Scéna.cz 

Anežka nově

Svatá Anežka jistě nyní shlíží ze svých nebeských výšin na svůj vylepšený pozemský příbytek s libostí. Nebylo tomu tak vždy a mnohé lidské konání v klášteře Na Františku se jí jistě nelíbilo.
Dvojklášter klarisek a minoritů založila tato přemyslovská princezna ve třicátých letech 13. století. Velkolepá královská fundace, plánovaná i jako královské mauzoleum, obnášela několik prvenství – byla prvním sdružený klášterem klarisek a minoritů za Alpami, prvním rozsáhlým raně gotickým komplexem u nás o rozměrech rovnajících se královskému paláci na Pražském hradě, kvadratura klarisek první cihlovou stavbou na našem území. Klášter si uchoval význam i po smrti svaté Anežky až do husitských válek, kdy byl opuštěn a chátral.

Poté zde přebývali pouze minorité a klarisky se sem vrátily až mnohem později. Menší bratři museli v roce 1556 ustoupit dominikánům přestěhovaným sem od sv. Klimenta u mostu. Dominikáni začali rozprodávat pozemky minoritského kláštera a na nich postupně vznikala nová čtvrt. Hospodařili tu do roku 1626, následovala krátká epizoda klarisek, ale neut ěšený vývoj pokračoval až byl klášter nakonec v roce 1782 zrušen Josefem II.. Nadále chátrajícímu komplexu hrozilo několikrát zboření, ale naštěstí unikl asanaci a od počátku 20. století byl dokumentován a opravován. Po dlouhotrvající rekonstrukci byl areál v osmdesátých letech minulého století dán do správy Národní galerie a zpřístupněn veřejnosti. Kritické období prožil také během povodní v roce 2002.
Nyní jak je patrné nastává čas prosperity. Po Veletržním paláci je Klášter sv. Anežky už druhým objektem Národní galerie, kterému se za současného vedení podařilo vdechnout nový život. Pod heslem novosti – Anežka nově - vítali 25. října plakáty účastníky vernisáže, kterou byl po dvouleté revitalizaci zahájen v anežském klášteře nový provoz.
Proměna dosavadního muzea-galerie v prostor široce otevřený pro veřejnost, v místo odpočinku i různých kulturních aktivit, byla umožněna díky fondům z Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Národní galerie je zkušeným žadatelem – již potřetí uspěla a v konkurenci více než dvou set subjektů získala grant ve výši 29 miliónů Kč.

K nejnápadnějším zásahům patrným zvnějšku, aniž by bylo třeba vstoupit do expozice, patří úprava zahrad. Teprve nyní se konkrétně zjevuje, co vlastně znamená ono dvojklášteří, První zahrada se rozprostírá v okolí a na místě základů kvadratury minoritů. Betonový předěl ji částečně uzavírá a odděluje od parku, který se táhne kolem presbytáře kostela sv. Františka a kostela sv. Salvátora. Míjí nízkou čtvercovou přístavbu, kde bývala klášterní pokladnice s nejvzácnějšími poklady a relikviemi a přechází v „Zahradu za svatyněmi“. Plochy se zatím sporadickou zeln&iacu te;, která se rozroste v příštím jaře, jsou již „osázeny“ moderními plastikami našich současných umělců. Na dvacet děl Aleše Veselého, Stanislava Kolíbala, Františka Skály, Jaroslava Róny, Karla Malicha a dalších – včetně Golgoty Františka Bílka tvoří pozoruhodný kontrast k čistým liniím gotické architektury.
Ze severní strany přiléhá ke kvadratuře klarisek další rozsáhlá zahrada se samostatným vstupem z nábřeží. Vlevo od něj je prostranství určené pro různé skupinové aktivity, dále je tu prostor pro hlediště a pódium pro koncerty, divadla nebo letní kino a terasa kavárny, kolem níž se prochází do nově zřízeného vestibulu a přízemní části kvadratury, které jsou volně přístupné. Malí i velcí návštěvníci jistě ocení velmi důkladně zařízený a vybavený ateliér- „dílnu jeptišek“ – kde se budou moci věnovat výtvarným aktivitám, třeba i opisování textu, il uminaci, vázání knih nebo si jen tak posedět a listovat knihami z oboru.
Pokud jde o „muzeální“ náplň, byl vybudován nový prohlídkový okruh s lapidáriem a komentovanou trasou po areálu. Na rozdíl od běžného způsobu není tato „expozice“ ve vyhrazeném prostoru (mimo lapidária a refektáře), ale přesahuje do exteriéru neboť záměrem tvůrců bylo nechat působit co nejvíce architekturu a atmosféru kláštera. Na trase jsou k dispozici vysvětlující texty, multimédia, audioguidy, mapy a jiné tiskoviny. K nejzajímavějším zastávkám na trase patří kruhová kuchyně z poloviny 13. století s dochovanými žebry klenby, která se sbíhají místo do svorníku do kruhovéh o průduchu, pod nímž dole bylo umístěno ohniště. V kuchyni se nacházejí i výklenky ve zdi s otvory vedoucími do zahrady, které mohly fungovat jako „lednička“. V lapidárium je nainstalován výběr nejcennějších předmětů pocházejících z dlouholetých archeologických výzkumů a z několika set objektů uložených v depozitáři- architektonické a sochařské fragmenty - profily a hlavice žeber, konzole, portály ale i např. hlava ovečky- Anežčina symbolu. Četné jsou zrestaurované náhrobky, k těm vzácným patří náhrobní kámen královny Guty ale i náhrobky renezančí a barokní z doby, kdy tu pobývali dominikáni. Vedle vysvětlujících textů a popi sek jsou na stěny a podlahy promítány pouhým bílým světlem úryvky z legend a pověstí o svaté Anežce. Pamatováno je přirozeně i na děti, které si mohou užít na interaktivní trase „Klášter všemi smysly“ prostřednictvím různých úkolů a zážitků.

Původní sbírka obrazů a soch zůstává z bezpečnostních důvodů umístěna v prvním patře a exponáty v lapidáriu jsou upevněny tak, aby v případě ohrožení povodní mohly být okamžitě přemístěny.
S povděkem je třeba konstatovat, že všechny prostory jsou bezbariérové, což už je dnes spíše samozřejmý požadavek, ale především - mimo expozice v prvním patře- přístupné zdarma. Kromě zvelebení celého kláštera by jistě i tato okolnost svatou Anežku s jejím sociálním cítěním velice potěšila.