Scéna.cz 

Třikrát „Evropská taneční laboratoř“

Elixír z cizokrajných ingrediencí namíchala třikrát Evropská taneční laboratoř v rámci festivalu Tanec Praha v divadle Ponec - třikrát tři choreografie převážně ze zemí, kde se současný tanec probouzí k životu, ale i ze zemí, kde má své pevné místo.

První trochu vodnatá směs ETL 1obsahovala bulharské, řecké a islandské přísady. Bulharský Kinesthetic Project se zabývá současným tancem a vizuálním umění a ve skladbě „Void“ s dynamickou choreografií s prvky vypůjčenými z různých orientálních systémů, rozkládaných a řazených do opakujících se sekvencí, se snaží zkoumat zpočátku invenčně, později trochu matně skutečnost vztahů za doprovodu současné hudby. Dva tanečníci a tanečnice s dredy a obnaženou hrudí jsou doslovným ztělesněním osvobozování tanečního projevu.
Řecká Kostas Tsioukas Company se blýskla živou hudbou, která doprovázela nebo spíše naopak byla doprovázena rozpačitým vystoupením autora - tanečníka Kostase Tsioukase, který se převtěluje do Pinoccia.
Islandsko americká dvojice Steinunn Ketilsdóttir a Brian Gerke předvedla bláznivou performanci „Love Always, Debbie a Susan“, v níž se zaměřila opět na vztahy. Hraná, mluvená a zpívaná část převažovala a přestože byl dispozici český překlad, unikal bez dobré znalosti angličtiny v mnoha momentech smysl, byl-li tam jaký.

Ani druhá sklenice z ruských, irských a iráckých příměsí ETL 2 neměla ten pravý říz. Ruský soubor Monkey Production ve vystoupení „My Body is a Mobile Phone“ na téma mediálního světa, počítačové závislosti a milostného trojúhelníku využíval stereotypního opakování jednoduchých gest a obrazů ve videoprojekci. Po slibném začátku se záhy tento stereotyp výrobní linky vyčerpal a bylo úlevou, když se stroj zasekl a počítač byl rozbit.
Osvěžujícím douškem byl proto skutečný humor, který dopřála divákům irská Legitimate Bodies Dance Company - Nick Bryson a Damian Punch v „Hanging in There“. S vtipem přehráli tělem (využili slovní hříčky body jako fyzické tělo ale také politický celek), zatancovali nebo lépe - vybojovali – politické fráze inspirované textem dohody Good Friday Agreement v roce 1998 a jednáními, která vedla Velká Británie, Severním Irsko a Irská republika – např.„pohybovat se dopředu a zároveň zpět v konkrétním okamžiku“, „plné respektování důstojnosti mého kolegy“ apod. Neušetřili si ani narážky na naše poměry.
Tři tanečníci v galábiích na perském koberci z iráckého souboru Iraqis Bodies rozkrývali své vztahy a pokoušeli se odhalit kořeny násilí v „Crying of My Mother“, v níž se objevily zajímavé figury z bojových umění a iráckých tanců a - přestože tato choreografie vznikla v Jordánsku - možná i vlivy Jiřího Kyliána (Iraqis Bodies dnes působí v Holandsku), jíž na působnosti ubíraly těžko čitelné momenty, příliš expresivní symbolika násilí a zbytečně ohlušující hudba.

Teprve Brazílie a Kypr dodaly v ETL3 koktejlům správné aroma, lehce opepřené španělskou špetkou.
Brazilská Grupo Tápias ve svižném, nápaditém dílku „On Ne Se Connait Pas Encore Mais“ přinesla s jihoamerickými rytmy neotřelý taneční styl a provokativní komediantství v postavě nejisté a rozpačité hvězdy s ovocným košem na hlavě, inspirované životem brazilské zpěvačky třicatých let 20. století Carmen Mirandy a skvěle provedené Flávií Tápias.
Humorem a temperamentem se rovněž vyznačovala skladba „Pretendance“ kyperské dvojice Alexandra Michaela a Liy Haraki s podtitulem „nikoliv nutně taneční představení o tanci“, která cituje a skládá do absurdních monologů a dialogů texty populárních písniček. První část se odehrává skrytě za oponou, aby však diváci neodešli zklamáni, objeví s dvojice v popředí a v osvětlující temperamentní komunikaci i v gestech ironizuje vznik tanečního představení, tanečníky a jejich city.
Španělská skupina Mopa v „Your Kids are Fucking my Life“ sáhla k námětu z nedávné hudební minulosti (nová vlna v New Yorku v 80. letech), v níž pod taktovkou DJ dva tanečníci hýří místy originálními pohybovými nápady. Občas se zdlouhavý opus rozpadá do nezáživných gegů, jejichž (ne)smyslem se baví asi nejvíce sami tanečníci, a tak se očekávaná třešnička na závěr nedostavila.

Výsledný produkt Evropské taneční laboratoře poskytl tedy velmi pestrý obraz pozitiv i negativ počátečních experimentů i pokročilejší tvorby a také materiál k porovnání, jehož se místní taneční scéna nemusí obávat.