Noc kostelů: Záhadní svatí
autor: archiv
zvětšit obrázekJsou všude mezi námi, nejvíce je jich nashromážděno v chrámech, venku postávají před vstupy, tyčí se na fasádách, na náměstích, křižovatkách, na poutních místech, ve výklencích kapliček, na sloupech, na mostech. Přestože neustále nabízejí svou pomoc, málokdo z příslušníků sekularizované společnosti si jich všímá, nanejvýš jim snad věnuje obdivný pohled jako kvalitně provedenému uměleckému dílu.
Od počátku křesťanství požívali lidé, kteří zemřeli pro svou víru, kteří dobře prožili a skončili svůj život, velké úcty. Světci byli příkladem pro jiné a věřilo se, že se mohou u Boha za ostatní přimlouvat. V průběhu dějin takové osobnosti stále přibývaly a posléze se na jejich svátky již nedostávalo dnů v kalendáři, takže dnes je vedle jednotlivců oslavujeme všechny společně o svátku Všech svatých 1. listopadu.
Světci mají různé hierarchické i geografické postavení, různé kompetence a různé znaky, podle nichž je rozeznáme.
Ústřední symbol - Ukřižovaného Krista jsou schopni rozpoznat členové globálního společenství vycházejícího z křesťanských kořenů ale i z jiných civilizačních okruhů, podobné známosti, nejméně v západní civilizaci, se těší Panna Maria. Identifikace mnoha ostatních svatých se však stává často již problematickou nejen pro nevěřící. Nicméně naši hlavní patroni jsou natolik svázáni s českou historií a tak četně zasazeni do architektur a krajiny, že jejich rozeznání by mělo patřit k základnímu kulturnímu vzdělání.
Postava nejdůležitějšího českého zemského světce svatého Václava bude činit patrně nejmenší potíže. Je to kníže, rytíř ve zbroji, jehož jakýmsi prototypem je parléřovská socha ve svatováclavské kapli v chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Mívá kopí s praporcem, štít s orlicí a přemyslovskou čapku.
Podobně asi málo kdo zaváhá nad světcem, jehož nejobvyklejší místo je u vody - na mostech ale také na každé vesnické návsi, na náměstích i kdekoliv jinde. Svatý Jan Nepomucký ubitý vlastní rukou krále Václava IV. v roce 1393, byl uctíván už daleko dříve než byl svatořečen papežem v roce 1729. Postava mlčícího kanovníka - s prstem před ústy, s krucifixem a pěti hvězdami kolem hlavy - na znamení pěti ran Kristových nebo pěti písmen latinského slova tacui - mlčel jsem - se proslavila díky křesťanským misiím po celém světě. Důvěrný pocit setkání s někým známým tak lze zažít v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii, Chorvatsku ale i třeba v Jižní Americe.
Také svatou Ludmilu, babičku svatého Václava a první českou mučednici- podle legendy ji nechala Václavova matka Drahomíra uškrtit na Tetíně v roce 921- poznáme neomylně podle šály, šátku, závoje kolem krku - např. na Karlově mostě hned naproti archetypální soše sv. Jana Nepomuckého.
Třetí český mučedník, druhý pražský biskup, svatý Vojtěch bývá zobrazován se znaky svého úřadu s mitrou a berlí ale i s pádlem, kterým byl podle legendy ubit pohanskými Prusy v roce 997.
Svatý Prokop, zemřelý přirozenou smrtí v roce 1053 ve funkci opata kláštera na Sázavě, který založil, bývá někdy představován jako poustevník, někdy opat, často s ďáblem, kterého zkrotil.
Karel IV. ve své horlivosti, s níž shromažďoval ostatky svatých, dopravil do Prahy také tělo burgundského krále sv. Zikmunda a k části paže sv. Víta, chované ve svatovítském chrámu již od 10. století, dodal jeho další relikvie. Od té doby se sv. Zikmund řadí k českým patronům a objevuje se jako král s královskými insigniemi. Naproti tomu sv. Vít bývá představován jako mladík- byl umučen za Diokleciána ve věku 12 let- s mučednickou palmou, často s kohoutem, lvem nebo kotlem s vařícím olejem, do něhož byl posazen. Příkladné znázornění všech těchto svatých - až na sv. Jana Nepomuckého ovšem, lze najít na mozaice z doby Karlovy na Zlaté bráně nad jižním vstupem do katedrály sv Víta.
Zdá se jako i v nebi nebyli zcela politicky korektní a dávali přednost mužům. Přes dílo, které ženy vykonaly, stojí poněkud stranou a jejich zobrazování není tak obvyklé. Svatá Anežka, od jejíhož svatořečení uplyne letos 25 let, vystupuje jako řeholnice, někdy s odloženou korunou, s modelem kláštera klarisek, který v Praze založila - tak jako to ukazuje např. novodobá plastika od Karla Stádníka v kapli Bartoňů z Dobenína v pražské katedrále - a s nejnovější světicí svatou Zdislavou, svatořečenou v roce 1995 se mimo kraj, kde působila, prakticky nesetkáváme.
Ti všichni, o nichž jsme se zmínili a nekonečná řada dalších, v současnosti pro mnohé jen bezejmenné figury, byli v minulosti jako posvěcení vzýváni při nejrůznějších příležitostech. Odmyslíme-li si svou racionální namyšlenost, obrátíme-li na ně svou pozornost a věnujeme-li jim patřičnou úctu, jsou nám k dispozici i dnes.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Zemřel Josef Laufer
Zemřel Josef Laufer (11. 8. 1939* - †20. 4. 2024) po dlouhé nemoci, kdy byl čtyři roky v umělém spánku. celý článek
OPERA/ TANEC
Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby
Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav celý článek