Scéna.cz 

Hudební rozhledy v prosinci

Panochovo kvarteto, které před čtyřmi desítkami let založili tehdejší studenti Pražské konzervatoře, jistě za mnohé vděčí prof. Josefu Mickovi, jenž byl patronem jejich startu. Nicméně onu nezměrnou píli, technickou zralost, vytrvalost a tvořivý interpretační vklad museli do svých výkonů vnést Jiří Panocha, Pavel Zejfart, Miroslav Sehnoutka a Jaroslav Kulhan už sami. Úctu ostatně budí už jen repertoár, který za ta léta nastudovali: vedle vídeňských klasiků a českých jmen Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka v něm nechybí ani díla Bély Bartóka, Dmitrije Šostakoviče či českých soudobých autorů. Ještě obsáhlejší by však asi byl výčet úspěchů, jichž Panochovci dosáhli doma i za hranicemi.

Předloňský vstup manželů Herrmannových do Stavovského divadla byl v kontextu českého operního dění posledních několika sezon doslova zjevením. Inscenace opery La Clemenza di Tito byla tehdy nejen fascinující ukázkou jevištní poezie, vyrůstající z přesně vystavěného, nepopisného jednání postav v magickém a významů plném prostoru, ale i ukázkou strhujícího jevištního dramatu. Mozartovu ranou operu La finta giardiniera, jejíž premiéru jsme ve Stavovském divadle mohli v hudebním nastudování Tomáše Netopila vidět 25. října, Herrmannovi opět skvěle rozehráli. Tentokrát v brilantní komediální divadlo – důvtipnou skládačku jednotlivých perfektně pointovaných situací, jež divákovi navíc nemálo usnadnila se v neuvěřitelném propletenci nenaplněných či zklamaných lásek docela dobře orientovat.

I letos se během léta sjeli do malebného bavorského města Bayreuth milovníci Wagnerových oper z celého světa, a tak není divu, že i tentokrát byla všechna představení vyprodána. Vedle nádherného barokního divadla, které dala v letech 1744–1748 vybudovat markraběnka Wilhelmine, zůstává tedy i nadále Festivalový dům na Zeleném pahorku hlavním cílem, k němuž většina zahraničních hostů směřuje, a to včetně i tak významných osobností, jakou letos byla velká obdivovatelka opery, německá kancléřka Angela Merkelová. K nejočekávanějším inscenacím tentokrát patřilo především nové nastudování Parsifala a vloni premiérovaní Mistři pěvci norimberští v režii Kathariny Wagner, která se od příštího roku postaví spolu se svou nevlastní sestrou, Evou Wagner-Pasquier, do čela festivalu.

Oslnivý Don Giovanni, jímavý Přemysl, zdrcený Rigoletto, brilantní Figaro, monumentální i lidsky přesvědčivý Boris Godunov, život naplno užívající Falstaff, noblesní Oněgin, zlotřilý Scarpia – tím vším byl barytonista světového jména, nádherně znějícího hlasu (jímž obsáhl jak barytonové, tak i basové role) a proměnlivého hereckého výrazu – Václav Zítek. Důstojný pokračovatel slavné zítkovské tradice i nejlepších tradic české operní interpretace. Na jevišti ztělesnil mj. všechny barytonové smetanovské postavy, reprezentativní je přehled jeho světového repertoáru, sahajícího až k současné tvorbě. Na svém kontě má též mnoho nahrávek pro domácí i světové firmy, korunované prestižní americkou cenou Grammy. Jako pedagog vychoval české ope-ře řadu vynikajících pěvců.