Scéna.cz 

Poutní cesta do Hájku

Poutě na posvátná místa - ač jejich posvátnost byla velmi různorodá- provázejí celou historii lidstva. Již ve Starém zákoně existoval předpis, že příslušník izraelského národa po dovršení 12 let byl povinen třikrát ročně navštívit chrám v Jeruzalémě.
Pro křesťany bylo důležité dojít do města spojeného s Kristovým životem, první popisy o těchto poutích jsou datovány 4. stoletím. Ve středověku se zapisovala do posvátné mezinárodní mapy další a další střediska, nejproslulejším se stalo vedle Říma Santiago da Compostela, kde se u hrobu svatého Jakuba Většího zbíhala široká síť cest z celé Evropy, dnes stále více frekventovaná.

U nás byly v oblibě zvláště poutě k milostným obrazům a sochám Panny Marie. Kudy se poutníci ubírali, nelze až na výjimky dost dobře rozpoznat, v barokní době ale už nabývají obrysy cest na ostrosti.
Ve Středočeském kraji vedla starobylá cesta z Prahy k Paladiu země české do Staré Boleslavi a ještě dnes se na ní dochovalo několik z původních 44 kapliček vybudovaných v sedmdesátých letech 17. století. Druhá vycházela z Březnice a jejím cílem byla Svatá Hora u Příbrami. Označovalo ji od roku 1649 nejdříve 16 křížů a později kapličky. Tou třetí a nejmladší byla cesta z Prahy, jež zavedla poutníka před brány františkánského kláštera v Hájku u Prahy.
V ne tak vzdálené minulosti vítala přicházející ve výklenku v průčelí, kde bývala socha Madony, rudá pěticípá hvězda. Ohlašovala, že Panna Maria byla odtud vyhnána a klášter byl postaven do služeb lidu. Komunisté zde po likvidaci františkánů v roce 1950 zřídili přeškolovací středisko pro mladé řeholníky a teology, u nichž byla ještě naděje, že po patřičném ideologickém brainwashinu prohlédnou svůj omyl. Ale neprohlédli, a tak školící středisko bylo zrušeno a do Hájku byli převezeni internovaní knězi z kláštera v Želivu. Uvězněné kněze vystřídala v roce 1953 armáda se skladem náhradních součástek k raketám. Přísně střežený objekt určitě nevzbuzoval u obyvatel přilehlých obcí nějaké obzvláštní nadšení, nicméně zde někteří našli zaměstnání.... Po pádu komunizmu byl klášter navrácen františkánům, kteří postupně opravují jeho narušenou podobu a navracejí mu původní funkci a význam.

Hájek býval v době své slávy poměrně důležitým duchovním centrem barokní zbožnosti. Jeho počátky sahají do roku 1589, kdy uprostřed rozsáhlé plošiny nedaleko od Prahy měl nechat majitel panství Florián Dětřich Žďárský ze Žďáru vysázet nad pramenem Litovického potoka malý lesík. Když v roce 1621 navštívil se svou manželkou italské Loreto, učinil slib, že pokud se jim narodí dědic, založí "loretu" - Svatou chýši také v Čechách. V roce 1623 přišel skutečně na svět syn František Adam Eusebius a ihned poté byla zahájena v "hájku" stavba třetí nejstarší lorety v našich zemích. Ve Svaté chýši byla umístěna kopie sochy loretánské černé Madony.

Za nedlouho po dokončení začínaly do Hájku přicházet poutníci a jeho pověst se šířila. V roce 1659 se rozhodl hrabě Žárský ze Žďáru, že zde vystaví františkánský klášter a od té doby převzali také duchovní správu poutního místa františkáni. František Adam Eusebius Žďárský ze Žďáru zemřel v roce 1670 a byl pochován v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jeho srdce však našlo poslední odpočinek v Hájku před oltářem ve Svaté chýši.
Tak jako v případě pražské Lorety i zde byl areál postupně zvětšován, aby se vyhovělo zvětšujícím se počtům návštěvníků, mezi nimiž byl v roce 1723 i císař Karel VI. Majetek Žďárských se dostal v 18. století do rukou hraběnky Marie Anny Toskánské, která do Hájku nechala přepravit ostatky svatého Justina.
Klášter postihly v osmdesátých letech josefínské reformy, a i když byla jeho činnost po smrti Josefa II.obnovena, měl již dobu své největší slávy za sebou.
Dnešní návštěvníci Hájku sem mohou dorazit po silnici nebo také dojít po obnovené poutní cestě, která kdysi vedla od Strahovské brány v Praze. K její výstavbě dala podnět slavná pouť k Panně Marii Vítězné na Bílé Hoře na počátku roku 1720. V letech 1720 až 1726 vzniklo 20 výklenkových kapliček takřka monumentálních rozměrů - měly na výšku přes 8 metrů. Byly vyzdobeny výjevy ze života Panny Marie a svatého Františka a každá byla nadána 20 zlatými na svou opravu. Josef II. poutě zrušil a zabavil fond. Kapličky začaly postupně chátrat a cesta upadla v zapomnění. V roce 1900 jich zbylo jen 14 a do roku 1999 ještě tři ubyly.

S rekonstrukcí kláštera v Hájku a také možná v důsledku toho, jak stoupá porozumění pro kvality barokního ztvárnění krajiny, se objevily myšlenky na obnovení cesty. Už to nebylo možné v původním rozsahu, protože cesta byla na několika místech novodobými zásahy přerušena. V současnosti není průchozí přímo z Prahy ale až od hostivické silnice po Hájek. Kapličky byly opraveny i na území Prahy a na cestě ve volné přírodě byly vysázeny lípy. První poutníci po ní prošli v roce 1995 a pravidelné hájecké poutě pořádané františkány již vešly ve známost věřící i nevěřící veřejnosti.
Jedná se sice jen o zlomek původní barokní scenérie, přesto představuje poutní cesta a hájecká loreta jakousi pomyslnou hráz urputnému a nekontrolovatelnému bujení naší metropole a je prostředím, které dopřává čas k výdechu v uspěchaném tempu doby.