Scéna.cz 

Ivana Veberová: Sopranistky mají role spíše mladistvé...

„Odmalička mi bylo jasné, že chci zpívat,“ přiznala sopranistka Ivana Veberová. Na rozhovor přišla po hodině zpěvu u paní profesorky Antonie Denygrové. Není divu, že v zimním chladném počasí měla krk dostatečně zahalený. Od prvého počátku působila příjemným dojmem. V současné době je její pěvecká kariéra spjatá s Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde poprvé hostovala v roce 2005 v roli Mařenky (Prodaná nevěsta). Od roku 2006 je zde ve stálém angažmá. Soubor plzeňské opery hostoval v Praze s inscenací Její pastorkyňa v historické budově Národního divadla.

„Jednou, když jsme byli v Praze na výletě, jsem mamince jako malá u Národního divadla pověděla, že tady budu jednou zpívat,“ zavzpomínala Ivana Veberová. Jak se dostala k opernímu zpěvu? Co všechno se může stát, když vás na jevišti zradí kostým? Jak se dobíhá orchestr? Jaká je vlastně Mařenka, Jenůfa a Rusalka? O tom všem jsme si povídali. Stačí si v přehrávači pustit třeba Dvořákovu Rusalku, a....

Od kdy se datují Vaše pěvecké začátky?
Už od školky paní učitelky radily mé mamince, aby mě dala na zpěv, protože už v té době jsem intonovala. Začala jsem ve druhé třídě základní školy chodit na ZUŠ obor zpěv, později i do sboru.

Intonace je velmi těžká disciplína. Zvládáte ji z not, jen tak spatra?
Lehčí věci se dají, ale samozřejmě jsem raději, když se na to mohu podívat dopředu.

Neměla jste strach, že se Vám změní hlas? Něco jiného je zpívat v osmi letech, jinak je tomu v patnácti.
Na zpěv působí skutečně hodně vlivů. Musíte mít hlas a nadání. Pak se dá něco dělat. K tomu se modlit, abyste potkal správné učitele. Měla jsem štěstí. K paní profesorce Denygrové z pražské Konzervatoře chodím dodnes.

Potkaly Vás podobné role jako vaši paní profesorku?
Je tomu tak. Máme stejný typ hlasu.

Radíte se s ní, zda máte vzít tu a tu roli?
Když vím o nějaké roli dopředu, tak s ní konzultuji, zda ji mám přijmout.

Jak to bylo s Jenůfou v Její pastorkyni?
Ta je pro mě osudová již od konzervatoře. Tam jsem se totiž setkala s árií – scéna s modlitbou, věděla jsem, že je to role pro mě. Tady jsem měla rozhodování lehké.

Vezměme si Mařenku a Jenůfu. Jsou si věkově blízko, ale charakterově jsou každá jiná. Je Vám některá z nich bližší?
Ze všech oper, které jsem dosud dělala, je mi nejbližší Jenůfa.

V čem spočívá pro Vás její kouzlo? V konfliktu mateřství...
Zejména libreto je velmi silné. Žádné slovo v něm není zbytečné. Hudba je nádherná. Všechno na sebe navazuje. Janáčkovu hudbu mám ráda, vyhovuje mi.

Kritika ocenila, že vaše podání Jenůfy je „velmi vřelé a při Vašem zpěvu, až mrazí“. Máte podobné pocity na jevišti?
Když sama zpívám danou roli, tak mě osobně nemrazí, ale někdy jsou místa, kdy cítím, že jakési mrazení mají diváci. To trošku vnímám. Pak také, když zpívají mé kolegyně a kolegové. Jsou pasáže, kdy to je skutečně velmi silné. V Janáčkovi je takovýchto míst hodně.

Je role Jenůfy taková, že Vás dokáže vyčerpat, vysát?
Možná by dokázala, ale nesmím to při výstupu přehnat. Není dobré pouštět se do hloubky postavy. Psychicky určitě ne. Bohatě stačí míra, do jaké se musí role prožívat, aby působila na diváky. Určitě bych to dokázala, ale nechci překročit pomyslné meze. Prožívat roli ano, ale ne tak, abych z toho byla špatná. Když už cítíte, že jste na hranici šílenosti, tak pak se musíte nadechnout a emoce popustit.

Může to být až tak hluboko?
Může.

Jak vám vyhovuje režijní pojetí?
V případě Její pastorkyně – režie Jan Burian, mi pojetí vyhovovalo. V jeho inscenačním přístupu není nic kontroverzního.

A kdyby režisér vsadil na moderní pojetí, např. kostýmy jeans...?
To by se mi asi v případě Její pastorkyně nelíbilo. Pokud se jedná o moderní operu, kde jsou takovéto výrazové prostředky na místě, nejsem proti. Klasické dílo je prostě klasika.

Pojďme k Mařence, jiný typ, komická opera.
Pravdou je, že Prodaná nevěsta je komická opera, ale Mařenka příliš veselá není. Komiku nese spíš Kecal, Háta, Vašek.... Krásná role, hezká postava. Mařenka je rozvážná, rozumná. Prožívá okolnosti, které nejsou veselé. Má pocit, že jí Jeník zklamal. Od začátku do konce. Nejdříve má strach z toho, co bude, až přijde ten nápadník a jak se vyjádří k jejich vztahu. Následně se dozví, že ji prodal. Pro ní osobní neštěstí. Až konec je šťastný, když se dozví, jak to všechno doopravdy je.

