Scéna.cz 

S Jiřím Lábusem o novém CD

Nakladatelství Carpediem vydává novou publikaci BA ZA MAR Jakuba Hrona Metánovského. Opomenutý předchůdce Járy Cimrmana, básník, vynálezce, teoretický fyzik, filolog, psycholog, logik, etik a filosof, který se mj. „existenci biblického stvořitele snažil dovodit v absurdní matematizaci jednoduchou trojčlenkou“. Spolu s publikací vychází zvukové CD. Zvukový nosič obsahuje brilantní interpretaci profesorových myšlenek a básní jiskřících humorem v mistrovské interpretaci Jiřího Lábuse a jako bonus záznam první stejnojmenné inscenace z jeho textů na moravských a českých jevištích v podání divadla poezie Regina. S Jiřím Lábusem o novém CD.

Metánovského inzitní svět vám, známému recesistovi, musí přímo lahodit...
Taky že lahodí! Já vlastně to představení, které se dělalo v Ypsilonce, neznal. Já jsem ho neviděl. Ale o tom básníkovi jsem věděl, nějaké informace jsem měl. A pak díky vám jsem získal přehled o jeho tvorbě a o jeho životě. No je to teda pábitel! To Hrabal by měl radost. Velikou. Ten by napsal o něm velikej román.

Kdybyste měl volit mezi jeho časy, chodit s ním v Metánově na pivo, anebo přecivilizovaným dneškem, jak byste se rozhodl?
Já vám řeknu, že skoro tak, že bych s tím Metánovským chodil do tý hospody. Myslím teď po tom, jak jsem ho četl a snažil se pochopit ty jeho vynálezy, že bych si s ním možná docela rozuměl. Určitě bych s ním zažil v těch hospodách moře krásných večerů.

Takže může být pro nás život „podivína“ z dávnověku inspirativní?
Já myslím, že rozhodně. Oni podivíni existují pořád. Jsou lidi, o kterých člověk ani kolikrát neví. Pak někoho potkáte někde v nějaký vsi a máte pocit, že to je člověk mimo veškerou civilizaci, mimo veškerou dobu. A mě takový lidi hrozně baví a přitahujou. A proto se mi tady ten svět člověka, který si vytvořil svou úžasnou fantazií a svou hravostí a svým bláznovstvím, líbí, proto je mi velmi blízkej.

O vás je známo, že máte rád literaturu. Jaký druh či žánr nejvíce?
Já mám nejradši, když čtu něco, co najednou mě osloví tak, že si řeknu: takhle ten svět přesně vnímám. Jenže to neumím popsat, neumím tomu dát tu formu, kterou tomu dá ten velikej spisovatel. A to se mi párkrát v literatuře stalo. Ale musím říct, že to většinou bývají knížky nikoli humoristický, ale spíš vážný. Pár takových autorů mám ve svý knihovně a mám je strašně rád. To je třeba Američan Thornton Wilder nebo Australan Patrick White. A samozřejmě mám rád velikou ruskou literaturu, Dostojevskýho... To je myslím vůbec základ.

Čím nebo kým je vám poezie?
Já si dokonce myslím, že poezie je... Kolikrát v jedný malý básničce se dá napsat celý velký román. A to je ohromná věc. Je to prostě zhuštění světa, života. A když to je pan básník, tak je to snad to největší, co v literatuře je. Když se to teda povede.

Bez ohledu na náklady...
Bez ohledu na náklady.

Ptal se Michal Huvar