Scéna.cz 

Zlatá šedesátá - Vojtěch Jasný

Portrét našeho největšího básníka filmového plátna šedesátých let, jehož snímky odrážejí hlubokou úctu k vlasti i odvahu nezpronevěřit se pravdě (2009). Režie M. Šulík. Vojtěch Jasný se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, pracovník Sokola, zakoupil pro místní Sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi učaroval a o jeho životní dráze bylo rozhodnuto. V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy ale přešel na FAMU na obor kamera. Tady potkal profesora Karla Plicku, který si ho oblíbil a udělal z něj svého asistenta.

Během studií začal spolupracovat s Karlem Kachyňou a vytvořili spolu mimořádné dokumentární filmy - Za život radostný (1950), Neobyčejná léta (1952), Lidé jednoho srdce (1953). A společně natočili i hraný film - Dnes večer všechno skončí (1954). Jeho první samostatný film byly Zářijové noci (1956) podle divadelní hry Pavla Kohouta. Následovalo šest filmů, z nichž tři jsou spojené do volné trilogie - Touha (1958), Až přijde kocour (1963) a Všichni dobří rodáci (1968).
Po srpnu 1968 jeho kariéra v podstatě skončila, protože odmítl stát se přisluhovačem režimu, proto se také rozhodl pro odchod do exilu. Pracoval pro západoněmeckou televizi, realizoval několik celovečerních filmů, z nichž nejdůležitější je přepis románu Heinricha Bölla Klaunovy názory (1975).
Posledním celovečerním hraným filmem v zahraničí se stala Velká země malých (1987). Doma se pokusil vrátit ke svému životnímu tématu, ale film Návrat ztraceného ráje (1999), volně navazující na slavné Rodáky, zájem diváků ani kritiků nevzbudil.
Vysílání: 17. 7. od 21:25h, ČT art

Dýmky
Vždy jedna dýmka, vždy jedna žena, vždy dva muži. Česko-rakouský film Vojtěcha Jasného podle povídek Ilji Erenburga (1966). Hrají: W. Giller, G. Haenningová, J. Herz, J. Brejchová, W. Matuška, R. Münch, V. Bachová, G. Riedmann a další. Kamera J. Vaniš. Hudba S. Havelka. Česko-rakouský povídkový film Dýmky byl natočen na motivy tří povídek ruského spisovatele Ilji Erenburga ze sbírky Třináct dýmek, která vyšla v roce 1923. Autor v ní sarkastickým perem charakterizoval různé typy kuřáků dýmek a jejich životní příběhy. O 43 let později byl touto sbírkou inspirován český režisér Vojtěch Jasný. V jeho podání ožily povídky Dýmka hercova, Dýmka lordova a Dýmka sv. Huberta. Zajímavé je formálně odlišné pojetí jednotlivých povídek. Úvodní Dýmka hercova je pojata jako film ve filmu s režijně náročným střídáním černobílého němého filmu s barevným širokoúhlým, tradičně epicky je pojata rozmarná Dýmka lordova, zatímco Dýmka sv. Huberta je charakterizována jako malá lesní opera. Vojtěch Jasný na otázku, proč se rozhodl po filmech Touha a Až přijde kocour natočit čtyřicet let staré Erenburgovy pařížské povídky, odpověděl: „Především proto, že sám kouřím dýmky. A také proto, že to nejsou jenom zábavné povídky o jedné lidské zálibě – za jejich úsměvem jsou celé lidské životy. Ostatně Erenburgovy povídky byly inspirovány klasickou americkou groteskou a nebylo nezajímavé se pokusit vrátit je dnešnímu filmu.“ Zajímavé je i herecké obsazení, v němž vedle českých představitelů (Jana Brejchová, Jan Kačer, Vít Olmer, Waldemar Matuška a Václav Lohniský) se výrazně uplatňují herci rakouští (Richard Münch, Gerhard Riedmann), západoněmečtí (Walter Giller) a dánští (Gitte Haenningová, Vivi Bachová).
Vysílání: 17. 7. od 22:25h, ČTart