Scéna.cz 

100. výročí narození Karla Ančerla

Poznámka „Drobné technické nedostatky obrazového a zvukového záznamu jsou způsobeny stářím filmového materiálu a nebylo možno je odstranit při zachování autenticity záznamu“ za přehledem repertoáru DVD video by vás neměla odradit od pozornosti k tomuto nosiči. Zmíněné vady neruší – a přitom je to nejen významný ediční čin, připomínající 100. výročí narození Karla Ančerla, ale i skvělý komplexní pohled na dirigentovu osobnost a umění. Vstupní dokumentární film jej představuje jako skvělého vypravěče. Vzpomíná hlavně na mládí, na svého nejvýznamnějšího učitele Václava Talicha a začátky profesionální umělecké činnosti, komentuje však i okolnosti svého jmenování šéfem České filharmonie po ochodu Rafaela Kubelíka a jiné momenty své umělecké kariéry. Film vznikl několik měsíců před srpnem 1968 a nezahrnuje tedy zmínky o Ančerlově odchodu do Kanady a vůbec jeho osudech v posledních osmi, deseti letech života. Televizním štábem zaznamenaný cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast je nahrávkou jiné interpretace, než jakou známe z dosud vydaných LP a CD. Je jim však velmi podobná: přesná, temperamentní, opírá se také o základní vzor interpretace Václava Talicha, zejména v tempech a stavbě. V agogice je však mnohem modernější – nebo řekněme moderně věcnější. Nemá tolik výkyvů v rozbíhání a doznívání frází, i když to zdaleka není hraní bez výkyvů pohybu.

Karel Ančerl přesně cítí romantickou povahu Smetanovy hudby a dokáže dýchat v jejím řádu. Obdivuhodná je přesnost interpretace a připravenost orchestru. Každý akcent, i drobné dynamické výkyvy dynamiky a samozřejmě souhra je bezchybná a přesná, respektují je všichni hráči orchestru. Příčina je ovšem v důkladné zkouškové práci, která dílo nejen jednou připravila, ale obnovovala je ke každému novému provedení, byť by to byla hudba tak často hraná, jako Smetanova Má vlast. Zásadně k tomu však přispívá i Ančerlova dokonalá dirigentská technika. Obrazový záznam tady dovoluje sledovat jeho obdivuhodné manuální dispozice i maximální zřetelnost jeho gest. Nemyslí na sebe, nechce být předvádějícím se krasavcem, ale ani mágem dirigování. Obětavě slouží dílu a svému orchestru, snaží se každým gestem i hnutím tváře vtisknout interpretaci technicky věcnou a přitom v hudební výpovědi romanticky poetickou a národně vizionářskou povahu. Ve výkonu České filharmonie na tomto snímku je patrné, že ani na sklonku Ančerlovy éry nepoklesla úroveň tělesa jako celku ani jednotlivých hráčů. Silná generace po osvobození mladých hráčů, které dokázal k orchestru připoutat Rafael Kubelík, pod vedením dalšího šéfdirigenta dozrála. Přibyli i vynikající, ještě mladší instrumentalisté. Ančerl dokázal i v těchto poměrech podpořit z nitra orchestru přicházející a zejména z dechových skupin výrazně hlídaný kategorický požadavek instrumentalistické dokonalosti, maximální výkonnosti a připravenosti k interpretaci jednotlivých orchestrálních partů. Hráče tu ovšem výrazně stimulovaly možnosti světového srovnání, které Českou filharmonii mnohem víc než kdykoliv v minulosti umožňovaly konfrontovat s ostatními špičkovými symfonickými orchestry – a ona v tomto srovnání dopadala velmi úspěšně. Významnou úlohu přitom sehrály zejména zahraniční zájezdy a gramofonové nahrávky, ve kterých se šťastně spojily vklady Talichovy a Kubelíkovy tradice se skvělým šéfováním Karla Ančerla. Obdobnou technickou dokonalostí a interpretační vypracovaností vyniká i výkon České filharmonie v záznamu Koncertu pro housle a orchestr D dur Ludwiga van Beethovena z Pražského jara 1966. Navíc je tu samozřejmě ještě skvělý výkon belgického houslisty maďarského původu André Gertlera. Zařazení do tohoto projektu k oslavě Ančerlova výročí je i při vůdčím významu sólisty v koncertu plně na místě. Jako dirigent koncertantních výkonů totiž věnoval nejen souhře, ale i celé interpretační koncepci sólistů značnou pozornost. Spoludotvářel ji s nimi, přispíval k ní při řízení orchestru podstatnou měrou. A tak tady zní Beethovenova hudba nejen virtuosně propracovaná, ale i skvěle vystavěná a podávající bohatou citovou výpověď s širokou paletou výrazů od lyriky líbezné po heroickou. Booklet, u DVD mnohem větší a objemnější než u obvyklých CD, dává více možností mnohostranné informace o nahraném repertoáru, skladatelích a interpretech. Komentář Petra Kadlece na to rezignuje, soustřeďuje se jen k biografii Karla Ančerla, hlavně k doplňování toho, co dirigent ve svém filmovém vyprávění pominul. Tím se publikace velmi odlišuje od zvyklosti, na které se téměř všichni solidní vydavatelé trvalých zvukových nosičů dávno shodli. Myslím, že je to škoda. Kadlecův text je sice zajímavý, ale patří jinam, než do tohoto bookletu.

SUPRAPHON SU 7015-9
Z fondů České televize DVD video
Karel Ančerl – Kdo je Karel Ančerl?, dokumentární film (1), Bedřich Smetana: Má vlast, Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61, hovoří (1) a diriguje (2, 3) Karel Ančerl, Česká filharmonie (2, 3), Henryk Szeryng – housle (3)
Filmová režie Hans Jacob Krijt (1), televizní režie Milan Macků (2, 3), scénář Ladislav Daneš (1), hudební režie Josef Vodák (1), Bohumil Čipera (2), neuvedeno (3)
Televizní záznamy koncertů mezinárodního festivalu Pražské jaro ve Smetanově síni Obecního domu v Praze ze zahájení 12. 5. 1968 (2) a 28. 5. 1966 (3)
Celkový čas cca 156:25, Zdroj Hudební rozhledy 01/ 2009 - Jaroslav Smolka