Scéna.cz 

Stanislav Krupař: Vzduchem začaly okamžitě létat kameny, lahve i popelnice

Titul FOTOGRAFIE ROKU Czech Press Photo 2011 získal snímek z vleklých sociálních nepokojů na severu Čech, jejichž roznětkou byl mačetový útok romských mladíků proti bílým návštěvníkům baru, následovaly protestní pochody a demonstrace místních obyvatel a vzniklé situace začaly využívat exponenti ultrapravicových sil. Kromě policejních zásahů jsou politici, zdá se, zatím bezradní. Mezinárodní porota Czech Press Photo zdůvodnila své ocenění tohoto snímku slovy: „Vítězný snímek je silná novinářská fotografie poutající pozornost k vážnému současnému sociálnímu problému nejen v České republice.“

Kdo je Stanislav Krupař – držitel Hlavní ceny Czech Press Photo 2011?
Definice Hlavní ceny: “Titul Fotografie roku je udělován fotografii, kterou mezinárodní porota soutěže hodnot ínejvýš z hlediska novinářských kvalit (aktuálnost, výmluvnost, informativnost, pohotovost), symbolizuje závažné téma roku a má vynikající úroveň estetickou.“

STANISLAV KRUPAŘ (15.4.1972 v Pardubicích) po studiu na gymnáziu a následně na lesnické a dřevařské fakultě MZLU v Brně pracoval jako vychovatel v pasťáku, učitel ve zvláštní škole a léta i jako nádeník na zemědělských farmách v Anglii.
Fotografii se vážně věnuje od r.2002. Publikuje v českých i zahraničních médiích ( Die Zeit, GEO, National Geographic, Ogonek) a spolupracuje a sympatizuje s nevládními organizacemi (Hnutí Duha, Greenpeace, Světlo pro svět).
Dlouhodobě pracuje na dvou tématech – fotograficky dokumentuje ultrapravicovou scénu a mapuje obnovu šamanismu na jižní Sibiři. Od roku 2009 je jedním ze tří kmenových fotografů týdeníku Reflex.

Příběh vítězné fotografie
„Už při cestě z náměstí, v tu sobotu 10. září, bylo jasné, že to ve Varnsdorfu dopadne špatně. Davy lidí, snad jich bylo kolem osmi set, zaplavily ulice a šly až nezvykle klidně směrem k romské ubytovně Sport. Po týdnech napětí ve Šluknovském výběžku, po několika brutálních napadeních, za kterými stáli romští výrostci, byly emoce místních vybičované. V průvodu pochodovaly i desítky ultrapravičáků, neonacistických rváčů, a mnozí z místních občanů se nezdráhali mašírovat po jejich boku. Frustrovaní lidé v kraji, kde je šestnáctiprocentní nezaměstnanost, se rozhodli, že je ti nahoře konečně musejí začít brát vážně.
U mostu přes řeku, jen pár desítek od zbědované ubytovny Sport, která se v očích demonstrantů stala symbolem všech problémů kraje, ale policie průvod zastavila. Vzduchem začaly okamžitě létat kameny, lahve i popelnice. Dav si chtěl s cikány vyřídit účty.
Já se v tu chvíli namáčkl přímo na policejní kordon, uhýbal letícímu kamení a vyčkával. Kolem hospody a herny naproti přes ulici, v území nikoho mezi policií a nácky, zevloval hlouček štamgastů. Právě z něj vystoupil chlapík s šátkem kolem hlavy, ve fialovém triku, v kalhotách od malty, jako by si právě odskočil na pivo. Ten chlápek, něco přes padesát, možná víc, se začal dohadovat s policisty, proč že cikány chrání. Vykřikoval a hrozil, kolem dál přilétalo kamení a demonstranti běsnili. Policie použila vodní dělo. Spíš tedy jen tak pohrozila, den byl horký, letní, byla to spíš příjemná sprcha. Ale také symbol. Ten zedník se ale zastrašit nenechal. Šel odhodlaně dál proti policejním těžkooděncům. Frustrovaný mučedník. Já stál šikovně tak, že voda na mě nemohla, ale já fotit ano. O týden později, na témže místě, jsem ho znovu potkal. Vedle herny – hospody, stejně oblečeného. Prý se jmenuje Květoš a ve Varnsdorfu je sám přistěhovalec, bydlí tu jen šestnáct měsíců…“ (Stanislav Krupař)