účelu, usadil prach. Tehdy osvícené představenstvo kostela sáhlo k méně formálnímu konání svátosti smíření a přešlo ze zpovědnic k partnerskému dialogu v prostředí sakristie, podvěží a jiných přívětivějších prostor. Raně barokní zpovědnice považované za jedny z prvních u nás, zdobené cenným souborem dvanácti apoštolů z dílny Jan J. Bendla, se tak staly pouhým „muzeálním kusem“ - trochu opomíjenou uměleckou památkou, příležitostně využívanou účastníky hojně navštěvovaných bohoslužeb, kteří se už nevejdou do lavic.

O letošní Popeleční středě se ale zpovědnice probudily ze spánku a jejich čerň ožila pestrými barvami a neobyčejnými rekvizitami. Objevily se v nich nalepené koláže, geometrické útvary, barevné stuhy a tyče, reflektory nebo třeba jen položená Bible. Ani apoštolové nezůstali ušetřeni. Jeden se ocitl za zábradlím, hlava dalšího zmizela v černé krabici, za jiným se tyčil žebřík nebo rozprostíral velký panel. Zpovědnice se totiž staly objektem umělecké intervence konané v akademické farnosti v rámci Popelce umělců. Konfrontace moderního a starého umění už zabydlená i v našich galeriích a muzeích vychází zde z milenky, že umění a liturgie mají jeden společný rys – jejich dopad je mnohem širší a nepředvídanější než jak ho zamýšlejí nebo jsou si vědomi jejich vykonavatelé a autoři. Letošním interventem se stal malíř David Pitín, který se seznamoval s kostelem Nejsvětějšího Salvátora již při svých plachých návštěvách během studia na UMPRUM. Daniel Pitín je také tvůrcem filmů a jedním z důvodů, proč došlo právě na něj, je jeho „barokní způsob zacházení s prostorem“ ve scénografii.

Jeho zdánlivě náhodné dekorace zpovědnic provokují k hlubšímu zamyšlení, mohou připomínat nesčetné výlevy lidského nitra, které si zpovědnice vyslechly, hříchy, pokání, mohou zrcadlit něco z našeho duševního stavu a rozpoložení, jak se přihodilo i kurátoru architektu Norbertu Schmidtovi. Rozpoznal loď stejného jména, na níž byl jeho otec kapitánem, se znakem svého rodiště přístavu Rostocku na jedné z koláží ve zpovědnici, místo ráhnoví ovšem měla věž kostela. Může být lepší příklad onoho přesahujícího působení?
Instalace Davida Pitína zůstanou v salvátorských zpovědnicích po celé postní období až do Velikonoc.