Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 29. týden

Trnka z Čech (5/10)
Jako scénograf, autor loutek, příležitostný režisér a autor textů nadále spolupracoval se Skupovým divadlem; r. 1935 se s ním zúčastnil zájezdu do Německa, Polska a pobaltských států. V roce 1936 založil v pražském divadle Rokoko vlastní loutkovou scénu Dřevěné divadlo, kde působil jako výtvarník, loutkoherec i spoluautor her; pro finanční potíže divadlo po první sezoně zaniklo. V druhé polovině 30. let se začal výrazněji věnovat knižní ilustraci a volné tvorbě; do konce života ilustroval více než stovku knih českých i světových autorů, významnou složku jeho tvorby tvořily ilustrace knih pro děti (Josef Menzel, Jan Karafiát, Wilhelm. Hauff, Helena Chvojková, K. J. Erben, K. V. Rais, bratří Grimmové, Jiří Horák, František Hrubín, J. Š. Kubín, Jiří Mahen, Frederick Marryat, Vítězslav Nezval, H. CH. Andersen, Jan Alda, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Jan Werich, Alois Jirásek). Vysílání: 18.7., 13.20 hod., ČT2; Opakování: 20.7., ČT2.

Trnka z Čech (6/10)
Jiří Trnka vytvořil řadu divadelních výprav; 1941–44 soustavně spolupracoval jako jevištní a kostýmní výtvarník s Národním divadlem (řada inscenací převážně režírovaných Jiřím Frejkou), podílel se rovněž na výpravách filmů v barrandovských ateliérech. 1945 se stal uměleckým vedoucím pražského studia kresleného filmu (pozdější Bratři v triku), působícího pod patronátem Filmového ústavu. 1946 se v novém ateliéru začal věnovat animovanému loutkovému filmu. Trnkova filmová tvorba, stejně jako jeho ilustrace, rozrušovala konvenční stereotypy žánru, vynikala osobitou poetickou imaginací i humorem, charakteristickou pohybovou stylizací, nápaditým propojením výtvarné a hudební složky filmu, evokací krajinné atmosféry a přinesla svému tvůrci celosvětové uznání a řadu domácích i zahraničních prestižních ocenění. 1967 byl Trnka jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové a do své smrti zde vedl ateliér ilustrace a užité grafiky. Vysílání: 20.7., 13.20 hod., ČT2; Opakování: 20.7., ČT2.

Architektura (29/45)
Začátkem 20. století opatství, postavené na místě bývalé poustevny uprostřed divoké přírody kraje Averon, pomalu upadá. V roce 1886 se mu ale podaří - a to díky krádeži, jak praví kronika - získat ostatky dívky umučené ve třetím století, svaté Foy. A stane se zázrak. Díky světici začne opatství ztracené kdesi v neznámu nebývale vzkvétat. Svatí mučedníci, ztělesnění relikviemi, v té době slouží jako prostředníci mezi Bohem a věřícími. Jejich zázraky se dotýkají všech oblastí každodenního života. Uzdravují nemocné, chrání úrodu, jsou zárukou dodržování příměří a smluv. Svatá Foy, proslulá tím, že vrací nevidomým zrak a vězňům svobodu, sklízí obrovský úspěch. Do Conques se poutníci jen hrnou a bývalý opatský kostel jim brzy nestačí. Je potřeba postavit nový, větší a krásnější, a to jak k uctění svaté, tak i pro početné davy těch, kteří jí přišli přednést svou prosbu. Tehdy vzniká nový typ kostela, kterému se říká poutní v Conques je jeden z jeho prototypů. Mniši, kteří se pustí do stavby nového kostela, se stávají součástí velkého hnutí obnovy architektury v 11. století, kterému se - ovšem až mnohem později - bude říkat románské období, tedy doba, kdy se stavělo "na způsob Římanů". Vysílání: 21.7., 11.15 hod., ČT2; Opakování: 25.7., ČT2., 27.7., ČT2.

Klášterní baziliky II. Třebíč
Jednolitý a přitom rozmanitý architektonický útvar třebíčské baziliky představuje jedinečnou symbiózu pozdně románských a raně gotických prvků, které se vzájemně neruší, nýbrž existují vedle sebe paralelně. Bazilika se dochovala prakticky v původním půdorysném rozvrhu i architektonické koncepci a představuje památku středověkého stavitelství evropského významu. Město Třebíč vzniklo v polovině 13. století v blízkosti benediktinského kláštera, založeného již počátkem 12. století nad řekou Jihlavou údělnými přemyslovskými knížaty Litoldem Znojemským a Oldřichem Brněnským. Bazilika sv. Prokopa byla vybudována pravděpodobně na místě, kde stával první klášterní kostelík, vysvěcený již v roce 1104. Stavba baziliky se datuje od dvacátých let třináctého století. Probíhala ve dvou etapách asi padesát let. Bylo to období velkých změn v liturgii i v architektuře. Románský sloh vytlačuje gotika a prvky obou slohů se zároveň vyskytují v čisté, vyzrálé formě. Autorem základního návrhu musel být bezesporu architekt poučený na stavbách tohoto typu na západě, ve Francii a v Porýní. Některé prvky jsou ve střední Evropě zcela výjimečné, zejména osmidílná kopulová klenba a motiv trpasličí galerie. Autoři filmu se podrobně věnují jak architektonické, tak i kunsthistorické hodnotě této památky. Vysílání: 22.7., 07.45 hod., ČT2.