Děvčata jsou pořád ve srovnání s kluky ve všem napřed. I Mařenka to dokazuje.
Podobně i Jenůfa. I ta si vlastně uvědomuje všechny důsledky vztahu se Števou. Nevidí skutečnost tak ležérně jako on. Jenůfa ví, že je s ním v jiném stavu, ale Števa to neřeší.
V Prodané nevěstě je to zase taková zkouška ze strany Jeníka. Kdyby jí řekl, co zamýšlí, tak by se nemusela tolik trápit.

Jenůfa, Mařenka i Rusalka – všechny tři stojí před velkým životním dilematem.
Máte pravdu. Je to tak.

Obětovala jste se opernímu zpěvu nebo ne?
Úplně vše tomu nedávám. Také žiji. (Smích.) Dělám pro operní zpěv vše, co mohu, ale nepodléhám své profesi. Občas vystupuji koncertně a to nejen s vážnou hudbou, ale i s operetou. Je to úplně jiný žánr, který umožňuje komunikovat více s publikem. V opeře mám pocit, jako by na jevišti byla stěna. Žiji a komunikuji pro sebe.

Chybí vám hodně přímý kontakt s divákem?
Kdybych měla reagovat na publikum, bylo by to hodně těžké. V tomto ohledu představují dramatické postavy trochu nevýhodu. Ráda bych někdy zkusila komickou roli, kdy můžete nebo dokonce musíte komunikovat s publikem. Je to o něčem jiném, než když se jedná o drama.

Nechtěla byste si třeba zahrát Kecala, kdyby se part transponoval...
Muselo by to být o oktávu níž, pak by to šlo třeba na Silvestra a po pár pivech. Kecal by mohl zpívat Mařenku.

Vaše maminka je učitelka na ZŠ. Nechtěla jste jít spíš touto cestou?
Myslím, že ještě není nic ztraceno. Operní zpěvačka má časem vztah i k pedagogice. Až bude méně rolí, mohu se věnovat výuce. To víte, sopranistky mají role spíše mladistvé. Nevypadá dobře, když přijde na jeviště Mařenka, a je jí třeba šedesát. Každý by měl zpívat takové role, ke kterým má dispozice technické, ale i věkové.

Co vás čeká v další sezóně?
Měla bych zpívat ve třech operách: Turandot, Hofmanovy povídky a André Chenier....

Jak je to u vás s přípravou na roli? Učíte se text zvlášť nebo Vám zpíváním pořád dokola postupně vleze do hlavy?
Podle toho... Když se jedná o český nebo ruský repertoár, tak si ho skutečně zapamatuji častým zpíváním. Pokud je to němčina nebo francouzština, pak ho musíte doslova do sebe „hodit“.

Potřebujete jazykového poradce?
Určitě. Pomůže vám zejména objasnit význam textu. V opeře je vše úzce spojené, a pokud tam není herectví, pak je výsledek chudší. I když se opera nechá poslouchat se zavřenýma očima, v tomto ohledu se snažím být herecky přesná.

Prý se nechá zpívat ve všech možných polohách? Potkal Vás nějaký pěvecký kaskadérský výkon?
Skutečně se dá zpívat leckde. Vsedě je to samozřejmé, vleže náročnější. Nevím, zda by to šlo vzhůru nohama.

Zradil vás někdy kostým?
Velice často si šlápnu na spodničku. V dnešní době nejsme zvyklé nosit dlouhé šaty. Někdy si k tomu máte kleknout, pak se rychle zvednout a ještě otočit a to někdy může být skutečně dost velký oříšek. Např. mě podobná „choreografie“ potkala v Rusalce, kde jsem měla dlouhé svatební šaty. Zrádný je také klouzavý materiál jako např. satén. Když jsem běžela k Princovi, šlápla jsem si nešťastně na přední díl šatů a jela jsem k němu naprosto nekontrolovatelně asi dva metry. Partner stál pevně a zastavil mě. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. To se pak špatně zpívá.

To by vám mohl utéct orchestr. A co pak?
Musím ho dohonit.

Jak se to dělá?
Poslouchá se, kde je, zírá se na dirigenta a ve známý okamžik se musíte chytnout. Ale ještě se mi to nestalo.

Nezbývá než zaklepat na dřevo... Děkujeme.

Ivana Veberová
studia: 2005 absolutorium na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Denygrové.
ceny: 1.cena v soutěži ZUŠ v Liberci; Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka v Karlových Varech (3.místo, cena J.Novotné); Pěvecká soutěž konzervatoří v Pardubicích (2.místo); v roce 2006 širší nominace na Cenu Thalie za roli Jitky (Dalibor) a nominace na Cenu Alfreda Radoka.
angažmá: v roce 2005 debutovala v Plzni v roli Mařenky v Prodané nevěstě a od té doby zde hostovala; 2006 DJKT Plzeň - stálé angažmá.

Role: B. Smetana: Prodaná nevěsta (Mařenka) – 2002; B. Martinů: Hry o Marii (Mariken, Panna Maria) – 2005; M. P. Musorgskij: Boris Godunov (Mariana, Xenie) – 2006; B. Smetana: Dalibor (Jitka) (2006); A. Dvořák: Rusalka (2006); W.A. Mozart: Figarova svatba (Hraběnka) - 2007, G. Verdi: Otello (Desdemona) - 2007, L. Janáček: Její Pastorkyňa (Jenůfa) – 2008 a P. I. Čajkovski:j Panna orleánská (Agnesa Sorelová) – 2009.